Země, odkud přichází nejvíc hráčů do 31 nejlepších lig v Evropě

MF DNES - - SPORT - Radim Trusina fotbalový reportér MF DNES — Jan Palička

Lépe už bylo. Český fotbal netáhne tak jako dřív – zájem o hráče z domácí soutěže totiž výrazně opadl.

Jasně to dokazují čísla, která ve své studii publikovalo Mezinárodní centrum sportovních studií (CIES).

To spočítalo, kolik cizinců hraje ve 31 nejlepších evropských ligách.

Nepřekvapí, že drtivě vyhráli Brazilci, jichž je v těchto soutěžích 469. Česku patří dělené 23. místo s 57 krajánky. I s hráči, kteří působí ve druhé nejvyšší soutěži a nejsou ve výčtu započítáni (např. Vydra, Pudil, Skalák, Kalas, Kozák, Petrák), to není nijak závratné číslo.

Vždyť před deseti lety mělo Česko v zahraničí 122 fotbalistů!

Prodat hráče ven je fuška

„Dnes už ti kluci nemají tolik hladovosti, tolik se neobětují, nejsou tak odolní. Potřebujeme zase vyvolat to, co je českému charakteru vlastní, a věřit, že se to u nás posune,“říká Viktor Kolář, manažer ze společnosti Sport Invest International, která zastupuje třetinu českých fotbalistů v cizině. „Prodat českého hráče do zahraničí, aby byli všichni spokojení, je docela fuška. Kluby se dnes víc a víc orientují na hráče z vlastní země.“

Před Čechy je s velkým náskokem Srbsko, Chorvatsko, Slovensko i Bosna, tedy země s menším počtem obyvatel. Právě tyhle fotbalové trhy jsou pro „vývoz“z Česka největší konkurencí. Čím to, že je o ně takový zájem i na úkor Čechů?

Faktorů je několik. Balkánské národy jsou obecně soudržnější, což pomáhá i ve fotbale. „I kvůli válce jich hodně odešlo, jsou rozesetí po celé Evropě, implementovali se do klubů v různých pozicích. Pomáhají si,“všiml si Kolář. „Oni se v první řadě dívají po posilách na Balkán, což je lehčí startovní pozice.“

Ale jen to nestačí. Nutno přiznat, že fotbalisté z Balkánu jsou neuvěřitelně talentovaní a mají pro fotbal obecně lepší předpoklady, ale i větší vášeň. Významnou roli však hraje i ekonomická stránka věci. „Sparta vám šestnáctiletého talentovaného kluka za 100 tisíc eur neprodá, v Bosně si ho za peníze v těchto relacích koupíte,“porovnává Kolář.

Přední české kluby, z nichž se do zahraničí odchází, jsou většinou velmi slušně zajištěné, hrají poháry. I když se nedostanou do Ligy mistrů, kde jsou gigantické odměny, zajímavá je pro ně i Evropská liga, kde se

Česku patří 23. místo v počtu fotbalistů, kteří hrají v cizině. Lépe je na tom i Bosna.

1. Brazílie 2. Francie 3. Španělsko 4. Srbsko 5. Argentina 6. Německo 7. Chorvatsko 8. Nizozemsko 9. Portugalsko 10. Nigérie 11. Anglie 12. Švédsko 13. Belgie 14. Slovensko 15. Ghana 16. Bosna a H. 17. Dánsko 18. Ukrajina 19. Senegal 20. P. slonoviny

Švýcarsko 22. Řecko 114 116 66 39 97 26 33 38 36 9 5 26 48 9 11 5 19 8 27 17 48 11 355 196 135 150 71 123 108 96 94 109 100 75 51 88 77 75 58 65 44 48 17 53 469 312 201 189 168 149 141 134 130 118 105 101 99 97 88 80 77 73 71 65 65 64

Itálie 18 39 57 25. Rumunsko 9 45 54 Top 5 lig: anglická, španělská, francouzská, německá a italská liga. dá vydělat přes sto milionů korun. A pak klesá potřeba prodávat...

Češi jsou dražší než Slováci

Což se nedá říct právě o Slovensku či Bosně. Ligy tam jsou horší než v Česku a hráči mají větší touhu odejít. Navíc jsou tyto země na transferech ekonomicky závislé, i proto cíleně kluby stavějí teenagery – šance na poháry je stejně mizivá, záměr je jasný: ukázat mladé a prodat.

Vezměte si přestup 21letého slovenského stopera Milana Škriniara, který šel v lednu ze Žiliny do Sampdorie Janov za milion eur. Za „srovnatelného“stopera Jakuba Brabce – pravda, zkušenějšího a o dva a půl roku staršího – si Sparta řekla Genku o třikrát víc. Částku dostala, ale obecně platí, že jsou české kluby trochu zhýčkané. Byly totiž doby, kdy prodávaly hráče, který jen krátkodobě vyletěl, přes sto milionů korun. Dnes se jako hranice dobrého obchodu bere poloviční suma. Ale české představy zůstávají o dost vyšší.

Na slavném Euru 2004 Češi měli hráče v evropských velkoklubech a na 23členné soupisce pro šampionát jen tři fotbalisty ze Sparty (Blažek, Hübschman, který po Euru odešel do Doněcku, Poborský) a dva z Baníku – Bolf už byl domluvený s Auxerre a Heinz se po famózním restartu vrátil do Německa. Dnes je v národním týmu poměr cizina / česká liga zhruba vyrovnaný.

Ovšem hráči už nejezdí z Dortmundu, Juventusu či Liverpoolu...

V top pěti evropských ligách má Česko jen 11 fotbalistů. Brankář Čech z Arsenalu je jistota, ale vzdal se reprezentace, stejně tak Plašil z Bordeaux. Výraznější role už mají jen Kadeřábek (Hoffenheim), Gebre Selassie (Brémy), Darida (Hertha), Krejčí (Boloňa). Nadějí jsou Schick (Sampdoria) a Jankto (Udine).

V Česku se začala říkat pravda

I to je jasný důkaz, že Češi vyklidili pozice, což logicky kopírují i zhoršené výsledky reprezentace. „Když jsme měli dvě strašně silné generace, všichni si mysleli, že to bude pokračovat. Že je očešeme ze stromů jako hrušky,“řekl dřív Petr Čech.

Výchova talentů se na čas zasekla. „Ale zlepšuje se to, konečně jsme si začali říkat pravdu,“myslí si Kolář. „Proces se nastartoval, jenže jedou i ostatní. Bude to trvat. Bylo by hezké dostat se k 15. místu.“

Pomoct by mohlo i to, že se kluby budou chovat jako dánský Midtjylland: díky zkušenostem s obráncem Filipem Novákem, jemuž teď Kolář vyjednává lepší smlouvu, hledá další posily – i v Česku.

Nepřekvapí vás, že žádná jiná země neposílá do evropského fotbalu tolik svých vyslanců. Rok co rok přicházejí kvanta šikovných Brazilců, aby zkusili štěstí. Kanárky najdete na Faerských ostrovech, Islandu i ve druhé české lize. Jen elita to dotáhne tak daleko jako Ronaldo, Roberto Carlos, Dani Alves, Rivaldo, Ronaldinho, Kaká nebo Hulk.

Tušíte však, který Brazilec se jako první zúčastnil finále některého z evropských pohárů? Byl to Julinho, elegantní záložník se šlechtěným knírkem. S Fiorentinou si zahrál o Pohár mistrů v květnu 1957.

Prvním Brazilcem, jenž ve velkém finále skóroval, byl slavný José Altafini. Jeho dva góly porazily Benfiku Lisabon v roce 1963.

A který Brazilec jako první pohárovou trofej vybojoval?

Byl to pravý kanárek. S přezdívkou Canário.

Celým jménem Darcy Silveira dos Santos (na snímku) se narodil v Riu a letos oslavil 80. narozeniny. „Byla radost sledovat ho na pravém křídle,“tvrdil trenér Miguel Muňoz.

Srovnávali ho s legendárním Garrinchou. Sice neměl křivé nohy, ale s míčem uměl triky, při kterých se obráncům motala hlava. Drobný byl rovněž a rychlý taky. Jen nesbíral tolik komplimentů jako hýřivý Garrincha, který žil celý život nestoudně a po kariéře se upil k smrti. Díky fotbalu ho však Brazílie milovala víc než Pelého.

Canário měl podobný talent, ale přes Garrinchu se do národního týmu pořádně nedostal. Zatímco o tři roky starší Garrincha byl dvakrát mistrem světa, Canário se na velký šampionát nikdy nepodíval.

Slávu našel v Evropě, kde Garrincha nikdy nehrál, protože by mu po roztančené Brazílii bylo smutno. Canário přišel ve třiadvaceti do Realu Madrid, kde našel výjimečné parťáky na čele s Di Stéfanem, Puskásem a Gentem. Právě s nimi vytvořil smrtící letku ve finále Poháru mistrů 1960. Do Hampden Parku v Glasgowě se napěchovalo téměř 130 tisíc lidí, kteří sledovali úchvatnou přestřelku s Eintrachtem Frankfurt. Bylo to Canário, kdo zavelel k rychlém obratu z 0:1 na 2:1.

Ve 27. minutě frknul po křídle a centrem daroval gól Di Stéfanovi.

Za tři minuty vystřelil šajtlí a Di Stéfano balon dorazil. Real nakonec triumfoval 7:3 a Brazílie měla svého prvního evropského šampiona. Kanárka.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.