Americký sen z laminátu

Pohodlný a odolný laminátový výlisek, kovové nebo dřevěné nohy v industriálním stylu. Čistý a moderní design, který obdivujeme už téměř sedmdesát let. Jeden z nejvyhledávanějších interiérových doplňků začal svoji hvězdnou cestu jako židle ,pro chudé‘.

MF DNES - - SERIÁL - Text Karolína Hornová Profimedia.cz

Pvývoj znamenal velký skok kupředu – jakkoli může našinec s tímto tvrzením polemizovat. Co se týče nových materiálů, jejich zpracování a využití, měla druhá světová válka funkci jakési ostré zkušebny, v níž se experimenty s kovem či plastem schvalovaly pro ostrý provoz tak rychle, jak by to jindy nebylo možné. Materiály i technologie pak po jejím skončení mohly najít uplatnění i v běžném životě.

NÍZKONÁKLADOVÝ DESIGN

Nové možnosti, rapidně se rozvíjející poválečná americká společnost a s ní rostoucí poptávka po ,kvalitním životě‘ udělaly své. Každý chtěl svůj dům na předměstí, své auto, svou kuchyň plnou moderních spotřebičů a v neposlední řadě i interiér odpovídající trendům. Se všemi hypotékami na krku navíc ideálně za přijatelnou cenu.

To všechno byly důvody, proč se Nelson A. Rockefeller, ředitel newyorského Muzea moderního umění rozhodl koncem čtyřicátých let vyhlásit mezinárodní soutěž nízkonákladového nábytkového designu. Účastníci soutěže měli za úkol vystoupit s kousky, které přinesou reálně zlepšení standardu běžného života. Koncem listopadu 1948 pak zasedla porota složená z architektů, inženýrů, kurátorů, ale i žen v domácnosti, aby vybrala vítěze.

Jedno z ocenění putovalo do rukou Charlese Eamese za jeho skořepinovou židli. Původně ale nebyla z laminátu, jak ji známe dnes: šlo o ocelový výlisek. Úspěch i finanční výhra motivovala designéra k jednáním s nábytkářským koncernem Herman Miller. Výroba ocelových výlisků ale nebyla zrovna levná, tak se designér musel zamyslet nad lepším materiálem. Společně se ženou Alexandrou, kterou svět zná spíše pod přezdívkou Ray, navrhl novou židli, tentokrát ze sklolaminátu. Byl to začátek hvězdných úspěchů tohoto talentovaného páru.

VÝLISEK ZA VŠECHNY PENÍZE

cem sklolaminátu a stavitelem lodí, a představili mu svůj návrh. Jelikož to byl právě Wills, kdo v roce 1948 vynalezl nový způsob lisování laminátu, nenechal na sebe první prototyp židle příliš dlouho čekat. Eames neměl dostatek peněz na první dva Willsovy výlisky, tak zaplatil pouze jeden a druhý nechal ležet v továrně. Dnes si ho můžeme prohlédnout v muzeu Henryho Forda.

Židle byla oficiálně představena v Chicagu na výstavě s názvem Good Design, která měla veřejnosti představit opravdu dobrý a kvalitní design za přijatelné ceny. Za pár měsíců byly už židle k dostání v newyorském obchodě Sachs a mizely tak rychle, jak si možná designérské duo nepředstavovalo ani v těch nejrůžovějších snech.

Původně byly židle k dostání ve třech odstínech – šedobéžové, šedé a světle béžové. Zákazníci, inspirování barevnými interiéry z časopisů, ale žádali další barvy. Díky kreativitě Ray Eames vznikly záhy další ikonické barvy: mentolově modrozelená, žlutá a červená. Technika výroby sklolaminátu ale dlouhé roky nedovolovala to, co bylo Charlesovým snem: vytvořit dokonale hladký, matný povrch v jednolité syté barvě. Dnešní technologie to už umožňují. Ikonickou židli si můžeme pořídit ve čtrnácti barevných odstínech, s polstrováním nebo bez a vybrat si lze z jedenácti různých podstavců – podle toho, jestli chceme spíše kancelářskou židli, židli k jídelnímu stolu nebo třeba houpací křesílko. I tyto možnosti svědčí o neuvěřitelné variabilitě a nadčasovosti tohoto kousku.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.