Miroslav Korecký

MF DNES - - NÁZORY -

šéfkomentátor MF DNES

Svatopluk Němeček nebyl nadprůměrně špatný ani dobrý ministr zdravotnictví. Ekonomické fungování resortu nikam neposunul, pokaždé jen natáhl ruku ve snaze vymoci z eráru vyšší platbu za státní pojištěnce. K reformám odvahu nenašel, stejně jako většina jeho předchůdců, a i ten protikuřácký zákon, s nímž byl spojován nejvíc, manažersky ani politicky úplně nezvládl.

V horkém křesle vydržel Němeček na české poměry dlouho. To ale díky tomu, že se strefil do vlády bez větších politických krizí. A vydržel by asi až do konce, protože se vezl v průměru dalších neoslnivých ministerských kolegů. Premiér Sobotka však po prohraných krajských volbách musel projevit razanci a hlavně potřeboval Němečkovo místo pro vlivného šéfa pražské ČSSD.

V Miloslavu Ludvíkovi našel Sobotka nejen politické krytí svého setrvání v čele ČSSD na jarním sjezdu strany, ale i výraznou tvář do vlády a snad i budoucí hvězdičku do parlamentních voleb. Jakkoli Ludvík zatím tvrdí, že se chce z ministerstva vrátit zpátky do funkce ředitele motolské nemocnice. Díky ní zná Ludvíka skoro každý, takže to byl od premiéra tah logický. I když je členem ČSSD už od roku 1990, angažoval se zatím jen v komunálu (ovšem už několikrát se o něm jako o ministrovi uvažovalo).

Výměna Němečka za Ludvíka je marketingový tah. Za deset měsíců v čele problematického resortu toho nový šéf moc nestihne, navíc v prostředí třaskavé volební kampaně není šance zásadněji přehodit výhybku v českém zdravotnictví.

Ostatně od „krále kulichů“by to asi ani nikdo nečekal. V bílé branži se pohybuje šestnáct let, naučil se plout s proudem a nezdálo se, že by někdy chtěl z toho proudu vystoupit. Ve slavném projevu z výjezdní porady přednostů a primářů nejen nabádal své podřízené, aby s kulichy, tedy VIP pacienty, zacházeli jako v rukavičkách. Také tam otevřeně vykreslil svět českého zdravotnictví jako svět protekce a cinknutých tendrů: „Tento systém nám strašně pomáhá, tak prosím vás, pomáhejte vy mně.“Takto mluvil muž, který se teď coby ministr označuje za profíka v dresu pacientů.

Skutečnost však asi není černobílá. Ludvík nebyl tím, kdo nastavoval pravidla v českém zdravotnictví, jen se je naučil umně využívat. Stál-li šestnáct let v čele největší nemocnice v zemi s rozpočtem ve výši menšího ministerstva, nic jiného mu nezbylo. A popasoval se s tím srdnatě, asi málokdo by dokázal vytáhnout tolik peněz na gigantické přestavby Motola hned z několika politických garnitur v různých partajních tričkách.

Sám Ludvík se přitom nikdy netajil tím, že nejásá nad kurzem své strany, zejména jejím odporem ke zvyšování spoluúčasti ve zdravotnictví, která by mohla být lékem na mnohé. Jako zdravotnický profesionál by se jí určitě nebránil, před volbami mu však strana v tomto směru zaručeně nedovolí vůbec nic. A tak mu nezbude než stejně jako Němeček čekat s čepicí v ruce před ministerstvem financí, jestli by erár nepustil víc na platbách za státní pojištěnce. Ministr pro lidská práva Jan Chvojka místo politiky řeší hlavně svůj nešťastný knírek. Při jmenování nechtěl být vyfocen s vizáží lokálního pobočníka drogového kartelu kdesi v Mexiku, a tak se oholil, i když Movember – měsíc kníru, ještě neskončil.

Skicář

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.