Soukromý atomový kryt. Hezká iluze

MF DNES - - NÁZORY -

Do lepších čtvrtí českých měst dorazil nový trend. Zámožnější rodiny si budují soukromé protiatomové kryty. Jak včera napsala MF DNES, za krátkou dobu jich vznikly desítky. A přibývají další a další.

Prý za to může společenská atmosféra. Kdekdo cítí ve vzduchu blížící se apokalypsu. Ti, kdo na to mají, proto myslí na zadní kolečka a připravují se na nejhorší.

To by člověka mohlo zneklidnit. Ale klid. Připusťme, že těch motivací bude patrně víc. Zkrátka v některých kruzích už na návštěvy neuděláte dojem krytým vyhřívaným bazénem či tenisovým kurtem. Zato bunkr! Ten má zatím málokdo.

A bude za tím i trocha romantismu. Kdo z mužů si v dětství s kamarády nestavěl bunkry z klacků a drnů? A mít jednoho dne ten opravdový! To si v hloubi duše přeje každý z nás, a kdo říká, že ne, ten jenom závidí.

Moderní bunkry jsou luxusní. Stavební firmy je budují na klíč. Filtry proti radiaci máte v základu, bakteriologickou ochranu za příplatek. Zařízené je to jako obývák.

Což je právě věc, která ukazuje, že jejich majitelé na opravdovou katastrofu tak úplně nevěří a budují je spíše jako statusovou záležitost. Velké městské kryty, vyhloubené před lety podle zásad civilní obrany, jsou totiž vybavené úplně jinak: vše je odolné jako ve vězení. Například místo skleněných zrcadel bývá jen tenký nerezový plech. Nesmí tam být nic, čím by „zachránění“mohli ublížit sami sobě nebo jiným lidem.

Je to velmi prozíravé. Tisíce cizích lidí namačkaných ve stísněných místnostech po dlouhou řadu dní, kteří navíc tuší, že mnoho jejich blízkých se nejspíš někam vypařilo – to není úplně situace, kdy si lidé s chutí krátí volnou chvíli hraním vrhcábů. Spíše lze očekávat konflikty, a to konflikty na život a na smrt.

V „rodinném“bunkru v zahradě u vily by atmosféra mohla být přece jen o něco lepší, ale i tak – vzpomínáte na film Osvícení? Jack Nicholson v něm po pár týdnech izolace s rodinou vzal do ruky sekeru. A to pro sebe měli celý horský hotel.

Autor Výstřelu, jako většina lidí, je optimista. Nevěří tomu, že by se nějaké totální apokalypsy dožil. Ale kdyby přece, měl by to dobré. Bydlí totiž pět minut chůze (dvě minuty úprku) od městského protiatomového krytu pro patnáct set lidí. Věří proto, že by se do něj dostal včas, i když by to patrně vyžadovalo cestou srazit na chodník pár stařenek a odstrčit do křoví pár dětí.

Nedělejme si totiž iluze. Kdyby nastala nějaká opravdová hrůza, tak jako tak by ji nepřežili ti prozíravější, rozumnější, uvážlivější. O altruistech nemluvě.

Kdepak. Přežily by hlavně bestie. Svět, do kterého by se majitelé bunkrů po otevření pancéřových dveří dostali, by nebyl nijak příjemné místo.

Proto by možná nebylo špatné zauvažovat o tom, zda by člověk neměl mít ve svém soukromém krytu v pohodlné výšce připravenou nějakou příhodnou skobu.

Mít opravdový bunkr! To si v hloubi duše přeje každý z nás, a kdo říká, že ne, ten jenom závidí.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.