Já, jenom já. „Firemní přístup“podle Jiřího Dienstbiera

MF DNES - - NÁZORY -

Petr Škarda vedoucí brněnské redakce MF DNES

Jiří Dienstbier oficiálně prožívá první hodiny mimo vládu. Jak se jako ministr pro lidská práva zapsal do historie? Spíš nijak, díru do světa ničím neudělal. Přesto by bylo dobré pamatovat si, jak přistoupil k funkci, jejímž ústředním motivem je prosazovat toleranci a solidaritu. Kvůli mixu neschopnosti kompromisu, umanutosti, útočnosti a velkého ega se mu povedla pozoruhodná věc – nejen že proti sobě popudil většinu voličů, opoziční i koaliční politiky, ale dokonce i svého hlavního spojence, premiéra Bohuslava Sobotku.

Nelze zapomenout na památnou tiskovou konferenci po jednání vlády o služebním zákoně. Změny dohodnuté v koalici se tehdy Dienstbierovi nelíbily natolik, že jednoduše vypověděl poslušnost premiérovi přímo před novináři. Po dotazu, zda se budou vládní legislativci na přípravě pozměňovacího návrhu podílet, odpověděl Dienstbier jako šéf Legislativní rady vlády, že nikoliv. Zkoprnělý Sobotka vzápětí ujistil, že samozřejmě budou, a raději v rychlosti ukončil tiskovou konferenci, aby předešel hádce v přímém přenosu. Trapas. Ale také důkaz toho, že Dienstbier příliš neoplývá politickou inteligencí, a hlavně nikdy nebyl týmový hráč. To on se chtěl ve vládě chovat jako ředitel firmy – vše musí být po mém, ústupky neexistují, to já jsem nositelem jediné přípustné pravdy. Není to právě ten nejhorší „firemní přístup“k politice, který sám vyčítá ostatním?

Člověk, který nedokázal respektovat vládní dohodu, kázal celé republice o respektu a toleranci. Nelze se divit, že to se ledaskomu těžko překousává. Dienstbier nedokázal přesvědčit okolí, že sám má takové charakterové vlastnosti, které hlasitě vyžaduje od ostatních. Paradoxně se tím vlastně přiblížil některým zástupcům své „kavárenské“sociální bubliny, pro které je jiný pohled na svět natolik neakceptovatelný, že by jej nejraději navždy umlčeli.

Jiří Dienstbier teď bude mít víc času na vnitrostranickou politiku v ČSSD. Jeho radikální idealistické křídlo může pomáhat formulovat postoje strany k různým otázkám. Pokud je ale vede Dienstbier, musí se jeho stoupenci smířit s tím, že nikdy nic pořádného neprosadí. K reálným výsledkům v politice je totiž potřeba umění kompromisu, ústupku ve vhodnou chvíli, budování sítě spojenců, prostě alespoň trochu pragmatický přístup. Dienstbier ve vládě i ČSSD prokázal, že toho není schopen.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.