Lucie Holomyová (31)

MF DNES - - ZAMĚSTNÁNÍ - Alice Andryzková redaktorka MF DNES

Je deštivé podzimní ráno, jedno z těch, kdy se člověku nechce nikam, natož do práce. Z holešovického depa PPL však jako každý den vyráží dodávka, za jejímž volantem sedí veselá mladá žena. „Když se budu mračit, nebude to k ničemu. Moje práce je hlavně o tom, jak vycházím s lidmi, a proto je úsměv vždycky lepší,“říká Lucie Holomyová, zařadí vyšší rychlost a auto se rozjede po kočičích hlavách. „Ani to počasí mě nerozhází, špatné jsou jenom prudké lijáky a letní čtyřicítky.“

Není pro vás únavné sedět celý den za volantem?

Vůbec, řídím odmala. Seděla jsem tátovi na klíně, ještě jsem ani nedosáhla na pedály a nadšeně jsem točila volantem. Papíry mám od 18 let.

Jste ale vystudovaná kadeřnice. Jak to, že teď nestojíte pěkně v suchu za nějakou fešnou zákaznicí a nestříháte jí kudrny?

Ne, to bych nemohla. Nevzali mě tenkrát na školu, na kterou jsem chtěla, a tak jsem se vyučila kadeřnicí. Bylo to v dobách, kdy se člověk musel někomu upsat a pracovat pro něj. Nebo se za něj musel někdo zaručit, když chtěl podnikat sám. Přijala jsem místo v logistické firmě, nejprve jsem strávila tři roky v dispečinku, nyní už čtvrtý rok jezdím.

Pracujete v pražských Holešovicích, čím je tahle část metropole dobrá?

Je nás tady pět řidičů, takže každý máme svou část sedmičky. Je to tu trochu jako na vesnici, když každý den projíždíte ty samé ulice, doručujete do stejných firem a k totožným lidem, skoro všechny znáte. Jsou tu vesměs příjemní zákazníci.

Čím vás klienti dokážou vytočit?

Máločím, chováme se k sobě slušně, s některými se člověk časem i spřátelí. Ovšem těžké je to s těmi, kteří si naobjednají v e-shopech za tisíce, pak zjistí, že na to nemají, a balík nepřevezmou. Těm se nedozvoníte, nedovoláte.

Takže musíte se zásilkou další den znovu…

A další a další. Kdyby zvedli telefon a řekli: Nevozte mi to, nechci to, ušetřili by nám spoustu práce. Vždyť my je přeci nesoudíme…

Nakládáte si balíky sama?

Kdepak, kluci mě strašně šetří, takže mi vždycky pomůžou. Přijdu ráno do práce, srovnám si balíky podle trasy, naložíme je, načtu si všechny kódy, vytisknu si papíry a jedu. Většinou strávím za volantem celý den.

Kolik zásilek máte dnes?

Čtyřiasedmdesát. To je takový průměr, pohodový den. Jsem holka, tak mi toho nenakládají tolik.

Je výhodou být jediná ženská v mužském kolektivu?

Ještě tu máme na výpomoc jednu řidičku. Je to prima, kluci jsou skvělí, je tu s nimi uvolněnější atmosféra. Ale já bych neměla problém ani v ženském kolektivu.

Nedívali se na vás s opovržením, když jste z dispečinku přešla za volant?

Někteří mi nevěřili, říkali: Dáváme ti tak měsíc dva, než to vzdáš. Ale přitom mě úžasně podporovali. Dodnes tu ta kolegialita funguje. Stačí zavolat: Nestíhám, prosím dojeď... nebo Mám hotovo, nechceš pomoct?

Blíží se Vánoce, pro zásilkovou službu nejnáročnější období v roce. Jak se na ně připravujete?

Nijak, prostě se nadechneme a jedem. Jeden řidič před Vánocemi doručí za den 100 až 150 zásilek, je to hukot. Klienti volají a prosí: Dovezte to včas, je to dárek pod stromeček. My se snažíme, ale lidí, kteří nakupují na poslední chvíli, přibývá… Je vystudovaná kadeřnice, ale oboru se nikdy nevěnovala. Posledních sedm let pracuje v logistice, nejprve byla na dispečinku přepravní společnosti PPL, nyní je její řidičkou. Svého přítele Tomáše potkala v práci, on vlastní dopravní firmu. V budoucnosti plánují rodinu.

Jedete podle seznamu, který dostanete ráno? Nemáte v tom za celý den zmatek, kam, co, kdy...

Ani ne, do toho systému se strašně rychle dostanete. Do deseti balíků si to pamatujete, pak si děláte poznámky. Když se někomu nehodí termín, zavolá, domluvíme si jiný čas doručení nebo zásilku nechám na některém z našich parcel shopů, kde si ji zákazník vyzvedne, až bude mít čas. Zároveň svážíme balíky, které chtějí firmy poslat jinam.

Nikdo vám nemluví do toho, kdy a kam jedete?

Ne, řidič má svobodu, volí si trasu podle svého. Když nestíhám, objedu firmy a lidi si nechávám na večer, většina z nich má pochopení. Musíme si přece vycházet vstříc, jinak bychom nic nedoručili.

A večer zavřete auto a jdete domů, nebo musíte ještě papírovat?

Musíme vyplnit tabulku, takovou celodenní statistiku, kolik zásilek se doručilo, kolik ne a proč… a samozřejmě spočítat peníze.

Měla jste někdy nějaký průšvih?

Myslím, že si na mě na dispečinku ještě nikdo nestěžoval, ale jednou mi před svátky někdo podstrčil falešnou tisícikorunu. To jsem si vydělala.

Vykompenzovaly to vánoční prémie?

Ano, dostáváme koncem roku odměny.

Když celý den jezdíte, kde jíte, kam chodíte na toaletu?

Když mám čas, zastavím se v poledne na oběd v některé z místních restaurací nebo si koupím pití a bagetu do auta. V případě nutnosti si dojdu na záchod u některé z firem, kam vozím balíky. Už vím, kde můžu poprosit.

Má každý řidič svoje auto, kde si může udělat „pracovní místo“?

Ano, obvykle. Však to v těch dodávkách někdy podle toho vypadá: jste tu celý den, jíte, pijete… a večer opravdu nemáte sílu ještě uklízet auto. Ale snažím se udržovat v dodávce pořádek, přece jen chci mít hezké pracovní prostředí.

Srovnáte-li množství balíků za čtyři roky, co jezdíte…

Výrazně jich přibývá. Mezi firmami, ale i objednávek z internetových obchodů. Vždyť lidé si dnes nechávají posílat i potraviny, krmivo pro psy, či dokonce balíky s vodou!

Jak se vám po Praze jezdí, není to permanentní stres?

Ujde to. Snad jen dámy ve velkých SUV by mohly více sledovat dění na ulici. Nekoukají okolo sebe, jedou a myslí si, že jim každý musí dát přednost. Nerada to říkám, ale dělají ostudu ženám za volantem. Podobně sebevědomí jsou chodci. Vynoří se zpoza tramvaje a čekají, že to naložené auto ubrzdím včas.

Vždycky jste ho ubrzdila?

V práci ano, ono se tu ani nedá jezdit rychle. Ale jednou jsem zrušila soukromé auto, srazila jsem se s cisternou. Nebyla to ale jen moje vina.

Foto: Yan Renelt, MAFRA

Žena za volantem Když začala jezdit se zásilkovou službou, všichni si mysleli, že to do dvou měsíců vzdá. Nevzdala. Lucie Holomyová brázdí pražské ulice už čtvrtý rok a neměnila by.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.