ZKAZIL JSTE NÁM ŽIVOT, PANE SVĚRÁKU!

MF DNES - - DNES TÉMA -

Jak jste se dozvěděl o filmu Marečku, podejte mi pero!? Bylo mi osm, žili jsme v domku na malém městě na severu republiky a náš soused odnaproti přišel s rodinkou z kina a našemu tátovi s pokoutným úsměvem vřele doporučil vynikající komedii. Film, který prostě musí – protože táta jinak do kina nechodil a filmové umění považoval za zcela povrchní zábavu – vidět. Tak jsme ho tedy viděli, celá rodina, rodiče a tři malí kluci.

Vaše bezprostřední reakce? V kině jsme se nesmáli, jen jsme litovali peněz za lístky. Když jsme přišli domů, zavládlo hrobové ticho. Od té doby jsme neměli rádi Svěráka. A táta, ten už do kina nešel do konce života.

Ze všech fórků na téma Hujer – byl aspoň někdo originální? Originální a vtipné přišly až na gymnáziu. Za normalizace se mi líbilo, když mi jako předsedovi svazácké organizace řekl jeden spolužák: „Hujere, aktivní blbec je horší než třídní nepřítel.“Což jsem bral, to bylo na úrovni. Pak jsem se nechal v maturitním ročníku na gymnáziu nachytat od spolužáků – šel jsem pro ředitele, skalního komunistu, aby nepřišel pozdě na nástup před budovou školy. Spolužáci se mu chtěli pomstít za všechna příkoří, sami toho schopni nebyli, tak jim posloužil Hujer. Ředitel mě sice seřval tak, že se třáslo vše v dosahu sta metrů, ale i to byla legrace na úrovni.

Jaké narážky nesnášíte? Od jisté doby jsem alergický na švestky, nemůžu je ani vidět.

Zažil jste kvůli příjmení Hujer někdy skutečné peklo? V dospívání jsem byl konfrontován s docela nevybíravou a krutou šikanou v kolektivním sportu. I když jsem byl tělesně zdatný, psychicky jsem dostával kapky. Ocitl jsem se mezi o rok staršími hráči, kteří dostali do ruky celou škálu nadávek, hotový arzenál. A navíc oficiální

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.