Na hře je lákavé, že se z ní dá kdykoliv vyskočit

MF DNES - - Z DOMOVA - — Alžběta Šimková

Neúspěch i stres se ve světě virtuální reality počítačové hry může proměnit ve vítězství a místo, kde není třeba nic řešit. A to děti láká, zvlášť pokud jim to ve skutečnosti chybí. Jak však upozorňuje dětská psycholožka Jitka Jeklová, u častého hraní na počítači skutečně hrozí něco na způsob závislosti.

Jaký vliv mohou mít hry na vývoj či psychiku dítěte?

Záležína tom, jaké hry a jak velké je dítě. Pokud jsou to hry například násilné, zvlášť malé dítě si nemusí úplně uvědomovat, že to není realita. Má to však i druhý aspekt, a to ten, že hra může být i pozitivní. Například když se u ní musí logicky přemýšlet.

Jaké mohou být důvody, proč dítě utíká z reality do světa počítačových her?

Obecně řečeno: protože v realitě se zpravidla po dítěti něco chce, něco musí plnit, něco dělat. V té hře nemusí nic, tam je to vše jenom hra. Navíc se dá vždy stopnout, dát „game over“a začít znovu, ale tak to v životě nefunguje. A je to pohodlné – taková pohádka, bez stresu, únik, kde jakoby dětem nic nehrozí.

Takže pro ně představuje takové bezpečné pole?

Přesně tak, je to bezpečné, v uvozovkách se vlastně nemůže nic stát. Děti si řeknou, že se ta hra dá vždycky vypnout. Navíc si tam mohou samy sebe představovat jako hrdiny, mohou tam zažívat úspěch, což se jim jinak v realitě nestává. Většinou hodně hrají děti, které nejsou nejúspěšnější z hlediska vrstevnické skupiny a ve hře si plní své sny, které nemají naplněné v té realitě.

Jak by tedy měli rodiče správně nastavit tu hranici, jak dlouho nechat dítě hrát?

Kdesi jsem slyšela a občas to používám, že počet hodin strávených na počítači by se měl rovnat počtu hodin věnovaných přípravě do školy v ten konkrétní den. Jsou tedy i někteří kolegové, kteří jsou přísnější a dobu omezují na polovinu, tedy hodina přípravy do školy – půl hodiny hraní. To mi přijde jako bezpečná hranice.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.