Neznámá válka Čechů

MF DNES - - Z DOMOVA -

byli podle nejrůznějších svědectví ubiti už jako zajatci,“popisoval před časem pro televizní pořad Československé výstřely historik Jindřich Marek.

Boj za už „mrtvou“republiku

Manévry československé armády, které velel generál Oleg Svátek, však začala záhy značně komplikovat i složitá mezinárodní situace. Právě 14. března odpoledne totiž Slovensko vyhlásilo samostatný stát. To znemožnilo plánovaný příchod posil, a naopak se rozhodlo o evakuaci armády i civilistů.

Přestože pár tisícovek českých vojáků (někde podporovaných vojáky se slovenskou nebo rusínskou národností) a příslušníků Stráže obrany státu válčilo proti zhruba padesátitisícové maďarské královské armádě za již neexistující republiku, jejich bojové morálce to příliš neuškodilo.

Pamětníci vzpomínali, že i v těch nejkritičtějších okamžicích nikoho z nich nenapadlo kapitulovat, spíše se plánovaly protiútoky. Ačkoliv výsledek byl předem jasný, nevzdali se a čtyři dny srdnatě odolávali mnohdy až drtivé – desetinásobné – přesile a dařilo si jim Maďary odrážet, nebo alespoň zpomalovat.

Za jejich zády tak mohli českoslovenští železničáři vypravovat jeden evakuační vlak za druhým s civilisty a strategickým materiálem a surovinami.

Hitler už je na Pražském hradě

Boje na linii, kterou vybudovala československá armáda v hlubokých údolích řek, trvaly nepřetržitě tři dny. Teprve v odpoledních hodinách 17. března 1939 se začal zadní voj západní bojové skupiny 12. divize stahovat k zemským hranicím mezi Podkarpatskou Rusí a nyní už fašistickým Slovenskem. Jednotky na východě se zase stahovaly k hranicím s Rumunskem.

To už na Pražském hradě vlála vlajka s hákovým křížem a svět obletěly záběry Hitlerovy kamenné tváře při přehlídce na hradním nádvoří i jeho fascinovaný pohled na Prahu.

Ani v dalších dnech však zbraně v Podkarpatí zcela neutichly. Ještě 21. března se bránil oddíl československých vojáků u Bočkova, ale následně přešel do Rumunska. Odtud byli transportováni přes Jugoslávii a Rakousko do protektorátu Böhmen und Mähren – torza, které zbylo z předválečného Československa.

Přesvědčení, že se armáda vzdala v roce 1939 bez výstřelu, není přesné. Maďarům se tvrdě bránila.

Kvalita československé armády

Podle historika Marka se odhaduje, že za tři dny velice úporných ústupových bojů měli čeští vojáci čtyřicet mrtvých a asi sto dvacet raněných. Takovéto ztráty přitom svědčí o vojenských kvalitách československých jednotek, protože tlak a mimořádná přesila Maďarů by přinesly jiné armádě ztráty několikanásobně větší.

Maďaři sice oficiálně přiznali zhruba stejné ztráty jako Češi, ale zprávy z jednotlivých bojových úseků a informace válečných novinářů na maďarské straně hovoří minimálně o dvou stovkách mrtvých a několika stovkách raněných.

Trvalé trauma českého národa pramenící z přesvědčení, že se armáda při okupaci v roce 1939 vzdala bez výstřelu, není přesné. Minimálně na území Podkarpatské Rusi bojovala několik dní velice odhodlaně a mimořádně organizovaně.

Dlužno dodat, že Maďaři na dobytých územích zahájili velmi tuhé represe, které si nezadaly s nacistickým terorem.

Foto: ČTK

Českoslovenští vojáci připraveni k palbě na státní hranici na snímku z roku 1938.

Foto: palba.cz

Oleg Svátek se zapojil do odboje, popraven 1941.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.