Čím úspornější, tím atraktivnější nemovitost bude
Už jen tři roky zbývají těm, kdo si chtějí postavit dům a nechtějí se moc zabývat jeho energetickou náročností. Evropská směrnice o energetické náročnosti budov platná od července 2010 totiž požaduje, aby počínaje rokem 2020 byly nové budovy v zemích EU téměř energeticky nulové. To splňují především takzvané pasivní domy, které mají minimální spotřebu energie na vytápění či ohřev vody a získávají ji například ze země pomocí tepelných čerpadel.
Legislativa se dotkla i majitelů stávajících nemovitostí: pokud chtějí dům či byt prodat nebo pronajmout, musí mít (většinou od roku 2013) průkaz o tom, jakou spotřebu energie nemovitost má. Průkaz energetické náročnosti budovy je obdobou energetických štítků na elektrických spotřebičích. Zájemci o koupi nebo pronájem nemovitosti se z něj dozvědí, jaké jsou při typickém užívání roční náklady na energie.
Co vše ovlivňuje energetickou náročnost
Je tedy pravděpodobné, že hodnota nemovitostí poroste v nepřímé úměře s jejich energetickou náročností. A majitelům nezbude než rekonstruovat. Často sahají například k zateplování fasády. To, jak je obydlí energeticky náročné, však neovlivňuje jen tloušťka zateplení obvodových zdí.
Podle odborného portálu TZB-info je rozhodující také volba pozemku a osazení budovy na něm, orientace budovy ke světovým stranám s ohledem na dopad přímého slunečního záření během roku, současné i v budoucnu předpokládané zastínění budovy okolní zástavbou, terénem a zelení a převládající směr a intenzita větru. Vliv na energetické vlastnosti
domu má samozřejmě i jeho tvar – například to, zda je kompaktní, nebo naopak členitý. Dále hraje roli vnitřní uspořádání s ohledem na soulad vytápěcích režimů a orientaci prostorů ke světovým stranám, vlastnosti obvodových konstrukcí, velikost prosklených ploch, řešení potřebné výměny vzduchu, vnitřní tepelné zisky podle charakteru provozu v budově, volba topení, efektivnost ohřevu teplé vody a energetická účinnost elektrických spotřebičů, ale také způsob užívání budovy.
Problém s větráním
Nejslabší částí obvodového pláště domu, kudy uniká nejvíce tepla, jsou okna a dveře. I prostá výměna starých oken za nová dokáže uspořit energii potřebnou k vytápění. Je ale potřeba se pak v bytě chovat jinak než dosud. Jde o to, že byt s novými okny „nevětrá“. Tedy sám o sobě. „Větrání bytů je obrovský problém, který má na svědomí desítky smrtelných případů ročně,“upozorňuje projektant a člen představenstva České komory autorizovaných inženýrů a techniků Karel Vaverka.
Dřív byty větraly hlavně skrz spáry mezi okenními křídly a rámy, nepřesnostmi a křivostmi. Moderní doba tyto nedostatky odstranila, okna jsou přesná a těsná, a proto nevětrají. Při užívání bytu se tak produkuje vlhkost. Vzniká při vaření, praní, úklidu ale také dýcháním a pohybem lidí. Tuto vlhkost je zapotřebí sledovat pomocí vlhkoměru.
Normová vlhkost vzduchu v bytě je 60 procent. Reálná a praktická vlhkost vzduchu v bytě se pohybuje mezi 40 a 55 procenty. Pokud se v bytě vyskytují vyšší hodnoty, je potřeba učinit organizační opatření – kromě jiného řízeně a chytře větrat.
„Je nutné čas od času okna na několik málo minut otevřít a vyvětrat. Nejúčinnější větrání je řízený průvan. Krátce větrat je nutno proto, že nechceme ochladit povrchy stěn a předmětů v bytě, ale pouze vyměnit vzduch,“vysvětluje Vaverka. Existují také technologie spojené s rekuperací vzduchu (tedy řízeným větráním se zpětným získáváním tepla), které se o větrání bytu postarají bez přičinění jeho obyvatel.