Budou volby, i Čech má nárok na lepší šunku

MF DNES - - NÁZORY -

Léta to bylo téma, na které upozorňoval jen popularizátor gastronomie Roman Vaněk a příležitostně sociálnědemokratická europoslankyně Olga Sehnalová.

Proč obsahuje německá šunková pizza dvakrát tolik šunky než česká? Proč jsou vepřové párky v Německu vepřové, ale v Česku do nich výrobce cpe i drůbeží separát? Proč obsahuje na první pohled stejný čokoládový Mikuláš z Německa víc kakaa než ten z Česka? Proč německý prací prášek pere lépe než český?

Léta výrobci argumentovali cenou. Když se ukázalo, že to nefunguje, protože inkriminované zboží je v Česku často dražší než v Německu, začali mluvit o regionálních zvyklostech. Češi jsou zvyklí dávkovat větší množství pracího prášku, vyhovuje jim jemnější chuť čokolády, nevadí jim, že v grónské paštice je přes třicet „éček“, Češi to takhle mají rádi.

A v podstatě se výrobcům nelze divit, když šlo takové zboží na odbyt a řetězce je chtěly, proč při výrobě párků neušetřit a nevrazit do nich drůbeží separát.

Zarážející bylo spíš to, proč téma, které – zase léta – leželo na ulici, strany nevzaly zasvé. Pochopitelně, ty levicové, které mají přirozenou potřebu trh regulovat víc než pravice. V ČSSD to až na zmíněnou Sehnalovou skoro nikoho nezajímalo, v KSČM vůbec nikoho. Ministerstvy iniciované průzkumy na toto téma? Až do letošního června nula.

Míra politického zájmu o to, aby Češi měli povědomí, které potraviny jsou kvalitní, je dobře ilustrovatelná na značce Klasa nesoucí hrdé přízvisko „národní značka kvality potravin“.

Když ji sociálnědemokratický ministr Jaroslav Palas v říjnu 2003 spouštěl, mluvil o tom, že stát dá ročně do podpory kvalitních českých potravin nejméně 250 milionů korun. Za tyto peníze byste čekali, že značka na vás bude v obchodech křičet z každého rohu, že poctivé domácí párky nebo salámy budou trůnit na těch nejlépe umístěných pultech i s patřičnou osvětou a ochutnávkami, jak dobré jsou ty, které obsahují přes 80 procent masa, a že ty, jež neobsahují masa ani 50 procent, nemá smysl kupovat, protože ve výsledku člověk neušetří ani se dobře nenají.

Výrobci by pak věděli, že český zákazník jim neskočí na to, když třetinu mletého masa nahradí bramborovým škrobem či dalšími lepidly a k tomu slavně o deset procent sníží cenu proti výrobku obsahujícímu stoprocentní maso.

Jenže značka Klasa se stala jen jedním z mnoha log, která na zboží najdeme. A mnohdy to vypadá, že spíš než o kvalitu výrobcům jde o to, pochlubit se, že daná potravina je česká. Protože, i kdyby v lančmítu byly namleté jen kůže a škrob, hlavně že nejsou z Polska. Na to, co výrobci do konzerv nacpou, až na občasné testy, nikdo systematicky nepoukazoval.

Až letos jako by se celá politická scéna probudila. Lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka si nechal udělat průzkumy, už dva, sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka najednou jezdí s eurokomisařkou z ANO Věrou Jourovou po summitech na toto téma.

Tohle všechno je hezké, politici však musí ve svém tlaku pokračovat, hlavně v rámci visegrádské čtyřky, které se toto téma hodně týká, a neustále oživovat společenskou debatu, aby to vedlo ke změně. Tlak a negativní reklama pro výrobce je totiž to nejúčinnější. Normy, které diktují, kolik procent tuku má obsahovat máslo, nezabrání tomu, že se na trhu najdou výrobky po všech stranách vypadající jako máslo, jen bez onoho klíčového slova, co teď tak dráždí Čechy. Tlak a osvěta jsou lepší. Ale vydrží to politici i po volbách?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.