Majitelé zásad a my hříšní

Pohled majitele pevných zásad na svět je velmi jednoduchý. Zásady jsou mu oporou, zbraní i štítem. Jedná-li v souladu se zásadami, připadá si dobrý. Jenže to pak může končit moralizováním a odsuzováním druhých.

MF DNES - - NÁZORY - Martin Vopěnka

Je-li někdo zásadový, obvykle to vnímáme jako ctnost. Čehož si je zásadový člověk obvykle vědom. Zejména pak ten, kdo to o sobě sám deklaruje. Taková zásadovost ovšem zapáchá moralizováním, pýchou a příkrými soudy druhých.

Pohled majitele pevných zásad na svět je vlastně jednoduchý. Zásady jsou mu oporou, zbraní i štítem. Jedná-li ve shodě se svými zásadami, připadá si dobrý. V čem je tedy problém? Že zásady a to, co je všeobecně považováno za správné, má být pro nás pouhou pomůckou. Vodítkem. Nikdy však naším majetkem. Základním souhrnem zásad, jimiž se řídí naše západní civilizace, je již dávné Desatero.

Mnohost morálky

Ale zpět k zásadám. Proč mohou někdy škodit? Proč někdy mohou dokonce rozsévat zlo? Protože život s jeho výzvami, s jeho jemnou škálou osobních i obecných výzev je složitější. Schopnost uchopit morálku v její mnohosti je pak výzva, jíž snad ani nelze beze zbytku dostát. Kdo se o takový přístup pokusí, musí se mimo jiné zříct definitivního zhodnocení sebe sama. Nemůže čekat rozhřešení.

Nohavica vs. Rejžek

Jevem, na kterém se ono neblahé „majetnictví zásadovosti“ukazuje velmi často, je například vymezování se vůči skutečným či domnělým spolupracovníkům StB. Osobně jsem od roku 1986 mnohokrát demonstroval proti komunistické moci, byl zatčen, podepsal nejrůznější výzvy. Ale má to ještě nějaký význam vzhledem k dnešku?

Nanejvýš mne to může uvnitř hřát. O hodnotě mne jako člověka však rozhodují současné výzvy. A podobně je to s negativním vymezením. Nedávno jsem se zapojil do on-line diskuse, kde se Jan Rejžek hrubě vymezil vůči Jarku Nohavicovi.

Samozřejmě z pozice onoho majitele zásadovosti. Těmi ostatně byli i středověcí inkvizitoři. Ale má na takové soudy někdo právo? Jedině snad ten, kdo by kvůli Nohavicovi seděl. Nohavica však zřejmě „donášel“jen na Karla Kryla, a na toho naše StB do exilu nedosáhla a dosáhnout ani nemohla.

A pak je tu ještě Nohavicovo dílo, čnící dost vysoko nad tím, co kdy vytvořil Jan Rejžek. Je to prostě všechno mnohem složitější. A historická zkušenost mi říká, abych se víc bál majitelů zásad než lidí tak nějak trochu lidsky hříšných. Kosti mi vpletou do kola spíš ti první.

Podnikatelské hříchy

A jak se to má s Andrejem Babišem – abych byl úplně věcný? Můžeme někdo zhodnotit jeho vinu co do případné spolupráce? A jestli šéf ANO spolupracoval, donášel na někoho z politických důvodů, anebo se zaměřoval na hospodářskou kriminalitu? A je to pro změření jeho lidské hodnoty v současnosti vůbec důležité?

Podobně Čapí hnízdo. Takový hřích má přece každý podnikatel. Každý, kdo podnikal v džungli zdejšího neustále se měnícího daňového systému, byrokracie a nekompetence, přece někdy něco musel uzpůsobit tak, aby mu to vyšlo. Každý jsme museli doufat, že co není zakázané, je povolené. Nebo si tady budeme hrát na absolutní morálku? Ať ten soud dopadne jakkoliv, ani tohle podle mne není důležité. Co by bylo velmi důležité, pokud by Andrej Babiš ve funkci ministra jakkoliv využil svého vlivu při šetření Finanční správy. To by samozřejmě bylo zcela a navždy diskvalifikující. To by byla podstatná informace pro současnost.

Bez ústupků

No a pak tady máme toho nešťastného Petra Fialu – majitele zásad. Proč do té politiky proboha lezl? Aby ukázal, že je tak zásadový, až z toho není schopen kompromisu? Není snad politika uměním možného? A neměl by Petr Fiala bojovat především o svůj program? Jak ho asi prosadí z opozice? Jak nám sníží daně?

A co je nejhorší, že svou zásadovostí vžene zemi do náruče extremistů. Trochu mi to připomíná hlupáctví ministrů, kteří podali onu osudovou demisi v roce 1948. Zachovali se ze svého hlediska zásadově, avšak usnadnili převzetí moci komunistům.

No ale Petr Fiala je prostě zásadový. Co říkal před volbami, to bude říkat i po nich. A nejspíš i po třetí světové válce. Nemůžeme po něm chtít, aby reagoval na konkrétní, nově vzniklou situaci. Musel by ustoupit od svých zásad.

Petr Fiala je prostě zásadový. Co říkal před volbami, bude říkat i po nich. A nejspíš i po třetí světové válce. Nemůžeme chtít, aby reagoval na nově vzniklou situaci.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.