V jakém jazyce sní, když líčí věčné stěhování

MF DNES - - KULTURA -

Vladimíra Šumberová redaktorka MF DNES

Poutavé, otevřené, sugestivní. Niterně procítěné, s intelektuálním i psychologickým přesahem a s lehkou, přímo špionážní zápletkou. Především jsou však memoáry novinářky a spisovatelky Eleny Lappin, pojmenované V jakém jazyce sním?, příběhem hledání nového domova i kořenů skrze jazyk.

Autorka putuje svou pamětí od raného dětství v bývalém Sovětském svazu, kde se stala její nejživější vzpomínkou zahrada na vsi a chuť černých višní. Brzy s ní však matka odjela začít nový život v Praze, kde je barvitě líčené dospívání lemováno Riegrovými sady, hraním kuliček u kostela na náměstí Jiřího z Poděbrad, toulkami s první láskou a pražským jarem.

Stále na cestě

Za svobodou odsud v roce 1970 emigrovala s rodinou znovu – tentokrát do Německa, kde se symbolem autorčiny asimilace, kromě správného zvládnutí znělého „r“, stalo také vlastnictví dlouhého zimního kabátu Maximantel.

Další putování ji vedlo za židovskými kořeny a studiem lingvistiky do Izraele a následně s manželem do Kanady. Po mnohém stěhování zakotvili nakonec v Londýně.

Taíemství původu

Ač dobře znalá ruštiny, češtiny, němčiny, hebrejštiny i francouzštiny, za svůj autorský jazyk nakonec adoptovala angličtinu, ve které se dle vlastních slov znovu narodila – na rozdíl od svého bratra Maxima, který se prosadil jako německý spisovatel.

Ostatně, jak se sama Elena Lappin dozvěděla teprve v pozdějším věku, k angličtině měla nečekaně blízko již od svého narození, protože jejím pravým otcem byl potomek sovětských Židů, kteří emigrovali do Ameriky ještě o generace dříve.

Ano, je to komplikované, a ano, člověk se v tom začne ztrácet, zvláště když se spisovatelka s obdivuhodnou investigativní vervou pustí do odhalování svého nově nabytého rodokmenu. Jako ztracená a znovu nalezená spojka mimo jiné objeví, že pokud by se všichni její příbuzní sešli, byla by patrně jediná, která by se domluvila s každým.

Chvála překladu

Paměti z anglického originálu přeložila Dominika Křesťanová – podle autorky natolik citlivě a přesně, že podlehla iluzi, jako kdyby četla slova a věty, které sama napsala přímo v češtině.

Malý bonus

Kromě toho, že je knížka V jakém jazyce sním? pozoruhodnou kronikou jedné velmi rozvětvené mnohojazyčné rodiny, zrcadlí zároveň osudy celé vlny politických a náboženských emigrantů druhé poloviny 20. století.

A jako malý bonus může sloužit coby příručka k efektivnímu studiu jazyků.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.