Cesta do pravěku
Ploučnice provádí vodáky Pekelným jícnem
J ako v Cestě do pravěku, kde se parta kluků plaví vorem prvohorní říčkou v džungli, si připadáte, když se plavíte po řece Ploučnici. Meandrující zarostlé koryto prověří každého vodáka. Je to i jeden z důvodů, proč vodáci v posledních letech Ploučnici „objevili” a proč je mezi nimi považována za nejromantičtější řeku.
Ploučnice sice měří 105 kilometrů, vodácky nejoblíbenější část je ale její horní tok mezi Stráží pod Ralskem a Českou Lípou. Řeka se tady prodírá bažinatými loukami, klikatí se pod tunely stromů a místy mizí dokonce ve skále, kde na vodáky čeká její největší atrakce – Průrva Ploučnice, neboli Pekelný jícen nebo také Čertova díra.
„Nejprve se jede náhonem vytvořeným pro bývalý hamr, kolem vás se tyčí patnáctimetrové skály. Koryto se zužuje, voda nabírá na rychlosti. Na konci kaňonu je pak bezmála padesát metrů dlouhý tunel ve skále, kterým se dá projet. Poprvé je to i pro zkušeného vodáka neskutečný adrenalin a každý, koho jsem sem na vodu vzal, skončil na konci s rozklepanými koleny,“popisuje nejkrásnější část Ploučnice liberecký vodák Zdeněk Tomášek.
Ploučnice přitom byla donedávna vodáky ignorovanou řekou. Za komunismu totiž vedla zakázaným prostorem – vojenským újezdem Ralsko, kde sídlila sovětská armáda. Projet její horní tok bylo nemožné. Ale ani dolní tok nebyl populární. Ačkoliv tam se na vodu již dostat dalo, měla Ploučnice kvůli těžbě uranu v oblasti Stráže pod Ralskem pověst toxické řeky. Vše se změnilo až se zastavením těžby a odsunem okupačních vojsk. Boom vodáctví pak Ploučnice zažívá až v posledních letech. Zasloužil se o to například českolipský zastupitel Tomáš Vlček. Kdysi inicioval vznik vodácké brožury, která lákala vodáky k návštěvě Ploučnice. Popularizoval řeku v médiích i mezi lidmi. „Když jsme udělali za pár kaček vodáckou mapu Ploučnice, bylo to hned na začátku prázdnin v televizi v hlavních zprávách. Stoupl jsem si k řece, hulákal na turisty, odkud znají Ploučku, a půlka řekla: viděli jsme to ve zprávách,“vzpomíná Vlček. Od té doby sám sjel Ploučnici mnohokrát a dodnes ji pokládá za nejkrásnější českou řeku. „Vnímám ji jako rodinnou řeku. V pohodě se dá sjet s dětmi, nejsou na ní žádná nebezpečná místa, jezy. Zarostlé koryto mnohé lidi štve, ale to patří ke koloritu řeky. Ploučnice je výjimečná tím, že prochází územím neobyčejných krás,“podotkl Tomáš Vlček.
Ploučnice ale umí být i krutá. Své o tom vědí obyvatelé Českolipska, kde v roce 2010 způsobila při povodních miliardové škody. „Voda se přihnala v noci z 8. na 9. srpna, zpustošila většinu domů podél řeky. Lidé začali domy opravovat, chtěli mít do zimy hotovo, tak začali otloukat staré omítky a nahazovat nové, vysoušet. No a 28. září se povodeň vrátila a vzala i to, co mezitím udělali,“vzpomíná starosta Stružnice Jan Mečíř. Zaplaveno tu bylo 149 domů. Sám žil od dětství v domě vzdáleném asi deset metrů od Ploučnice. Vztah lidí k řece se po ničivých povodních prý pozměnil, při sebemenším dešti s obavami vzhlížejí k obloze a k vodě. Kromě řeky vodáků totiž Ploučnici lidé vnímají i jako řeku zkázy.