Daleko od lesku Londýna

Respekt - - Anketa - JIří HoŠEK Autor je zpravodajem Českého rozhlasu ve Spojeném království.

Jestli jdete na nádraží, dojděte si radši u nás na záchod. Na nádraží žádné toalety nejsou,“poskytuje mně a mojí kamarádce Bětce užitečnou a současně překvapivou „spotřebitelskou“informaci baristka z Caffè Nero. Pobočka tohoto tradičního řetězce v centru Sunderlandu a pár bankovních budov jsou jedinými důkazy, že skutečně jsem ve středně velkém (275 tisíc obyvatel) britském městě. Kam oko dohlédne, sahají sázkové kanceláře, herny a laciné obchody. Liduprázdný dražší obchodní dům Marks & Spencer vyvolává dojem, že se tady ocitl jaksi omylem. Podle koncentrace podivných jedinců a frustrovaně vypadajících lidí mám intenzivní pocit, že jsem se vrátil do ulic československého okresního města druhé poloviny osmdesátých let. Ponurou náladu ještě prohlubuje čerstvě zpečetěný sestup fotbalistů místního FC z Premier League.

Sunderland je názornou ukázkou toho, že Spojené království nelze posuzovat jen podle lesku Londýna a jeho okolí. Severovýchod Anglie, na který se vší tvrdostí dopadla thatcherovská likvidace těžkého průmyslu v osmdesátých letech, je končinou, kde většina lidí opravdu nemá pocit blahobytu. Naopak tu převládá silný pocit, že politici ve vzdáleném Londýně jejich potíže dlouhodobě ignorují a že se na ně při přerozdělování bohatství jaksi zapomnělo. Toxické dědictví thatcherismu dodnes znamená, že Sunderland a jeho okolí jsou politicky zbarvené do rudé barvy Labouristické strany. Všichni tři poslanci Dolní sněmovny za sunderlandské okrsky byli zvolení právě za tuto stranu, a to suverénně.

Vládní škrty posledních let nemilosrdně „osekaly“i kvalitu a rozsah místních služeb. I když za to sám vlastně nemůže, příliš populární mezi lidmi tím pádem není ani labouristický předseda městské rady Paul Watson. Sympatický chlapík si na mě udělal v neuvěřitelně ošklivé budově místní radnice čas, i když právě podstupuje další cyklus chemoterapie. Paul dělal do roku 1981 v sunderlandských loděnicích, než se stal kvůli rozhodnutí „Železné lady“nadbytečným. Nesáhl ovšem po lahvi jako stovky jeho propuštěných kolegů, nýbrž po klice u vstupních dveří Teesside University, kde vystudoval práva.

Bavíme se spolu o největším místním zaměstnavateli, automobilce Nissan, která se tolik zviditelnila během referenda o odchodu Británie z Evropské unie. Vedení automobilky poslalo pár dnů před hlasováním každému ze 6700 zaměstnanců podniku osobní dopis, ve kterém varovalo před dopady brexitu. I když jsou tisíce rodin v Sunderlandu přímo či nepřímo na pracovních místech v automobilce závislé, bác ho, město nakonec hlasovalo v poměru 61 ku 39 procentům pro odchod z Evropské unie. Výčet toho, co všechno se ve městě a okolí zaplatilo a pořídilo z unijních peněz, který mi Paul Wat- son odříkává, jaksi nezafungoval. Nebo se spíš k voličům tyhle informace vůbec nedostaly.

„Nevšiml jsem si, že by se zdejší labourističtí poslanci během kampaně před unijním referendem zúčastnili byť jen jediného mítinku,“stěžuje si radní za tradičně proevropské liberální demokraty Niall Hodson. Potvrzuje tak na konkrétním příkladu, že to do určité míry byla pasivita a nejednoznačný postoj Labouristické strany, co přispělo k britskému odchodu z EU. Podle Hodsona labouristé prounijním aktivistům ani nezpřístupnili své volební registry z jednotlivých okrsků. Ty jsou ve Spojeném království velmi ceněným „zbožím“, protože usnadňují „door-to-door canvassing“, tedy přemlouvání voličů na zápraží. Dopředu totiž víte, kde má cenu zazvonit, a kde je to naopak ztráta času. Niall Hodson, který žil několik let v Nizozemsku a v Londýně, kandiduje za okrsek Sunderland Central v nadcházejících předčasných volbách do britského parlamentu, což se dá vzhledem k rozložení sil taky označit za ztrátu času.

Městský intelektuál Niall, jehož manželka učí na škole cizí jazyky, ve mně vyvolává dojem, jako by do zbídačeného Sunderlandu vůbec nepatřil. Když se ho ale ptám, jestli neuvažuje o tom, že by se přestěhoval jinam, trochu nechápavě na mě vytřeští oči. „Tady si můžu dovolit krásný byt v centru města a udržuju si vyšší životní standard, než jaký bych měl v Londýně,“vysvětluje mladý politik. A opravdu, když se v kavárně Independent chystám platit za malý oběd pro tři osoby, plus kávu a nealko, vybafne na mě vrchní málo srozumitelnou angličtinou se silným místním přízvukem částku, kterou foneticky dešifruju coby „fůrty“. Když mu podávám dvě dvacetilibrové bankovky, povytáhne obočí. „Říkal jsem fourteen, 14 liber, pane…“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.