Zbytečně zabitá kachna

Respekt - - Téma -

Experiment s formou, postavami či způsobem vyprávění ze začátku přitahoval. Autoři spojili napůl vážně, napůl parodicky do té doby zdánlivě nespojitelné – melodrama, soap operu, krimi a absurdní komedii. Dědictví Dynastie bylo zřejmé (emocionální přepjatost do stratosfér a legendární scény končící urputným vzlykotem a detailem na volně visící telefonní sluchátko), stejně jako progresivní vyprávění, které si Frost osahal při práci na inovativním dokukrimi Poldové z Hill Street. Kouzlo bylo v tom, že do známých pravidel začaly pozvolna pronikat Lynchova upřímná láska k americkému kýči i tradici, záliba v podivném a zvláštní momenty. Policista propukající v usedavý pláč nad tělem mrtvé Laury. Větrák u stropu v obýváku Lauřiných rodičů, který se neustále výhrůžně otáčí, ať je venku jakkoli. Sekretářka aranžující záplavy koblih...

Scenáristé zároveň odmítli tradiční přístup k seriálovému vyprávění. Místo rozuzlení a jasného děje nabídli nejistotu a neustálé oddalování okamžitého uspokojení výměnou za nekonečnou řadu vzrušujících momentů. Zápletka nebyla podstatná. Detaily a momenty ano. „Dovedli k dokonalosti způsob, jak udělat televizní seriál nekonečně zajímavým,“poznamenal tehdy časopis Entertainment Weekly. Všechno mohlo být vodítkem: srdcový kluk, semafor blikající ve tmě nebo Douglasovy jedle. Možnost otevřeného konce, vyprávění se slepými odbočkami a pomalé tempo bylo ostatně to, co lákalo filmového režiséra k televizi. Tvůrci vršili náznaky a falešné stopy. Ostatně, jednou obří falešnou stopou je i samotný seriál. Tváří se jako vyšetřování záhadné vraždy (v jednu chvíli byla ve hře i spekulace, že za ní stojí mimozemšťané), ale ve skutečnosti je úvahou nad povahou lidské existence, dobrem a zlem.

Momentem, kdy se karta otočila a se seriálem to začalo jít z kopce, bylo vyřešení vraždy Laury Palmer. Do něj tlačilo Lynche s Frostem vedení televize ABC, kterému se zdálo vyšetřování už příliš natahované. První sezona skončila po osmi dílech nikoli odhalením vraha, ale pokusem o další vraždu. Lynch údajně neměl v úmyslu vraha nikdy odhalit a měl sloužit jako věčně unikající návnada, která bude udržovat při životě vrstvící se portrét temných stránek maloměsta. Možná manažery znervózňovaly i sílící experimenty a celková výstřednost, která bude v budoucnu vyvolávat stále stejnou otázku: Jak se něco takového mohlo vůbec dostat do televize? Na základě pilotního dílu totiž nekupovali psychedelii, ale v podstatě lehce vyšinutý noir, který se jinak víceméně držel pravidel. Naproti tomu úvodní epizoda druhé řady už nabídla obraz jiné dimenze a stařičkého pokojského poučujícího agenta Coopera o správné teplotě mléka. „Na vkus některých ve vedení stanice to bylo až příliš netradiční. Přišlo mi, že je to trochu zneklidnilo,“vzpomínal po letech Mark Frost. Právě záhada přitom držela stále více halucinační svět pohromadě a diváky v napětí. Mohli se donekonečna probírat náznaky motivací. Spekulovat nad významy. Objevovat nové interpretační roviny i linky mezi postavami. Užívat si neurčitost snů i hrozivé nadpřirozeno plížící se z lesů do falešně poklidné atmosféry městečka. „Když máte kachnu, která vám snáší zlatá vejce, proč ji zabíjet,“vyjádřil se k tomu později sám Lynch, který se od seriálu postupně distancoval. A to natolik, že Kyle MacLachlan přiznal, že se cítil „zrazený a opuštěný“. Bez záhady začaly být osudy a činy obyvatel nesmyslné. A formální výstřelky se promě- 20 nily právě jen ve výstřelky, nikoli v prvky fantastické hry. Seriál, který ještě rok předtím získal Zlatý glóbus i cenu Emmy, ztrácel diváky tak rychle, že jej ABC dokonce krátce před odvysíláním všech ohlášených dvaadvaceti dílů druhé řady stáhla z programu. Městečko Twin Peaks jednoduše tiše zmizelo z obrazovek.

Ve snaze seriál dotáhnout do plánovaného konce dílu a vtisknout mu alespoň částečně svoji představu, vystoupil David Lynch z ústraní, odkud nelibě sledoval osud svého projektu. Ve snaze zmobilizovat zbytky fanoušků dal v populární talk show Davida Lettermana k dispozici adresu prezidenta ABC, aby vyjádřili svůj nesouhlas. Dopisová kampaň a nátlak skupiny COOP (Citizens Outraged at the Offing of Peaks, Občané pobouření zrušením Twin Peaks) možná pomohly. ABC show na obrazovky vrátila. A autorem finálního, nezastíraně fantazmagorického dílu byl skutečně Lynch. Diváci se tak místo rozuzlení dočkali nové série volných konců, jež mohly posloužit jako odrazové můstky k případné třetí řadě. ABC ale rozhodně neměla zájem. Zmíněné „uvidíme se za pětadvacet let“se tak hodilo až předloni, kdy posloužilo jako záminka k aktuálnímu pokračování. A to přesto, že tak dopředu Lynch zcela jistě nepřemýšlel. A už vůbec o návratu neuvažoval po fiasku nezáživného celovečerního filmu Twin Peaks: Ohni, se mnou pojď z roku

„Diane, vidím před námi budoucnost televize.“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.