S vrchní státní zástupkyní Lenkou bradáčovou

S vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou o vadných soudních verdiktech, životě ve vazbě a nikdy nespatřeném Andreji Babišovi

Respekt - - Obsah - ondřej Kundra, Jaroslav Spurný

Paní doktorko, děláte svoji práci dobře?

Možná byste se mohli ptát laické veřejnosti, jestli mi věří, protože důvěryhodnost a její míra je určitě hodnotou, podle které by se mělo posuzovat, zda svoji práci děláme dobře, nebo nikoli. Ale pokud chcete slyšet mé hodnocení, domnívám se, že v rámci možností, které mám, dělám tu práci dobře.

Tento týden se Nejvyšší soud vrátí k vašemu klíčovému případu. Jak známo, vrchní soud zrušil rozsudek nad Davidem Rathem, který byl vaší vstupenkou mezi osobnosti justice. Soud označil v případu pořízené odposlechy za nezákonné. Je sporné, zda budete moci využít do budoucna další důkazy, pořízené na základě odposlechů. To úplně nevypadá na precizně odvedenou práci.

Naše práce precizní byla. Uvidíme, jak to tento týden posoudí Nejvyšší soud. My předneseme argumenty, proč si myslíme, že odposlechy byly v mezích zákona, a vrchní soud zase řekne, proč si myslí, že nebyly. Považuji zrušení rozsudku nad Davidem Rathem za velmi zvláštní, protože vybočilo z dosavadní praxe vrchního soudu. Považuji ho dokonce za odborně vadné.

V čem je to rozhodnutí vadné?

Chyba, která byla příkazům k odposlechu vytknuta, že se soud nedostatečně zabýval naší žádostí, zda je nutné odposlechy nasadit a nelze pořídit důkazy jinak, tak tedy tato chyba nebyla vytknuta řadě jiných příkazů k odposlechům, které byly téměř totožné, co se týká odůvodnění. A na základě těch příkazů rozhodoval ten samý soud, dokonce i senát tak, že obviněné pravomocně odsuzoval. Proč to neudělal v případě doktora Ratha, je záhadou.

Můžete být konkrétnější?

Jsou jiné trestní věci, v nichž jedním z hlavních důkazů byly v minulosti odposlechy. Argumentace pro jejich nasazení byla v těch příkazech obdobná jako v trestní věci doktora Ratha. A k té odbornosti. Soud použil tzv. teorii jablka z otráveného stromu. Tedy že údajně vadný příkaz k odposlechu na počátku znevěrohodňuje další důkazy. To je teorie, která vychází z angloamerické praxe. My jsme v podnětu ke stížnosti pro porušení zákona předložili rozhodnutí soudu Spojených států amerických, kde má ta doktrína svůj původ, a ani v zemi, kde ta doktrína vznikla, se neuplatňuje způsobem, jakým ji vyložil Vrchní soud v Praze.

Na straně médií a sociálních sítí bylo toto rozhodnutí vrchního soudu nakonec vnímáno tak, že konečně někdo zastavil nezvládnutelné státní zástupce, kteří nasazují všude odposlechy. Jinými slovy, že příliš nadužíváte odposlechy a jejich nasazení ani řádně nezdůvodníte.

Tak tomu není. V tom příkaze je jasně zdůvodněno, jaký trestný čin se stal, jsou tam i skutkové okolnosti. Víte, to rozhodnutí vrchního soudu nekonstatuje, že by tam podmínky k odposlechu nebyly. Ono konstatuje, že je soud dostatečně formálně neodůvodnil. To znamená, že ta vada nespočívá podle vrchního soudu v neexistenci podmínek, ale ve špatném formálním odůvodnění. A to soudu a ne státních zástupců. My jsme podle rozhodnutí požádali správně, ale soud pak schválení řádně nezdůvodnil. Což si nemyslím.

Proč podle vašeho mínění zrušil vrchní soud rozsudek nad Davidem Rathem? Je nekompetentní, podplacený, nebo snad soudci byli nepříčetní?

O tom přece nemůžu veřejně spekulovat. Prostě můj závěr je, že to rozhodnutí nebývale vybočovalo z řady.

Jsme obezřetnější

Ještě jedna důležitá věc vám byla v případě Davida Ratha vytknuta – byl držen zbytečně dlouho ve vazbě. Konstatoval to Ústavní soud. Nepřemýšlela jste po tomto rozhodnutí, jestli jste náhodou v něčem neudělali chybu, jestli jste ten tlak na pana Ratha nepřehnali?

Nezákonnost vazby doktora Ratha, jak o ní rozhodl Ústavní soud, nebyla vytýkána státním zástupcům. Ten případ byl ve fázi, kdy jsme už vazbu nenavrhovali my nebo policie, ale samotný soud. A Ústavní soud ani náznakem nezpochybnil naše předchozí rozhodnutí o vazbě.

institut vazby je v Česku nadužívaný. U závažných případů se často lidé dostanou do vazby, stráví tam nějakou dobu, tři měsíce, šest měsíců, ale potom se případ vyšetřuje třeba ještě tři roky. Z tohoto pohledu téměř jako by vazba ztrácela význam a skoro jejím jediným opodstatněním se stala represe, jež může přinutit ty lidi promluvit, přitlačí je ke zdi v prostředí, které musí narušit jejich psychiku.

Ono to takto může vypadat z laického pohledu. Nejčastějšími vazebními důvody bývají obavy, že obviněný bude ovlivňovat svědky. Tahle vazba ze zákona, respektive lhůta tohoto vazebního důvodu, je tři měsíce a může být ze zcela specifického důvodu případně prodloužena. Ale to je ta nejranější fáze vyšetřování, kdy by se policejní orgán měl zaměřit na co největší množství výslechů svědků. Měl by to stihnout rychle. Vyšetřování pak může trvat dva roky, ale k vazbě už není důvod.

Ano, ale státní zástupci a policie jsou represivní orgány z podstaty věci a tou vazbou si můžete ulehčovat práci. Neřekla jste si po rozhodnutí Ústavního soudu, že by se vazbou mělo šetřit?

Ústavní soud dal jasně najevo, že nelze prodlužovat pobyt ve vazbě na základě důvodů, které platily na počátku vyšetřování. A to si myslím, že je podstatné. Musíme být opatrnější, více zvažovat důvody k vazbě. Rozhodnutí Ústavního soudu totiž dalo dosavadní praxi nový směr.

Vazba je vážné omezení osobní svobody v době, kdy ještě nejste odsouzeni, jste tedy nevinní. Policie, státní zástupci, soudy posílají do vazby kdekoho z důvodů, které veřejnost často nechápe. A je to možné vnímat jako nepřiměřený nátlak na obviněné, jako pokus o to je zlomit.

Když se podíváte i na statistiku od devadesátých let, tak se stále snižují počty osob, které jsou ve vazbě. Když naznačujete, že vazbu používáme jako prostředek k rozvázání jazyka… To není žádným důvodem vazby, a dokonce ani tím utajeným. Ani to nefunguje, osoby obviněné v těch nejzávažnějších věcech v průběhu vazebního řízení svou výpověď ani nedoplnily, ani nezměnily. Takže my víme, že vazbou nikoho nezlomíme, a ani se o to nepokoušíme. Jde především o obavu z ovlivnění svědků.

Případ Davida Ratha se zdál být na začátku hodně jasný, teď, po několika letech, jsme víceméně na samém začátku. Co se stalo, čím to je, že se to takhle zašmodrchalo?

Já myslím, že ať bude rozhodnutí Nejvyššího soudu o naší stížnosti na důvody zrušení rozsudku jakékoli, tak se rozhodně nevrátíme na začátek. Jde o složitou věc a nikomu jsme neslibovali rychlé a jednoduché rozhodnutí. Na druhou stranu přemýšlím, zda se v této zemi nepletou pojmy spravedlnost a prostá, formální bezvadnost. Tedy zda tu nevládne doktrína, že spravedlivé rozhodnutí je jen takové rozhodnutí, které je formálně bezvadné. Že se dodrží pouze bezvadně forma, bez uvážení veškerého kontextu věci a správného vyhodnocení důkazů.

Ale tohle si určitě nemyslí lidé, kteří před těmi soudy stojí, a kteří chtějí, aby byl jejich rozsudek zdůvodněný ze všech úhlů, tedy aby byl i formálně bezvadný…

Jistě, já jako státní zástupce chci mít taky případ formálně co nejlepší a myslím, že je takový i případ doktora Ratha. Ale domnívám se, že když existuje řetězec přímých i nepřímých důkazů o vině, že by se neměl rozsudek rušit kvůli akademické debatě o formální správnosti rozhodnutí, které ve svém důsledku nemá na výklad a přijetí důkazů žádný vliv.

Netajíte se názorem, že se v Česku rozhoduje často velmi formalisticky, nikoli v kontextu k samotné spravedlnosti. V čem je chyba?

Jak laikovi vysvětlit, že třeba v případě pana Marka Dalíka byl rozsudek zrušen na základě nedokonalé úvahy soudu v oblasti použití paragrafu? Ve věci obžalovaného doktora Ratha je to zase neúplná úvaha soudu v přípravném řízení, který – tvrdí nadřízený soudní orgán – měl bez dalšího převzít úvahu státního zástupce. Když se podíváme na věc bývalé ministryně Vlasty Parkanové, tak tam se opakovaně a nedůvodně vylučovali soudci a nakonec byla ta věc nedůvodně vrácena zpět do přípravného řízení. Já z toho nemohu vyvodit nějaké obecné poučení. Mohu jen vnímat, že od rozhodování v těchto případech odvozuje laická veřejnost svůj pohled na justici. A nejsem si jistá, zda veřejnost přesvědčí má argumentace, že máme čtyři procenta zprošťujících rozhodnutí ze sedmdesáti tisíc ročně zažalovaných věcí. To je výborný údaj.

Myslíte si, že David Rath bude nakonec odsouzen a půjde do vězení?

Co si já myslím, je celkem jedno. Věřím v to, že ta rozhodnutí, která byla vrchním soudem zpochybněna, neměla vadu.

Tři stupně a dost

Když jste nastupovala před pěti lety do vedení Vrchního státního zastupitelství v Praze, tak to vypadalo, že půjde vlastně o přechodnou dobu. Váš sen byl vést protikorupční speciál, který měl vzniknout díky novému zákonu o státním zastupitelství. Speciál není, vy dál sedíte na vrchním státním zastupitelství, které jste taky původně chtěla zrušit. Co se stalo?

Tak pozor, to, že mým snem je vést speciál, říkali novináři. Já mám dodnes k protikorupčnímu speciálu řadu výhrad. Za tím zákonem obecně stojím, myslím, že místo čtyř stupňů by mělo mít státní zastupitelství kvůli zefektivnění stupně tři, tedy že Vrchní státní zastupitelství v Praze i Olomouci by měla být zrušena. Ta úvaha tu je už dlouho, už od roku 1998, kdy byl ministrem spravedlnosti doktor Motejl. Ale pokud má zákonodárný sbor jinou představu, tak nezbývá než ji akceptovat a prostě svoji práci dělat co nejlépe a v rámci soustavy, jaká je v současné době nastavena.

Z pohledu veřejnosti i vás, státních zástupců, šlo o zákon, který měl zajistit vaši nezávislost. Nepodařilo se vám ho však prosadit. Znamená to tedy, že ten zákon je definitivně uložen k ledu?

Myslím si, že se k tomu zákonu určitě bude vracet další vláda nebo sněmovna.

Nedávno jste zasahovali v případě zneužívání sportovních dotací. Ve vazbě skončil šéf fotbalového svazu, skončila tam náměstkyně ministryně školství. Není to důkaz, že svoji práci můžete dělat nezávisle i bez nějakého zákona?

V tom zákonu nešlo jen o nezávislost státních zástupců ve smyslu odříznutí od politiky. Ty tři stupně by podle mě znamenaly lepší vnitřní komunikaci mezi státními zástupci. Lepší nastavení práce. Ale zásadní námitkou zákonodárců bylo, že by to snížení počtu stupňů mělo jít ruku v ruce se snížením počtu soudních stupňů. Že tu nemůžeme mít čtyři soudní a tři žalobní stupně.

To vypadá, že jste šli do něčeho, co nemělo šanci, protože to nemělo logiku.

Tak my jsme samozřejmě na začátku věděli, že je to velký problém. Když rušíte úřady, tak je ohrožena existence jejich zaměstnanců. To je velký problém. A samozřejmě, jsou velké debaty o výhodách i nevýhodách obou soustav. Ty byly už za doktora Motejla. Obě soustavy mají výhody i stinné stránky. Debata by se měla vést odborně, ale asi sami vnímáte, že ve sněmovně dnes ohledně záležitostí, které nějak souvisejí s vyšetřováním trestních věcí, vládnou spíše emoce.

Za jak důležité pro liberální a svobodnou společnost považujete svobodný a nezávislý tisk?

Právo na informace, právo na svobodu slova je samozřejmě zcela nezastupitelné a právo novináře na sběr informací je toho předpokladem.

Proč jste potom nařídili stáhnout článek na Aktuálně. cz, který popisoval, z čeho byli obviněni lidé v případu už zmíněné „sportovní korupce“. Co vás vedlo k reakci, která byla útokem na svobodu slova?

Víte, my respektujeme plně právo na informace. Na druhou stranu, vedle tohoto základního práva jsou jiné základní hodnoty, a to je právo obviněného na férový proces a ochranu soukromí. Vedle toho ještě existuje právo státu, aby v zájmu národní bezpečnosti a veřejné bezpečnosti, to je obecně tento pojem, předcházel zločinnosti. Vedle sebe stojí tři stejně hodnotná práva a vy musíte pro dosažení a ochranu některých práv jiná omezit.

Jak ohrozilo zveřejnění článku národní bezpečnost?

Pod národní bezpečnost, to je obecný pojem, který je judikován Evropským soudem pro lidská práva, se vztahuje právo státu na to, aby byl naplněn účel trestního řízení. To znamená, aby trestní řízení probíhalo nerušeně. To garantuje stát.

Co v tom článku bylo z vašeho pohledu tak nebezpečné?

Uvedu příklad. V roce 2016 rozhodl Evropský soud pro lidská práva v rámci Velkého senátu – což je rozhodnutí významné právní síly – o případu, který se týkal švýcarského novináře. Soudci se přiklonili k tomu, že pokuta, která tomu švýcarskému novináři byla uložena právě za zveřejnění některých údajů z trestního řízení, byla uložena oprávněně.

A teď se vrátím zpátky k tomu konkrétnímu článku na Aktuálně.cz. Některé intimní údaje, které se dozví novinář a které samy o sobě nejsou důležité pro vyvolání veřejné debaty a nejsou věcí veřejného zájmu, narušují právo na spravedlivý proces a ochranu soukromí osoby obviněné, která je ve vazbě a nemůže se bránit. Dále byla v článku identifikace svědků, kteří doposud nebyli vyslechnuti a vlastně se z tisku dozvěděli podstatu své budoucí výpovědi.

Ta výzva, kterou pan státní zástupce do Aktuálně.cz zaslal, nebyla ve smyslu: Odstraňte celý ten text. Ona zněla: Pozměňte ho, respektive odstraňte informace, které identifikují osoby a jsou způsobilé, v podstatě ohrožují osobní sféru obviněného.

Tohle byste nemuseli nikdy řešit, kdybyste včas zabránili únikům informací.

Víte, to není pravda. Pokud informace z vyšetřování utečou, představa veřejnosti v devadesáti devíti procentech je, že musel porušit povinnost policejní orgán nebo státní zástupce. Zapomínáte však, že jsou tu i advokáti, kteří k nim mají přístup. Vy jako novináři byste měli říct, jestli náhodou ve většině případů nepocházejí od nich. Já se vás nemůžu ptát, protože máte samozřejmě ochranu svých zdrojů.

Úniky mohou předčasně očerňovat podezřelé a vytvářet z nich viníky, aniž by bylo jasné, zda se to u soudu prokáže. Co děláte pro jejich vyšetření?

Bavme se úplně reálně, i v zemích kolem nás se v médiích dočtete informace, které podněcují veřejnou diskusi v řadě trestních řízení. Není to jen záležitost Česka. Novinář je jediným svědkem, který se s tou osobou potká, a pokud nám neřekne, kdo to je, samozřejmě se těžko k tomu dopátráte.

Takže co teď bude dál? budete dál do redakcí posílat předžalobní výzvy?

Budeme se snažit s novináři a mediálními domy diskutovat. Připravuji seminář, takové sezení, kde bychom si vzájemně vysvětlili mantinely naší práce. Rádi bychom vám předestřeli náš pohled na věc a vedli o tom debatu. Slibuji si od toho kultivaci prostředí a větší pochopení obou stran.

Nevidím smysl policejní reformy

Ostře jste kritizovala policejní reformu a rozpuštění Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Je něco, co dnes vidíte jako přínos té změny?

Ne.

Jak se vám spolupracuje s novou policejní centrálou?

Spolupracujeme s konkrétními osobami, to znamená s konkrétními policisty, a můj závěr je, že ti, kdo pracovali předtím výborně, pracují výborně i dnes. Ti, kdo předtím pracovali špatně, pracují špatně nadále. Stále smysl reformy nechápu. Útvar se zvětšil, má složitou hierarchii, je těžkopádný.

LEnKa BRadáČoVá (44) narodila se v Roudnici nad Labem. Vystudovala Právnickou fakultu uK, v roce 2001 ukončila postgraduální doktorské studium v oboru veřejné právo. Ve stejném roce byla jmenována státní zástupkyní v Litoměřicích, o dva roky později náměstkyní krajského státního zástupce v Ústí nad Labem. od července 2012 působí jako vrchní státní zástupkyně v Praze.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.