Strašidelný systém

Respekt - - Téma -

nické stroje své doby a čekalo se, že zásadně usnadní rizikové námořní plavby. Určit správně polohu lodi na moři (tedy zeměpisnou délku) vyžadovalo totiž co nejpřesnější měření času, na něž stávající hodiny nestačily.

Tuhle naději nakonec vynález nenaplnil. Jak se mělo brzy ukázat, fungoval dobře na klidné hladině, ale během bouří kyvadla nabírala výraznou odchylku. Jak ale nemocný Huygens ležel v posteli a koukal před sebe, objevil pro dějiny jinou zásadní věc. Všiml si, že se kyvadla jeho hodin postupně sladila do stejného rytmu, v němž se houpou zcela přesně proti sobě. Odhodil peřinu a začal se stroji různě experimentovat.

Dopadlo to pokaždé stejně: pokud kyvadlovky pověsil dostatečně blízko sebe, během půl hodiny tikaly v rytmické souhře. „Úžasná věc, která tě překvapí,“psal Huygens o pár dní později ve zmíněném dopise, kde čerstvě objevený fenomén nazývá „sympatií“a dodává: „Jejich domluva musí probíhat skrze nepostřehnutelný pohyb vzduchu.“Od správného vysvětlení nebyl daleko, dnes se má za to, že ke sladění dojde skrze zvukovou vibraci, jsou-li druhé hodiny dostatečně blízko.

Nebylo to naposledy v historii, kdy spontánní synchronizace působila na své pozorovatele málem jako zjevení. V cestopisech z jihovýchodní Asie z 18. a 19. století najdeme například mnoho zpráv o podivném chování tamních světlušek rodu Pteroptyx. Cestovatelé jsou jím tak okouzlení, že na seriózní badatele působily jejich zápisky nedůvěryhodně coby výplod fantazie.

„Stěží jsem věřil vlastním očím, protože taková věc u hmyzu zcela jistě odporuje zákonům přírody,“píše ještě v roce 1917 ve vědeckém časopise Science badatel Philip Laurent. Onen výjev, který ho ohromil a který na turisty v lesích podél thajských a malajsijských řek čeká dodnes, vypadá takto: tisíce světlušek blikají po setmění synchronizovaně do tmy, jako by někdo naráz zhasínal a rozsvěcel všechna světýlka na vánočním stromečku. Jak to mohou dokázat? Vysvětlení, které sám Laurent navrhl, dobře ilustruje, nakolik se takový jev vymykal z běžných představ o přírodě – cestovatel se domníval, že to, co vidí před očima, musí být způsobeno jeho vlastním mrkáním. „Hmyz s tím nemá vůbec nic společného,“dodává.

Pro vědce bylo zkrátka těžko představitelné, že by drobní brouci, kteří nemají o moc větší rozum než soustava ozubených kol v Huygensových kyvadlových hodinách, dokázali uspořádat představení, jež lidstvo považovalo za výkon ducha.

Ať už šlo o balet, hudbu, tanec, náboženské rituály nebo vojenské přehlídky, dokonalá synchronizace byla vždy v lidském vnímání spojována s krásou, výkonem a mistrovstvím. Žádala si vkus, choreografii a především schopného režiséra, kterého ostatní poslouchají. Že by bezduchý hmyz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.