Poslední šance JK

Evropa hledá recept na soužití s politikem, jemuž málokdo rozumí

Respekt - - Fokus Kontext - tomአbRoLík

Týden, který má právě za sebou polská politika, zamotal hlavu úplně všem. Polákům, Evropě, ale i těm, kdo ji ve Varšavě provozují. Rok a půl spolehlivě šlapající stroj vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) zaškobrtl v momentě, kdy se prezident Andrzej Duda (zvolený za PiS) vzepřel stranické linii a nepodepsal dva důležité zákony, které by vládě daly větší kontrolu nad špičkami polské justice a PiS by posunuly blíž vytouženému cíli jejího šéfa Jarosława Kaczyńského: stát se státostranou. Tohle nečekala ani opozice, ani desetitisíce lidí, kteří v ulicích proti navrhovaným zákonům protestovali. A soudě dle reakcí navenek, nečekali to ani činovníci PiS. Jen málokdo připomíná, že příběh o prezidentské vzpouře nemusí být tak průzračný, jak se teď zdá: Andrzej Duda slíbil, že se svými lidmi připraví nový návrh zákona o Nejvyšším soudu (o ten šlo ve sporu především). V tuto chvíli nikdo neví, s čím prezidentská kancelář přijde a zda se nebude konat další obrat.

Dudův krok v každém případě neuspokojil Evropskou komisi. Přes polského prezidenta neprošly dva zákony, ale třetí, který straně PiS zajišťuje vliv nad nižšími soudy a kariérami soudců, podepsal. Komise proto vystupňovala svá varování, řekla, že „dává polské vládě měsíc“a pak konečně začne s kárným řízením, na jehož konci může být odebrání hlasovacích práv v komisi. O tomto kroku (kvůli obavám o stav právního státu v Polsku) mluví komisaři od ledna loňského roku, kdy si PiS podřídila tamní Ústavní soud, podobně jako se o to nyní pokusila u Nejvyššího soudu.

Polská politika si teď dává oficiálně dovolenou. Další schůze poslanců je naplánovaná na polovinu září. Její obsah bude záležet na tom, co se v příštích šesti týdnech urodí v hlavách polských politiků. Přes nečekané zvraty a spekulace o přeskupování politických sil platí, že zdaleka nejdůležitější hlava v Polsku pořád patří šéfovi PiS a neoficiálnímu vládci země, Jarosławu Kaczyńskému.

On, nebo nikdo

Sídlo Kaczyńského strany hostí nenápadná kancelářská budova ze sedmdesátých let na okraji varšavského centra. Stranické logo se ztrácí mezi desítkou dalších cedulí na fasádě domu, PiS tu patří dvě patra a nejdůležitější kancelář předsedy strany

je v tom prvním. V malém předpokoji spartánsky zařízené místnosti (velký psací stůl, menší konferenční stolek s pěti židlemi a malá skříňka na stěně s alkoholem pro hosty, který ale Kaczyński pije jen zřídka) se při čekání potkávají a tísní vysocí i nižší hodnostáři strany, ministři vlády a šéfové největších polských státních podniků. Někteří přicházejí na dlouho dopředu naplánované schůzky, někteří jen zkusmo – když se nezadaří a šéf strany nemá nebo si neudělá čas, zkusí to příště.

Taková moc – nad stranickými i státními záležitostmi – je na první pohled překvapivá. Kaczyński rozhodně není politik dnešního běžného střihu. Na jeho psacím stole stojí počítač, ale nikdy jej nikdo neviděl zapnutý, protože nejmocnější muž Polska techniku nepoužívá. Nezapíná internet, nemá bankovní konto, plat si přebírá v papírové obálce v pokladně polského Sejmu a o finance a každodenní živobytí se mu starají dva osobní řidiči a „paní Basia“, dlouholetá ředitelka jeho kanceláře.

Jistou odtrženost od moderního světa podsaditý muž s kulatou tváří nemůže vyvážit ani charismatem, ani schopností strhnout dav. A dobře to ví. „Kdybych vypadal jako on, mohl bych hory přenášet,“povzdechl si před lety před spolupracovníky při

(Protivládní protesty ve Varšavě)

Zrádci, kteří nesouhlasili.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.