Nemocný, milovaný i nenáviděný John McCain

Válečný hrdina a neúspěšný prezidentský kandidát John mccain bojuje s fatální chorobou

Respekt - - Obsah - Jiří sobota

Počet chvalozpěvů na amerického senátora Johna McCaina přestalo mít v uplynulých dnech smysl počítat. Obdiv twítoval Barack Obama i Donald Trump, oslavné články zveřejnily The New York Times i The Wall Street Journal, politici měli za to, že Senát po jeho případném odchodu nikdy nebude tím, čím je dnes. „Napovídali jste o mně tolik pěkného, že si nejsem jistý, jestli jste si mě s někým nespletli,“glosoval to osmdesátiletý veterán z Vietnamu vzápětí.To už stál opět před mikrofonem na senátní půdě, jen pár dní po operaci hlavy, při níž se zjistilo, že jeho pravděpodobná délka dožití je v tuto chvíli kvůli agresivní rakovině mozku zhruba čtrnáct až šestnáct měsíců.

John McCain rozhodně zažil v životě věci, které by nikdo dobrovolně podstoupit nechtěl. Když ho v mládí sestřelili nad Vietnamem, skončil těžce zraněný na pět let v tvrdém vietnamském zajetí. Když mu Vietnamci protekčně nabídli předčasné propuštění, odmítl to s tím, že je to proti vojenským zásadám a že by se on sám i otec-generál museli propadnout hanbou. Odpovědí bylo mučení a čtyři roky na samotce. Zlomil se, podepsal přiznání, že je „vzdušným pirátem“, a pak chtěl znechucením ze sebe sama spáchat sebevraždu. Po návratu do Spojených států se stal jedním z nejvýraznějších politiků své generace. Desítky let seděl v Senátu a dvakrát se za republikány pokusil kandidovat na post amerického prezidenta. Vyřadil ho nejprve George W. Bush a potom Barack Obama.

Zvnějšku a zevnitř

John McCain je symbolem jedné éry a polohy americké politiky. Z pohledu střední Evropy je právě on téměř archetypálním Američanem: elegantním pistolníkem s mentalitou poznamenanou zkušeností studené války. McCain nemá rád Rusko a autokraty obecně. Tvrdí, že lidé chtějí být svobodní a že Amerika je od toho, aby se na své cestě ke svobodě měli čím inspirovat a hlavně o co opřít. Věří v boj, během kariéry navrhoval vojenské akce v Íránu, Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi, afrických státech, Severní Koreji, mluvil o odvetných opatřeních proti Rusku kvůli Gruzii i Ukrajině, podpořil prezidenta Clintona při zásahu na Balkáně. Je vždy pro rozšiřování NATO a pro posilování obrany na jeho hranicích. Od nástupu Donalda Trumpa objíždí zneklidněné spojence a ujišťuje je, že se Amerika zase tolik nezměnila. A že na ni je a nadále bude spolehnutí.

Amerika se ale změnila. Když loni během kampaně nevoják Donald Trump prohlásil, že v jeho očích není John McCain žádný hrdina, protože on dává přednost „hrdinům, kteří se nenechají chytit“, měli tradičně naladění pozorovatelé pocit, že narušil tabu, které teď exploduje a zničí jeho kariéru. Nestalo se, voliči tleskali a samotný ponížený politik loajálně mlčel.

Arizonský senátor ostatně není ve Spojených státech vnímán zdaleka jednoznačně. Je tu známá tvář jestřába, přímočará do té míry, že se stává terčem parodie. V satirické rubrice časopisu The New Yorker tak najdete titulky typu „McCain obvinil Obamu, že chce před použitím vojenské síly nejdříve přemýšlet“nebo „McCain nabádá k vojenskému zásahu proti FIFA“.

Potom je tu ale John McCain v podobě nespolehlivého straníka. Ve spolupráci s některými demokraty kritizoval příval korporátních peněz do americké politiky. Celkem rychle uznal nebezpečí klimatické změny. Postavil se proti mučení podezřelých teroristů. Podporoval vstřícný postoj k přistěhovalcům.

Svérázný McCain umí být také slušným oportunistou. Když v roce 2008 prohrával s Barackem Obamou, uvedl do federální politiky aljašskou senátorku Sarah Palin, od níž vede přímá linka přes hnutí Tea Party až k Trumpovi v Bílém domě. Když ho loni v arizonských primárkách ohrožoval stoupenec Donalda Trumpa, spolkl nehorázné výpady newyorského byznysmena a podpořil jeho nominaci. Trump pak na oplátku vyjádřil podporu veteránovi z Arizony, ten ale těsně před volbami, když už ležel původní politický protivník v prachu, otočil a prohlásil, že pro Trumpa nebude hlasovat on ani jeho manželka.

Neříkej hop

„Jsem zpátky a mnozí z vás budou litovat všech hezkých slov, která o mně v posledních dnech řekli,“prohlásil McCain minulý týden, když se za potlesku postavil v Senátu před mikrofony. Rozhodujícím hlasem právě pomohl Donaldu Trumpovi zahájit debatu o zrušení Obamovy zdravotní reformy a okamžitě si vysloužil drtivou kritiku zleva. Tvrdila zhruba to, že právě v okamžiku, kdy si jako veterán a senátor užívá bezplatnou zdravotní péči, ji pomáhá odebrat 20 milionům jiných Američanů.

Zaznívaly i jiné věty: „Proč to dělá, další primárky už přece řešit nemusí,“bědoval kdosi na Twitteru. Nemoc, kterou senátor trpí, zabila před lety jeho demokratického spojence Edwarda Kennedyho, nedá se pořádně operovat a příliš na ni podle lékařů nefunguje ani chemoterapie. O odchodu ale McCain diskutovat nehodlá. „Už jsem zažil horší věci,“svěřil se bezprostředně po oznámení diagnózy do telefonu republikánskému senátorovi Lindsey Grahamovi. Pro Trumpa prý ostatně hlasoval proto, aby umožnil diskusi. O pár dní později byl jedním ze tří republikánských senátorů, kteří celou snahu o zrušení Obamacare pohřbili. To už o něm Trump mluvil jako o zrádci Američanů.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.