Pravidla jako nebezpečí

Přednosti svobodného světa začíná střední evropa vnímat jako ohrožení

Respekt - - Obsah - marek Švehla

Ještě před rokem jsme netušili, že bychom měli mít na takovou věc názor. Časy se ale mění. Zdá se nevyhnutelné, že už brzy bude muset znát Česko odpověď na otázku: Do jaké míry má Evropská unie patrolovat, jak si jednotlivé členské země – tedy i my – uspořádají své demokratické pořádky?

Jasněji je ta věc vidět na příkladu Polska. Tamní strana Právo a spravedlnost využívá parlamentní většiny a zásadním způsobem mění klíčové instituce státu. Zatím největší odezvu vyvolalo její úsilí prosadit zákon, který má umožnit vládě odvolávat soudce a výrazně tím oslabit, podle kritiků spíš pohřbít nezávislost soudní moci na vládě.

Děje se tak v zemi, jejíž jediná vládnoucí strana se netají záměrem komplexně ovládnout polský stát, a nikdo neví, kde se to zastaví. Evropská komise tedy vyjádřila obavy o osud právního státu a zvažuje zahájení procedury, která může vést k vyhlášení sankcí proti Polsku. I Česko se pak bude muset rozhodnout, zda takové sankce podpoří.

Podle ohlasů je to značně nejisté. Odpor k potrestání Polska minulý týden zajímavě zformuloval ředitel konzervativního Občanského institutu Roman Joch. V České televizi prohlásil, že polská vláda se pouze snaží najít jinou formu fungování ústavních institucí a není důvod v tom vidět útok na právní stát. Kritiku ze strany Evropské komise a západních vlád vidí jako ideologicky motivovanou. „V západní Evropě vládne levicově liberální politický názor. V Polsku a Maďarsku je u moci jiná ideologie, která budí velkou netoleranci u západoevropského

Česká cesta

Jochem požadovaná tolerance k jinému, v tomto případě polskému způsobu, jak si uspořádat stát, ovšem otázky vyvolává, než že by na ně odpovídala: Nemá Unie zasahovat nikdy, ať se děje, co se děje? Nebo přece jen nějaké limity tolerance existují? A pokud ano, jaké?

Tato otázka se může brzy týkat i Česka. Andrej Babiš během své předvolební kampaně prohlásil, že by bylo možná nejlepší zrušit v Česku Senát a krajská zastupitelstva a zároveň zásadně změnit rozhodování v obcích. Občané by si třeba mohli zvolit jen starostu, který by si podle svého uvážení sestavil radu. Odpadlo by zdlouhavé dohadování v obecních zastupitelstvech, rozhodnutí by se zrychlila a zlevnila. Riziko je zřejmé: města by mohli snáze ovládnout populisté s vlastními novinami a tučným kontem na kampaň.

Pokud bychom takové změny podrobili pouze srovnání s cizinou, Babiš by si je obhájil. Od existence Senátu a regionálních parlamentů se samozřejmě neodvíjí kvalita demokracie a v obcích by stále cosi jako volby existovalo. Přesto si lze představit, že by v Česku zavládla panika. Pravidla hry by se neměnila po pečlivé úvaze, odborné diskusi a v konsenzu. Měnil by je muž, který projevuje svými řečmi i činy pramálo úcty k demokratickým institucím.

Taková situace by testovala český postoj, jestli si EU má, nebo nemá všímat politického vývoje v členských zemích. Lze si představit, že by se Babiš dostal do střetu s Ústavním soudem. Pokud by jej řešil silou a snažil by se Ústavní soud v dnešní podobě zlikvidovat (dosadit vlastní soudce), šlo by patrně do tuhého. Zvlášť pokud by se zbavil kritiků v podobě veřejnoprávních médií, jak už delší čas naznačuje. Nehodil by se nám v té chvíli unijní dohled? Nebo bychom měli říkat, že jde o českou cestu, do které by nám jiní neměli mluvit?

Co na to Portugalsko

Představa, že by si EU procesů uvnitř členských států nevšímala, je nereálná. Jde o společenství pravidel a jejich vymáhání. I proto jsme tam vstupovali. Ostatně pokud EU věnovala velké úsilí prověřování kandidátů vstupu, těžko bude rezignovat na průběžnou kontrolu. Jde také o peníze. Polsko dostává v nynějším rozpočtovém období každé čtvrté euro, které se z unij-

ních fondů vyplatí. Politici ze skupiny zemí čistých plátců musejí mít možnost před svými voliči obhájit, že peníze slouží k naplnění toho, co považují za smysl Unie, tedy udržení demokracie v Evropě.

Složité je to i s přivíráním očí pro lokální specifičnosti. Pokud potřeba vládnoucí strany odvolávat podle libosti soudce k ohrožení právního státu nestačí, co tedy? Změna volebního zákona tak, aby poškodil opozici? Patrně ne, protože volební okrsky se účelově modelují i v USA. Tak teprve rozpuštění parlamentu? Je ale vůbec nutné? Ze světa přece víme, že tak triviální už autokratické režimy dávno nejsou. Volený parlament má nejen Rusko, ale i nejaktuálnější příklad naprostého politického rozkladu Venezuela.

Rozdíly mezi právním státem a autokraciemi jsou dnes dané jemnějšími rysy než likvidací ústavních institucí. Může jít právě o záruku nezávislosti soudů nebo veřejnoprávních médií. Rovněž nelze jen mechanicky poměřovat politické systémy v různých státech, záleží na trendech a razanci, s níž se k proměně institucí přistupuje. Obecná hranice, kdy už jsou politické změny nebezpečné, zkrátka vyměřit nelze. Při posuzování proto vždy bude hrát roli jakýsi práh citlivosti uvnitř EU, který je v zavedenějších demokraciích položen níže, což jsme ostatně až dosud považovali za výhodu.

Celkově lze tedy říct, že nemáme široké pole působnosti. Pokud Česko vstoupilo do společenství pravidel, těžko se může divit, že se teď vymáhají, jakkoli tomu tak někdy v minulosti nebylo (viz Řecko). Můžeme zkusit ostatní přesvědčovat, že máme lepší pravidla, nebo si kolem nich vytvořit vlastní spolek států. Chtít ale po ostatních, aby svá zavedená a fungující pravidla ignorovali, je pošetilé.

Odpůrci potrestání Polska varují před vzestupem antiunijních nálad ve střední Evropě. Pravidla, na nichž je EU založená, ale budou vždy důležitější než úzkostlivé posuzování, kolik procent podpory kde získají eurofobní strany. Ani my nebudeme nikdy hlídat, jak se kvůli bruselské finanční podpoře Východoevropanů vyvíjejí preference v Portugalsku.

establishmentu,“prohlásil Joch. Možné schválení sankcí vidí jako „šílenost“a zásadní riziko pro budoucnost EU.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.