Dvojí pražský metr

Vaše okrádání regulovat nebudeme, vaši zábavu ano

Respekt - - Obsah - Jan H. Vitvar

Připomíná to marnou snahu doběhnout vlastní ocas: jen co naše hlavní město nastaví nějaké pravidlo pro své obyvatele a návštěvníky, už vymýšlí další, které napraví to, co předcházející vyvolalo. Nedávno jsme to mohli sledovat s jeho pokusem vyhnat z centra vozítka segway. Dříve než byla Praha schopná do ulic umístit cedule se zákazem vjezdu, pronajímatelé elektrických vehiklů historický střed zaplavili koloběžkami, na které se omezení nevztahuje. Úředníci tedy uvažují uzavřít turistické zóny pro dopravu úplně, cyklisty nevyjímaje. A aktuálně je na pořadu další kontroverzní regulace. Poté co se kvůli protikuřáckému zákonu zvýšil na ulicích pohyb lidí v nočních hodinách, magistrát zvažuje zakázat po desáté večerní prodej alkoholu v obchodech.

Přebrat iniciativu

Z radnice zaznívá, že momentálně nemá větší problém než vypořádat se s masami podnapilých turistů. V Praze 1 kvůli tomu už před časem vznikly takzvané protikuřácké hlídky složené z bývalých vyhazovačů, jimž úřad platí za to, že cizince lámanou angličtinou a zejména prezentovanými svaly zahánějí zpátky do barů. Regulace prodeje alkoholu pro ty, kteří dávají přednost večerkám a volnému pohybu s plechovkou piva na ulici, má být dalším krokem. Ostatně na některých místech už dávno platí vyhláška, že si třeba v parku smíte udělat jen bezalkoholový piknik.

Je zajímavé, že takové nápady mají představitelé města, které se jiným regulacím brání. Není například schopné přeměnit taxíky v běžnou dopravní službu bez příznaků mafie, která si činí právo okrádat turisty tak otevřeně, že se o tom píše v zahraničních bedekrech hned na první straně. Nebo nově s narůstajícím počtem zlodějských směnáren, jež vsázejí na nedostatečnou ostražitost cizinců a nabízejí za euro polovinu korun, než stanoví oficiální kurz.

V tomto ohledu Praha nepokrytě používá dvojí metr. Turisty přinášející jí nemalé příjmy vystavuje divočině postkomunismu, kde se je různá individua tolerovaná, nebo dokonce chráněná městem snaží na každém kroku oškubat. Zároveň je vnímá jako jakési nájezdníky, u nichž neváhá sáhnout po kdejaké regulaci, která by je postavila do latě, a ještě předtím od nich vybrala pro městskou kasu pokuty.

Pokud je Praha přesvědčená, že živelné pronajímání ekologických vozítek narušuje život v centru, měla by sama převzít iniciativu. Ale nikoli zákazy, nýbrž nabídkou. Kdyby město uznalo existenci elektrických kol a koloběžek jako nezastavitelný trend, do ulic umístilo vlastní levně (nebo nejlépe zdarma) pronajímatelná tradiční kola a vybudovalo síť páteřních stezek, provoz by dostal řád a nedocházelo by k dnešnímu zmatku a ohrožování chodců.

Stejné je to s hlukem na ulicích: jestli Praze vadí kouření venku doprovázené logickou konzumací alkoholu, měla by si (třeba po vzoru Berlína) vymoci ze zákona výjimku a povolit vyhláškou kouření v barech v některých svých centrálních oblastech, kam jsou za zábavou lidé ochotni vyrážet z tisícikilometrových vzdáleností.

Anebo je tu ještě jednodušší možnost. Praha v některých čtvrtích už dávno přišla o původní stálé obyvatele, kteří se kvůli nárůstu cen a následujícímu úbytku základních služeb raději přestěhovali jinam. Nebyl by tedy velký problém část ulic v samém centru prohlásit za turistickou zónu s nevázanými pravidly (čímž pochopitelně nemyslíme okrádání) a na každém by pak bylo, jestli takové území hodlá navštěvovat. Při dnešním přístupu by totiž mohla Praha brzy stát před skutečností, že stejnou otázku si budou lidé klást ve vztahu k celému městu.

část ulic v centru se dá prohlásit za turistickou zónu.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.