Hrdina i padouch

Paul kagame bude opět zvolen prezidentem Rwandy, kterou zachránil z pekla a omotal strachem

Respekt - - Obsah - tomáš Lindner

tomአLIndneR

Příjezd autobusem do Rwandy je nezapomenutelný. Je chvilku před svítáním, zelenou kopcovitou krajinu pokrývá mlha a uniformovaní pohraničníci začínají s důkladnou prohlídkou zavazadel. Pátrají po plastových taškách a igelitových pytlících! V bílých rukavičkách je vytahují z kufrů cestujících, věci z nich musejí ven a oni je pak prázdné vkládají do odpadkového koše. Ve Rwandě jsou přísně zakázané, aby jejich větrem roznášené cáry nehyzdily města tak jako jinde v Africe. A cestovatel se zkušenostmi z jiných afrických států pozoruje další zvláštnosti. Na ulici nikdo nežebrá, po setmění lze bezpečně chodit po městě, doprava je spořádaná, pasažéři aut používají bezpečnostní pásy a řidiči motorek přilby.

Přitom právě ve Rwandě proběhl v polovině devadesátých let asi nejhorší rozvrat afrických dějin. Tři čtvrtě milionu lidí, většinou menšinových Tutsiů, bylo během pouhých tří měsíců povražděno. Organizátoři genocidy do zabíjení vtáhli co nejvíce civilistů z řad většinových Hutuů: sousedé masakrovali sousedy, faráři organizovali hon na část svých věřících, a když vše skončilo, v zemi vedle hromad nepohřbených

Africe nerozumíte

Kagame v minulosti častokrát říkal, že selže, pokud v roce 2017 nebude mít připraveného následníka. Nyní může podle nové ústavy vládnout až do roku 2034. „Byl nutným (ačkoli příliš brutálním) řešením pekelného problému, teď se sám stává problémem,“píše The Economist a kritika prezidenta přibývá i jinde.

Srovnává se tak dlouho trvající rozpor: Kagame byl západními politiky i médii vnímán pozitivněji než většinou akademiků zabývajících se soudobou Afrikou. Porušování lidských práv, a zvláště brutální zločiny, jichž se rwandské jednotky a milice na civilistech dopouštěly během války s viníky genocidy uprchlými do sousedního Konga, bývaly do jisté míry omlouvány hororem, z něhož Kagameho vláda vyrostla. A pocitem viny, že Západ tehdy vražednému šílenství jen přihlížel.

Kagame těchto pocitů viny využívá a kritikům vzkazuje, že jeho zemi a Africe nerozumí. A není to jen reakce rozšířená mezi diktátory ze všech končin světa. Západní liberálové mají opravdu mnohdy tendenci uplatňovat příliš automaticky své ideály na společnosti, které jsou v naprosto odlišné historické a společenské situaci. Správa malé středoafrické země vyžaduje místní recepty. A je nadále otevřené, zda společnost s potlačeným disentem jednoho dne opět vybuchne – anebo se Rwandě opravdu podaří napodobit vysněný Singapur, za jehož úspěchem též stojí desítky let vládnoucí diktátor. To není obhajoba Paula Kagameho, jen výzva k maximální pokoře při hodnocení jeho Rwandy i jiných zemí, kterým z evropské dálky rozumíme jen povrchně.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.