Neonormalizace na FAMU

Bylo by neradostné dívat se na filmy lidí argumentujících z pozice síly

Respekt - - Obsah - Jan H. VItVaR www.ResPekt.cz/audIo

Jan H. Vitvar

Vnitřní personální spor na pražské FAMU se v posledních dnech vyhrotil ve veřejnou debatu o podobě výuky na uměleckých vysokých školách. Na jejím počátku stálo rozhodnutí děkana Zdeňka Holého neprodloužit smlouvu dokumentaristovi Vítu Janečkovi, neboť podle něj otevřenou kritikou školních poměrů pedagog této škole škodí. To se záhy přeneslo v klíčovou otázku: Mají se budoucí filmaři učit především „řemeslo“, aby mohli dělat dobré filmy, nebo i něco jiného, tedy „kritické myšlení“, po kterém tak volá Janeček? Část pedagogů FAMU se v petici proti Janečkovi vyslovila pro první možnost, část v petici proti Holému pro druhou.

Člověk nad sporem nemusí dlouho rozumbradovat, aby mu došlo, že proti sobě oba názorové proudy stojí naprosto nesmyslně. Oním řemeslem se přece v umění už dávno nebere jen schopnost dokonale zacházet s daným tvůrčím nástrojem. K obsluze filmařské techniky či psaní scénářů člověk nepotřebuje studovat pět až sedm let bakalářského a magisterského cyklu. Mnohem podstatnější a těžší přece je kultivovat v sobě schopnost originálně vnímat svět kolem sebe, dokázat ho interpretovat a pak o něm vydat nezaměnitelnou zprávu. Čili naučit se v rámci řemesla právě kritickému myšlení.

Filmař není chirurg, aby celou školu piloval svůj um k předepsanému mistrovství, díky němuž v praxi neudělá fatální chybu. V umění neexistují pravidla, která se lze našprtat a podle nich celý život postupovat. Naopak: tvorba je založena na neotřelých experimentech, smělém hledání, a připouštějí se v ní proto nutné omyly a slepé cesty. Koneckonců nebýt svobodné možnosti stát si za svým názorem, který pedagogové zpočátku považují za odsouzený k neúspěchu, nikdy by se nemohla právě na FAMU zformovat v šedesátých letech československá nová vlna, k jejíž slávě se dodnes naše kinematografie hlásí.

Na škole i mimo ni se mají vést debaty, jak ten či onen obor učit lépe. Filmový teoretik Zdeněk Holý nutnost názorové plurality ostatně zdůrazňoval loni při nástupu do vedení FAMU a není důvod si myslet, že by toto přesvědčení během pár semestrů ztratil.

Kritické myšlení má ovšem tu nevýhodu, že jaksi člověku bere „klid na práci“, protože mu komplikuje život. Pokud děkana tento fakt dohnal k přesvědčení, že se raději jednoho oponenta zbaví, nemusí to hned znamenat „neonormalizaci“školy, jak se část pedagogů a studentů obává. Ale třeba jen obyčejné lidské selhání, které se už – i díky ostré nesouhlasné reakci lidí okolo – nemusí opakovat.

Katastrofální důsledky by nabralo ve chvíli, pokud by k němu došlo znovu. Ale hlavně kdyby ho studenti ctící autoritu vedení vzali jako regulérní způsob řešení vlastních problémů. Na filmy lidí argumentujících z pozice síly a moci by bylo opravdu neradostné se dívat.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.