Nic netrvá věčně

Pomalu končí éra totální věcnosti angely merkel

Respekt - - Komentáře - TomአLIndnER www.RESPEKT.CZ/audIo

Výjimečně se stane, že jsou pravdivé dva zcela protikladné názory. Například po německých volbách z předminulé neděle platí, že Angela Merkel vyhrála – i to, že Angela Merkel utrpěla prohru. Tato nejednoznačnost dokazuje, že volební večer byl přelomový.

Výzkumníci veřejného mínění před volbami poukazovali na to, že ještě nikdy nebylo tolik do poslední chvíle nerozhodnutých voličů. A ti nakonec způsobili překvapení. Obě vládnoucí velké strany – křesťanští demokraté (CDU/CSU) a sociální demokraté (SPD) – oproti průzkumům ztratily dvě až tři procenta hlasů a zaznamenaly historicky nejhorší výsledky. A naopak očekávání předčily všechny čtyři menší strany, především Alternativa pro Německo, jejíž preference v posledním měsíci stouply z osmi na konečných 12,6 procenta.

Život bez opozice

Za propad obou velkých stran nepochybně může volební kampaň. Dlouho dopředu bylo jasné, že strana Angely Merkel s přehledem vyhraje před SPD Martina Schulze. Napínavá byla jen otázka, kdo skončí třetí – což pomohlo menším stranám mobilizovat v posledních týdnech voliče.

Sociální demokraté nemohli kancléřku příliš kritizovat, vždyť s ní společně vládli osm z posledních dvanácti let. Po takové době v tandemu u moci nedokázali přijít s konkurenčním programem. V kampani proto obě velké strany o podstatných výzvách příliš nemluvily: ani o rychlém stárnutí německého obyvatelstva a penzích, ani o integraci rekordního počtu imigrantů v zemi a ani o roli Německa v dalším utváření EU. Dojem, že nejsou na výběr žádné alternativy, posílil televizní duel Angely Merkel a Martina Schulze, kteří po většinu z devadesátiminutové debaty nepůsobili jako soupeři. Spíše to vypadalo jako rande před uzavřením další velké koalice.

V tomto smyslu volby dopadly dobře: velká koalice s největší pravděpodobností končí. SPD míří do opozice, kde bude mít čtyři roky času na představení nových tváří a návrhů. V příštích letech bude nucena i navázat užší spolupráci s postkomunistickou Die Linke. Německé demokracii prospěje, když bude mít opět plnokrevnou opozici a živější parlamentní

i mediální debaty.

Říz a provokace

Angela Merkel počtvrté v řadě vyhrála volby, což je v moderních demokraciích výjimečné. Navíc s obrovským náskokem více než 12 procentních bodů před hlavním konkurentem. Často zmiňovaný propad její CDU/CSU o osm procent oproti posledním volbám je nutné relativizovat: v roce 2013 strana získala naprosto výjimečných 41 procent hlasů, nynější výsledek je jen o 0,9 procenta nižší než ve volbách v roce 2009.

A současně je pravda, že kancléřka prohrála. Německá média kritizují bezobsažnou kampaň a tvrdí, že Merkel překročila zenit své moci. Zdrojem kritiky je vzestup Alternativy pro Německo, která je především výsledkem otevření hranic uprchlíkům v roce 2015, za nímž si kancléřka i v kampani jasně stála. V zemi se podle průzkumů zvýšily obavy z islámu a posílil názor, že počet přistěhovalců je příliš velký. Přesto jsou důvody úspěchu AfD komplikovanější. Uprchlíci byli hromosvodem nespokojenosti rozšířené zvláště (ale nejen) v bývalém východním Německu. Nejvíce nových voličů AfD získala z řad bývalých nevoličů, kteří v minulosti rezignovali na politiku a v této straně našli svůj hlas. V tomto smyslu má úspěch nacionalistů svoji pozitivní stránku: v parlamentu bude názorová pestrost dnešního Německa zastoupena lépe než v tom předchozím.

Do poklidné, věcné, podle kritiků příliš korektní německé veřejné debaty přinese AfD provokace, říz a četná prolomení tabu. Na ochutnávku: lídr strany Alexander Gauland před volbami řekl, že Němci mohou být hrdí na výkony svých vojáků v obou světových válkách. Musíme si počkat, jak se média a politici naučí s tímto novým stylem zacházet. Zda AfD z opozičních lavic nakonec neovládne veřejné debaty.

Stoupající počet parlamentních stran též zkomplikuje sestavování nových vlád, které budou možná méně stabilní, než byla velká koalice. Končí tedy pravděpodobně éra totální věcnosti a konsenzu, který Angela Merkel ztělesňovala.

To je na jednu stranu škoda. Přinesla Německu „zlaté roky“a dobře zvládla nebezpečné, nadnárodní krize minulého desetiletí. Totální klid německé politiky byl při pohledu zpoza hranic přitažlivý, zvláště ve srovnání s rozvířenou, emocemi poháněnou politikou všude kolem. Ale bylo jasné, že nemůže trvat věčně – stejně jako jednou skončí i ony zlaté ekonomické roky. Nyní se Německo bude opět více hádat, ale pokud to politici zvládnou kultivovaně, tak bude tento volební výsledek z odstupu pro zemi dobrý.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.