Cesta ven z krize

Vztahy mezi Spojenými státy a Severní Koreou jsou kritické, řešení ale existuje

Respekt - - Komentáře - FaREEd ZaKaRIa

konfrontace mezi Spojenými státy a Severní Koreou nebyla již desetiletí v tak nebezpečné fázi jako nyní. Obě strany zaujaly neoblomné postoje, častují se výhrůžkami a zdůrazňují, že o svých názorech nehodlají vyjednávat. Obě strany jsou nyní zahnány do kouta a nemají mnoho prostoru k manévrování. Jak z této nebezpečné situace uniknout?

Trumpova administrativa udělala obrovskou chybu, když vystupňovala svoji rétoriku bez solidní podpůrné strategie. Proč tak učinila, není jasné. Částečně se zdá, že Bílý dům touží zvrátit cokoli, co dříve dělal Barack Obama. Částečně se jedná o nedisciplinovaný přístup typický pro mnoho dalších kroků této vlády, jejíž klíčové postavy jednají na vlastní pěst a hrají samy na sebe. Velvyslankyně USA při OSN Nikki Haley například podle všeho zaujala tvrdý postoj proto, aby předčila ministra zahraničí Rexe Tillersona, o jehož post aktivně usiluje.

Úplně nejdůležitější ale nejspíš bude skutečnost, že Donald Trump prostě touží být ostrým hochem. Předchozí prezidenti reagovali na agresivní výroky vůdců, jako byl Nikita Chruščov nebo Mao Ce-tung, uměřeně. Spojené státy byly vždy disciplinované a opatrné, jako blázni mluvili ti druzí. V případě Trumpa se však zdá, že chce mít v urážení vždy poslední slovo.

Potřebujeme zmírnit rétoriku a formulovat jasnou strategii. Severní Korea takovou má a drží se jí vlastně již desítky let. Došla k názoru, že vzhledem k tomu, jak je izolovaná a ohrožená, potřebuje mít možnost jaderného odstrašování. Pchjongjang skutečně udělal v tomto smyslu obrovský pokrok. Právě jaderné zbraně dělí Kim Čong-una od osudu Saddáma Husajna nebo Muammara Kaddáfího. Režim se takové pojistky nevzdá. Vy byste to udělali, kdybyste byli na Kimově místě?

Jaderné odzbrojení Severní Koreje je v tuto chvíli čirou fantazií. Nedojde k němu, pokud Spojené státy nebudou ochotny vést na Korejském poloostrově válku. Všichni to vědí, žádný představitel americké vlády to ale nahlas nepřizná.

Mužík s raketami

Spojené státy tedy zaujaly neživotnou pozici, která nemá šanci uspět, ale nelze ji ani opustit. V důsledku toho nemůžeme ani o kousek pokročit k dosažitelnému a žádoucímu cíli, jímž je zmrazení severokorejského arzenálu, ukončení tamních jaderných zkoušek a zavedení zbrojních inspekcí.

Popsanou paralýzu je možné překonat, pokud celý problém popíšeme nově a šířeji. Joshua Cooper Ramo, jeden z generálních ředitelů poradenské firmy Henryho Kissingera, mě seznámil s plánem, jenž koluje mezi vládními úředníky ve Washingtonu. Jedná se o návrh uspořádat mezinárodní konferenci o šíření jaderných zbraní. Všechny existující jaderné státy by souhlasily, že nebudou po určitou dobu – řekněme 36 měsíců – testovat a rozšiřovat své arzenály. Dodržování takových omezení by kontrolovali inspektoři. Všechny ostatní země by potvrdily, že o jaderné zbraně neusilují. Podstatné je, že Severní Korea by byla přizvána k podpisu jako jedna z jaderných mocností, s cílem zmrazit její jaderný vývoj tak, aby bylo později možné zemi denuklearizovat.

Ramo tvrdí, že výhodou tohoto postupu je možnost zařadit problém Severní Koreje do širšího celosvětového kontextu a umožnit tak oběma stranám ustoupit a tvrdit, že v tomto případě jejich neoblomné postoje neplatí. Vytváří také globální koalici, kterou je možné mobilizovat k sankcím v případě, že by Severní Korea podváděla nebo od svých závazků ustoupila. Číně by to umožnilo na svého spojence skutečně přitlačit. Plán také řeší základní bezpečnostní problémy Pekingu, protože nesměřuje ke kolapsu Severní Koreje a brání v zisku jaderných zbraní Japonsku a Jižní Koreji. (Ramo se svou hlubokou znalostí Číny věří, že takový širší přístup by čínské vládě umožnil změnit její postoje.)

Detaily plánu je možné upravit. Konference by například mohla být pokusem modernizovat a rozšířit existující Smlouvu o nešíření zbraní hromadného ničení, která je již poněkud zastaralá. (Smlouva, podepsaná v roce 1968, předpokládala jasnou dělicí linii mezi zbraněmi a jadernou energií určenou k mírovým účelům, což je dnes mnohem obtížnější rozlišit). Možná by ji bylo možné uspořádat jako regionální fórum s důrazem na účast Japonska a Jižní Koreje, jejichž závazek neusilovat o jaderné zbraně by byl vnímán jako klíčový – stejně jako implicitní hrozba, že pokud k dohodě nedojde, budou mít obě země v tomto směru volnou ruku.

Neexistuje dobré a už vůbec ne dokonalé řešení severokorejského problému. Trumpova administrativa ale potřebuje zmírnit své urážky, začít se chovat seriózně a pokusit se najít způsob, jak situaci stabilizovat. V opačném případě jsme na cestě, jež dovede Washington buď do války, nebo k tichému přiznání, že podivný mužík s raketami zvítězil.

Autor je americký politolog a publicista. © 2017, Washington Post Writers Group

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.