Raději ve stodole

Respekt - - Téma -

Přístup „všechno, nebo nic“ovlivnil i další Třískův profesní krok. Ještě ne třicetiletý spoluzakládá v roce 1965 s režisérem Krejčou Divadlo za branou. „Byl iniciátor odchodu. Říkal, že bude radši hrát s Krejčou ve stodole než bez něj v Národním,“přibližuje situaci pro Respekt Marie Tomášová. Divadlo za branou bylo součástí vlny malých profesních divadel v šedesátých letech. Navazovalo na scény jako Rokoko či Semafor. Spojoval je experimentální přístup, snaha o osvobození od rutiny velkých scén, nová energie prolnutá se společenským aktivismem. Plné sály vytvářely elektrizující atmosféru. Herec dostával i role v televizi (seriál F. L. Věk) a objevoval se ve filmu, byť častěji ve vedlejších než hlavních rolích. Nejvýrazněji se uplatnil – před revolucí i po ní – v takových, které v sobě měly kus divadelnosti a dokázaly vstřebat jeho excentričnost a rozmach jako Radúz a Mahulena (1970) nebo Šílení (2005) Jana Švankmajera.

Kritika považovala za nejvýraznější Třískovu roli ze šedesátých let Lorenzaccia, jako hrůzný karneval, příběh o deziluzi mladého člověka, o zlu světa a prohře s mocí. V Krejčově podání se do hry promítala i dobová situace roku 1969, zklamání po konci pražského jara. „Proplétá se jako chameleon, jeden moment lichotí svému diktátorskému ochránci, druhý jím zmítá vzpoura a vzápětí se propadne do zádumčivého zmatení – kočičí tělo, tvář v náhlé pietě, hlas přecházející od jásotu k nářku,“popsal Třískův výkon v dobové recenzi nadšený kritik The New York Times.

Třískův niterný výkon v té době jistě ovlivnila ruská invaze do Československa, která i pro něj znamenala zásadní zkušenost. Strávil ji s blízkým přítelem Václavem Havlem, s nímž se kamarádil od šestnácti, v Liberci. Spolu odtud vysílali výzvy na záchranu Československa před okupanty. „Václav píše plamenné projevy, které se já pokouším vykoktat. Breptám každé slovo. Nikdo si našeho zoufalství nevšímá. Jenom po letech zjistíme, že každé naše slovo natáčela do archivu tajná policie...“popsal později v dopise, který spisovatel Pavel Kosatík cituje v knize o Olze Havlové Člověk má dělat to, nač má sílu. Předtím už Tříska podepsal známý dokument 2000 slov kritizující invazi a českou reakci na ni.

Politická angažovanost a přátelství s Havlem znamenaly pro Třísku v sedmdesátých letech profesní stopku. Divadlo za branou režim v roce 1972 zlikvidoval a většina jeho zaměstnanců hledala jen stěží práci.Tomášové zakázali činnost,Tříska se protloukal všelijak. Hostoval na Kladně, dostal několik rolí v televizi. Nemohl najít angažmá, až se mu podařilo uchytit v Městských divadlech pražských. Hrál v televizi. Větší šance dostával tam, kde nebyl příliš vidět. Namluvil například sérii Sindibádových dobrodružství. V roce 1975 se objevil na druhé straně barikády: v díle Strach otevřeně propagandistického komunistického seriálu o majorovi Zemanovi. O rok později pro politicky nevyhovujícího herce vyvzdoroval Jiří Menzel malou roli doktora, přítele postavy lufťáka Zdeňka Svěráka v komedii Na samotě u lesa. „Bylo jasně vidět, že on je velký herec a já úplný začátečník. To ale Menzel udělal schválně, abych působil ještě víc jako neohrabaný Pražák, který tam nepatří,“popisuje Zdeněk Svěrák a dodává: „Mít ho ve filmu pro nás ale byl kauf, protože bylo jasné, že na něj budou chodit lidi.“

Později si Tříska z nouze zahrál koktavého tesaře v normalizační, bizarní agitce Talíře nad Velkým Malíkovem. Jeho poslední 20

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.