Pravidla systému

Respekt - - Téma -

rolí před emigrací v roce 1977 byl televizní film Podivné přátelství herce Jesenia. „V tom, že emigroval, jsem možná nějakou roli sehrál... Tehdejší stranický šéf kultury chtěl, aby se mne zřekl. Honza na to neměl žaludek, ale neměl ani odvahu na to, aby se stal disidentem a přestal hrát divadlo,“poznamenal v knize Dvě kariéry Jana Třísky Václav Havel. „Ocitl se v rozporuplné situaci, kterou vyřešil velmi statečně.“Tříska jako rozhodující moment zmiňuje Havlovo uvěznění, s nímž se pojil pocit, že může kdykoli přijít řada na něj. „Neměl ambice prosadit se ve velkém světě. Chtěl jen strašně hrát,“říká k jeho emigraci Tomášová. Ve zmíněném chtění podpořeném disciplínou je pak možné hledat i klíč k pochopení Třískovy zaoceánské kariéry. Tříska patřil k několika československým umělcům, kteří po roce 1968 odešli do Spojených států (v čele s nejúspěšnějším z nich, režisérem Milošem Formanem) a kteří se po revoluci stali předmětem fantazií o velkém světě i součástí mýtů o „americké zkušenosti českého emigranta“. Z uprchlického tábora v Řecku Třískovi nejprve cestovali do Kanady za příbuznými manželky, herečky Karly Chadimové. V roce 1982 rodina přesídlila do Kalifornie. Chadimová si našla práci mimo obor. Třískovi se podařilo se v něm udržet, což není ani zdaleka automatické.

První jeho rolí, s níž mu pomáhali jak již úspěšný Forman, tak o generaci starší emigrant, divadelník Jiří Voskovec, byl ďábel Woland. Třetí nejdůležitější postavu v Mistrovi a Markétce na Broadwayi hrál pár měsíců po příjezdu do Kanady. Navzdory hercově potýkání se s angličtinou, nadchl jeho výkon kritiku. The New York Times i Newsweek psaly o mimořádném herectví. Po vydařeném startu následovaly nabídky. Během třinácti let se objevoval na divadelních scénách napříč Amerikou. V Minnesotě si v roce 1980 zahrál v černé komedii Velký hon. New York Post psal o elektrizujícím herectví, s tím, že Tříska je „jeden z nejzajímavějších herců za poslední léta“. Následoval Kaliban v Shakespearově Bouři, ve Washingtonu Racek, v New Yorku Jepichodov ve Višňovém sadu v režii Petera Brooka, s nímž jel i světové turné. Na československé rozhovory v roce 1990 chodil mimochodem v bílé mikině s nápisem „The Cherry Orchard“.

Poměrně bohatá Třískova americká divadelní kariéra je z českého pohledu spíše neznámá. Emotivní představy o Americe s sebou nesou buď příliš přehnaná očekávání, nebo příliš vyhrocená zklamání. Buď se přeceňuje Třískova hollywoodská filmografie, která čítá jen miniaturní nebo malé role, například ve Formanově historické fresce Ragtime (1981), komedii Nevěrně tvá (1984) či akčním Karate Kidovi III (1989). Právě do takových jej odsuzoval přízvuk, kterého se ani při pečlivém studiu jazyka nezbavil. Nebo se nedoceňuje jeho méně mediálně zajímavé působení na divadle. Tříska ale relativně úspěšně existoval právě uprostřed.

Dokázal si na mimořádně konkurenční scéně najít své místo a pracovat na sobě, aniž by trpěl komplexem méněcennosti, že není východoevropský Robert De Niro. Možná proto jeho „americká“suverenita a výroky o tom, že si nemůže dovolit odmítnout žádný „džob“, zněly během jeho první porevoluční návštěvy v Praze českému uchu karikaturně či chvástavě. Používal anglická slova, dělal kliky před kamerou, aby ukázal, jak je fit. Konfrontoval Čechy s tehdy nepředstavitelnou realitou tržního kapitalismu v kultuře,

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.