Všichni chtějí flow

Lidstvo objevuje způsob, jak skloubit blaženost s výkonností

Respekt - - V Hlavě - PETR TřEŠňáK

Vpomyslné soutěži o nejoblíbenější stav mysli a těla se pravidelně umisťuje na stupíncích vítězů. Konkuruje mu snad jen orgasmus (jenže ten netrvá moc dlouho) nebo nirvána (kterou ovšem málokdo zažil). Mentální rozpoložení pojmenované psychologem Chicagské univerzity zhruba před čtyřiceti lety jako stav „flow“(plynutí, proud) prožívá dnes zlatou éru. Zkoumají ho neurovědci, vyučují sportovní trenéři, přísahají na něj lektoři osobního rozvoje. The New York Times přinesly minulý týden fascinující reportáž z prvního „flow kempu“, kde se zájemci za tučný vstupní poplatek (pět tisíc dolarů) zdokonalují v umění si tento stav sami navodit. My vám teď základní lekci poskytneme zdarma.

Z průzkumů vychází, že jen dvanáct procent lidí tenhle stav nikdy nezažilo, dvacet tři procent jej zakouší často, zbytek je někde mezi. Je pravděpodobné, že když takový Jaromír Jágr kličkuje k brance soupeře nebo Eric Clapton sóluje na kytaru, onen vnitřní prožitek má ještě trochu větší grády. Ale princip je pořád stejný: flow přichází tehdy, když se maximálně soustředěni zcela ztratíte v činnosti balancující na hraně vašich vlastních schopností. A výsledkem je nejen mimořádný výkon, ale i jistá blaženost. To můžete klidně zažít, když hrajete se sousedem ping-pong.

Svým vlastním jazykem plynutí líčí staré duchovní texty, novodobým objevitelem, který dal fenoménu jméno, je pak původem maďarský psycholog Mihaly Csikszentmihalyi (mimochodem, máme jisté tušení, že flow se dá navodit už pouhým opakováním jeho jména). V sedmdesátých letech zkoumal po celém světě lidi, kteří byli v nějakém oboru dobří – od virtuózních hudebníků nebo chirurgů přes sportovce až po indiánské pastevce –, a všiml si, že všichni líčí podobný vrcholný stav, kdy jim jde práce nejlépe od ruky. Přirovnávali ho k plynutí vody v řece.

Flow vzniká při maximálním soustředění na výkon. Naše pozornost při něm splývá s činností samotnou, mění se vnímání času a vypínají sebereflektující okruhy mozku, takže třeba finalistům Wimbledonu neruší druhé podání neodbytné myšlenky na špatně vypletenou raketu. Tělo jako by konalo samo – s úplnou samozřejmostí a v nejvyšší možné kvalitě. I proto je flow magickým zaklínadlem sportovců, kteří někdy používají výraz „být v zóně“. Legendární výkony se rodí právě v tomhle požehnaném stavu.

Upgrade ke štěstí

V poslední dekádě se o fenomén začali intenzivně zajímat neurovědci. Zjistili, že flow přichází tak, že se v mozku zjednodušeně řečeno upozadí vyšší, energeticky náročné funkce (přestaneme o činnosti přemýšlet) a vládu převezmou intuitivnější vnitřní okruhy, které pracují mnohem úsporněji (ve výsledku jsme bdělejší). Pokusy na magnetické rezonanci ukázaly, že během vrcholného výkonu zhasíná část mozku nazývaná dorzolaterální prefrontální kůra, která zodpovídá za monitorování sebe samých a způsobuje nám pochybnosti. Dojde též k přeladění mozkových vln na hypnotičtější frekvenci a vyplavení pěti hormonů-neuropřenašečů, které nám dělají tak dobře.

Je celkem srozumitelné, proč si dnešní doba stav plynutí zamilovala. Spojuje v sobě dvě vysoce žádané kvality: výkon a pocit štěstí. Aktuální reportáž z prvního „flow kempu“, který proběhl v létě v horách ve státě Utah, představuje novodobého proroka tohoto hnutí Jamieho Wheala. Charismatický muž slibuje účastníkům (tzv. flowsterům) radikální „upgrade“jejich nervového systému. Zdá se, že upgradovaný je hlavně slovník. Program zarhnuje především staré dobré techniky dosahování změněných stavů vědomí, jako je bubnování, tanec, meditace či holotropní dýchání.

Takže tady je mnohem levnější rada, jak si užít flow. Musíte něco dělat rádi, dobře a často, až se dostaví lehkost a zručnost. Pořádně se soustředit, nenechat se vyrušovat – a hlavně o tom všem moc nepřemýšlet.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.