Tomuhle nebudete rozumět

Vzestup, pád a perspektiva hnutí za katalánskou nezávislost

Respekt - - Fokus -

JIří soBota vyhlášena předminulý pátek. Premiér Puigdemont se k nebezpečnému činu rozhodoval bolestivě. Od středečního večera se nejdříve sedmnáct hodin radil s vlastní vládou a (podle všeho) vyjednával s Madridem. Ráno se Španělskem roznesla zpráva, že na vyhlášení nezávislosti rezignoval a že pod hrozbou uvalení přímé správy Madridu raději vypíše předčasné volby. Strhla se mela. V ulicích demonstrovali vysokoškoláci, kteří obdiv k premiérovi rychle vystřídali hesly o zradě. Poslanci nejradikálnější nacionalistické strany ve svých tweetech přirovnávali Puigdemonta k Jidášovi. Konečné prohlášení se očekávalo v jednu hodinu. Pak ve dvě hodiny. Pak v pět hodin. Když Puigdemont přece jen předstoupil před veřejnost, oznámil, že nakonec volby nebudou. O dalším postupu měl rozhodnout parlament. Ten o den později za demonstrativní nepřítomnosti opozice odhlasoval zrození nezávislé „Katalánské republiky“.

Už v tomto okamžiku ale bylo zřejmé, že něco nehraje. Oslavy zrození nového státu ani vzdáleně nepřipomínaly obvyklá mohutná shromáždění, jež byla v posledních letech pro katalánské hnutí nezávislosti typická. Madrid okamžitě reagoval vyhlášením nucené správy, ani v tomto okamžiku se ovšem nezvedla očekávaná vlna odporu. Místo ní v neděli pochodovaly centrem Barcelony stovky tisíc demonstrantů skandujících hesla za zachování jednoty Španělska. Několik hodin nato již čerstvě odvolaný premiér Puigdemont prchal v autě směrem na letiště ve francouzském městě Marseille.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.