Bojíme se stejných věcí

Respekt - - Kultura -

Pokud je Carpenter jako filmař oceňovaný za efektivitu, minimalismus a schopnost vykřesat z omezeného rozpočtu velkou podívanou, o jeho hudbě platí totéž. Z Halloweenu, který v roce 1978 zrodil ikonického vraždícího zloducha Michaela Myerse, se stal fenomén. Film s rozpočtem 300 tisíc dolarů utržil 70 milionů a jedním z důležitých faktorů úspěchu byla i titulní neklidná hudba, která signalizuje přítomnost maniaka na scéně a divák se při ní cítí jako na trní. Carpenter si při skládání vzpomněl, jak v dětství dostal bonga a jak ho na ně otec učil nepravidelný rytmus na pět dob. Zahrál jej na klavír a tak se zrodil jeden z nejslavnějších hororových motivů, který nezapře inspiraci Vymítačem ďábla a nervním nábojem směle konkuruje vražedným smyčcům z Psycha od Bernarda Herrmanna. Motiv z Halloweenu, k němuž celý soundtrack složil a nahrál za tři dny, má na aktuální Anthology své místo v naprostém středu, ale puristy může zaskočit, že nově nahraná skladba postrádá vřelost původních syntezátorů. Má blíže třeba k hudbě z počítačových her, které ostatně Carpenter sám vášnivě hraje, jak vypráví v čerstvých rozhovorech. Zároveň mají všechny skladby mnohem větší tah daný koncerty srostlou kapelou. K obrazu svému tu přizpůsobil i Ennia Morriconeho, který Carpenterovi napsal hudbu k filmu Věc – režisér ho jen instruoval, aby použil méně not než obvykle. Milostný motiv k filmu Starman zase vytvořil Jack Nitzsche a na albu jde asi o největší vybočení z Carpenterova minimalistického rukopisu. Ten byl v počátcích kariéry

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.