Úvod do studia nočních můr

Aneb všechno zlé je (někdy) k něčemu dobré

Respekt - - V Hlavě - Petr třešňák

Dny se krátí, venku prší a pořádná vláda v nedohlednu. Příjmová oddělení psychiatrických klinik se plní, ale my se vás nebudeme snažit povzbudit lacinými triky, jak si zlepšit náladu. Stejně by to nefungovalo. Zvolili jsme téma ponuré, adekvátní situaci za okny i na politické scéně. Podíváme se, kam dospěl výzkum zlých snů alias nočních můr.

Přepadení nebo potopa

Záminkou budiž studie, kterou minulý týden publikovala doktorandka Floridské státní univerzity Chelsea Ennis. Psycholožka se zabývá fenoménem sebepoškozování, což je poměrně rozšířená potíž, kterou ve Spojených státech trpí až 17 procent dospívajících. Nejde o sebevražedné chování, ale různé formy zraňování se, řezání nebo pálení.

Je známo, že podobné psychické poruchy často souvisejí s nekvalitním spánkem, a Ennis zjistila, že zraňující se lidé trpívají právě nočními můrami. Obdobné studie už v minulosti ukázaly na souvislost mezi děsivými sny a sebevraždami. S těmito výzkumy je to ale trochu jako se slepicí a vejcem: nepoznáme, co bylo dřív. Jsou časté noční můry výsledek úzkostí a depresí, potažmo sebezraňování – nebo naopak jejich příčinou? Jak už to ve snech bývá, odpověď není jednoznačná, ale o to je zajímavější.

Kdo se vzbudil zpocený hrůzou poté, kdy ho málem dostihla nestvůra, které nedokázal utéct, protože ho neposlouchaly nohy, ví, jaká dokáže být noční můra. V principu ovšem nejde o nic patologického. Zlé sny se čas od času zdávají každému, nejčastěji menším dětem – čtvrtina z nich zažije ve věku mezi pěti a patnácti zlý sen každý týden. Po pubertě frekvence ustoupí.

Obecně jsou k nočním děsům náchylnější ženy a dívky, jimž také spící mozek servíruje trochu jiné náměty než mužům. Zatímco pánové prchají z živelních katastrof, atomových apokalyps nebo válečných bojišť, dámy bývají ve snech obětí všemožných predátorů. Noční můry přicházejí ve druhé polovině noci, v nejdelších fázích tzv. REM spánku, kdy v síti nervových spojení vypuká ohňostroj asociací. K naší smůle se večírku účastní také amygdala, sídlo strachu, úzkosti a sebezáchovných instinktů. Podle výzkumů si o zlé sny koledujeme ve chvíli, kdy spíme hodně dlouho, devítihodinový spánek znamená vyšší pravděpodobnost výskytu příšer všeho druhu.

Způsob uklízení

Nepíše se to snadno, ale spánkoví vědci zjistili, že špatné sny jsou spíše normou než výjimkou. Z jejich výzkumů vyplynulo, že celkem tři čtvrtiny emocí, které lidé ve snech prožívají, mají negativní charakter. Z toho vychází i vlivná vědecká teorie funkce snů, která říká, že jde vlastně o mechanismus regulace emocí; způsob, jak náš mozek uklízí nepříjemné zážitky, obavy a strachy. Noční můra, z níž se probudíme v louži vlastního potu, ovšem znamená, že materiál ke zpracování byl příliš intenzivní a mozek ho svým fantaskním způsobem regulovat nedokáže. Nepořádek je moc velký a právě v takovou chvíli hrozí, že se ozdravný mechanismus promění ve škůdce.

Dobře to znají lidé, kteří prožili nějaké trauma. Pokud se jim obrazy nehody nebo přepadení v následujících týdnech vracejí ve snech, je to dobře – organismus se s prožitou hrůzou vypořádává. Když ale noční můry přetrvají a stanou se chronickým nočním průvodcem ztrápeného jedince, začnou pracovat proti němu a spirálu depresí a úzkosti dál roztáčejí.

V duchu starého rčení tak můžeme konstatovat, že zlý sen je dobrý sluha, ale špatný pán. Naštěstí proti můrám nejsme úplně bezmocní. Výzkumy potvrdily, že terapie, při níž si člověk přehrává v hlavě svou noční můru jako film a cíleně ji obsazuje sympatickými hrdiny, klidnou zápletkou a šťastným koncem, dokáže postupně mozek přesvědčit, aby vzal rozum do hrsti.

Takže – dobrou noc a hodně štěstí.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.