Menšinová vláda jako logický krok

Menšinová vláda je logický a zcela ústavní krok. první krok.

Respekt - - Obsah - petr kamberský

Prezident ohlásil, že jmenuje premiérem vítěze voleb. Vzápětí naznačil, že by taková vláda mohla panovat i dlouhodobě bez důvěry. Ačkoli plán odmítl sám Andrej Babiš, a po pár dnech vycouval dokonce i Miloš Zeman, my jsme stihli propadnout panice: popisujeme katastrofický scénář, kdy tu Andrej Babiš vládne čtyři roky bez řádné legitimace. I když takový vývoj ústava teoreticky umožňuje, byl by v jasném rozporu s principy zastupitelské demokracie. Přesto je třeba i při oponentuře Zemanovu „kreativnímu čtení ústavy“respektovat fakta a rozumět konstituci, což se zhusta nedaří. Naposledy se to nepodařilo redakčnímu komentáři Respektu.

Topolánek ukazuje cestu

Při neexistenci sněmovní majority je menšinový kabinet logickým krokem. Je prvním krokem v dlouhém procesu, na jehož konci bychom měli dojít buď k vládě s důvěrou, nebo k předčasným volbám. Právě vláda bez důvěry či hrozba nových voleb má podle ústavodárce postupně přimět všechny hráče k nějaké dohodě.

Není pravda, že „dokonce i menšinové kabinety měly před hlasováním o důvěře vyjednanou toleranci“. Před jedenácti lety skončily volby patem, přesto Mirka Topolánka jmenoval Václav Klaus 16. srpna 2006 premiérem. Ačkoli jeho kabinet narazil do zdi, vládl tu v demisi až do 9. ledna 2007. Během času se intenzivně jednalo o velké koalici, nakonec zvítězil koncept tolerance od dvou přeběhlíků a vláda získala důvěru.

Zatím sledujeme stejný příběh: pokud nikdo neumí složit většinu, prezident zcela konformně pověřil vítěze voleb. Jak říká předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: „Vláda je jediná ústavní instituce, bez které se neobejdeme ani den, ani hodinu.“

Blokovat se pak má podle redakčního komentáře Respektu vše, co vzejde od minoritní vády, „ať už jde o rozpočet na příští rok“. To je velké nepochopení. Volby v říjnu jsou nešťastné, protože noví poslanci, aniž mají domluvenou vládu či ministra financí, musí bleskově schválit rozpočet, který nachystal odstupující kabinet. Sněmovna má tak jen dvě možnosti: schválit Sobotkův rozpočet, nebo jej blokovat a uvrhnout zemi do rozpočtového provizoria. V něm výdaje poběží podle roku 2017, což přivede k zuřivosti lékaře, hasiče, učitele i důchodce. To není příliš moudré – mimo jiné by to nahnalo spoustu dalších nahněvaných voličů právě onomu zlopověstnému Babišovi.

Hájit demokracii Okamurou?

Autor komentáře píše: „Pokud má nějaká strana pocit, že je lepší být konstruktivní, je to pochopitelně relevantní námitka, ale pak ať vstoupí do vlády.“S tím lze naprosto souhlasit, ale co dělat, když to všechny „demokratické“strany zásadně odmítly? Podle Respektu se má blokovat jak Babišova vláda, tak každý její návrh. „Tohle skutečně není nulová tolerance, blokování či nekonstruktivní přístup. To je vyžadování dodržování pravidel a uhájení parlamentu jako klíčové síly v zemi.“

Tato sentence je za hranou mého chápání. Vyzývat parlament, aby nedal vládě důvěru, blokoval každý návrh, by dávalo smysl, kdyby byla na stole jakákoli alternativa. Jenže v panice z Babiše zcela přehlížíme, že tu nikdo (ani Respekt, ani ODS, ani Kamberský) nevyslovil žádný jiný plán, kdo a jak má následující čtyři roky řídit zemi.

ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, ČSSD a vlastně i Piráti řekli, že odcházejí do opozice. To lze chápat, těžko někoho nutit do vlády s trestně stíhaným předsedou. Ale za nalezení dohody na nějaké podobě vládnutí jsou různou měrou odpovědní všichni. Pokud sami nechtějí vládnout, proč svorně blokují jinou vládu? Odmítají variantu A (podílet se na vládě), ale zároveň odmítají i variantu B (nechat vládnout někoho jiného). Co tedy má vítězná strana udělat? Má se Babiš střelit do hlavy a vedením Agrofertu, ANO i vlády pověřit Dominika Feriho? Nebo má vládnout s pomocí Vojty Filipa a Tomia Okamury? To bude ta „obrana liberální demokracie“, o níž všichni mluví?

Znovu připomínám: kabinet „do zdi“je prvním krokem v procesu, na jehož konci bychom se podle ústavodárce měli dobrat kabinetu s nepopiratelnou legitimitou, či nových voleb. Totální blokáda navíc podle mého soudu nahraje zejména stranám, které se vysmívají tradiční politice. Předčasné volby by pak mohly pro liberály dopadnout ještě mnohem hůře. Třemi postupnými pokusy tlačí ústava politiky k dohodě, i když karty jsou letos rozdány výjimečně obtížně. Ale tak už to chodí.

„Rád bych, kdyby se to nebylo stalo za mých časů,“říká hobit Frodo čaroději Gandalfovi. „Já taky,“odpovídá starý čaroděj, „ale my o tom nerozhodujeme. Rozhodovat můžeme jen o tom, co udělat s časem, který nám byl dán.“

má Babiš pověřit vedením ano a vlády dominika Feriho?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.