Kritické myšlení

Respekt - - Komentáře -

Babiše. Pro vhled do našich těžkostí je však mnohem lepší sledovat slábnutí jeho oponentů. Babišův volební výsledek by totiž nebyl tak závratný, kdyby nebylo tak velkého propadu tradičních stran.

Česká veřejnost ztratila důvěru, že jsou ještě schopny projít proměnou a hlavně účinně spravovat zemi. Pokud se podíváme na výsledky voleb a vezmeme si k ruce výzkumy veřejného mínění, uvidíme obraz rozmrzelé společnosti, která hledá změnu. Tu potřebu dokázalo podle voličů nejlépe vyslyšet právě hnutí ANO. V těch samých datech ale zatím nelze vypozorovat vytvoření kultu (tedy bezvýhradného zbožštění) Andreje Babiše. Kdyby tomu bylo jinak, byli bychom mimo jiné svědky hromadného vstupování do jeho hnutí, protože lidé by chtěli být po jeho boku, což se však neděje.

Z toho lze dovodit, že ani Babiš nemá nic jisté, a pokud se objeví důvěryhodná alternativa, může se ANO už v příštích volbách obávat o své vítězství. Aby se tak ale stalo, je třeba vytvářet víc než jen politický program. Musí vzniknout celý myšlenkový proud, který bude prostupovat i společností. Tedy aspoň její částí. Před pár dny uplynulo dvacet let od slavného projevu Václava Havla v Rudolfinu, kde velmi kriticky rozebral stav české politiky a společnosti. Není nutné teď zabíhat do detailů obsahu projevu, ale co bylo podstatné, ten projev po nás něco chtěl. Kladl na nás nároky, definoval úkoly, které podle jeho autora před moderní společností stojí – každý se má podílet na společenské změně, hájit právo i spravedlnost, vytvářet občanskou společnost, zapojit se do evropské integrace atd.

V posledních letech se však mluví téměř výhradně o tom, že většina se nikdy nemýlí, že klást nějaké nároky na občany je povýšené moralizování. Stále se deklaruje, na co máme právo. Nebo co nám kdo upírá. Případně co bychom chtěli někomu upřít my. Například přijímat peníze z Evropy je v pořádku, ale investovat do společného projektu už nikoli.

Úspěch Andreje Babiše, extremisty Tomia Okamury, vytrvale stalinských komunistů, ale i Miloše Zemana stojí zejména na tom, že společnosti nadbíhají. Dělají z lidí nesvéprávné děti, za které prý oni všechno zařídí. Zároveň ale jakýkoli jiný názor označují za projev elitářství, povýšenectví či kolaborantství.

Jsou tak vytrvalí a úspěšní, že se tomu začali přizpůsobovat i lidé, kteří s nimi nesouhlasí. Dávají si pozor na svá vyjádření, aby nepůsobili „elitářsky“, příliš proevropsky, tudíž nevlastenecky či kdovíjak ještě. Postupně se také akceptoval přístup, že lež je vlastně jen jiný názor.

Místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek například nedávno o novinářích prohlásil: „Jako korouhvičkám jim stačí, kam zavelí in-

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.