Šetříme

Respekt - - Téma -

hodině zapisuje, co právě dělá. „Když nevíte, co děláte, nemůžete to změnit,“říká lektor. „Já sám jsem si třeba uvědomil, kolik času jen koukám do telefonu nebo na Facebook.“Po mapování následuje revize jídelníčku, přičemž cílem není hned nahradit vepřové brokolicí, ale nejprve se naučit jíst stávající menu pomalu (jednoduchý trik, jak si pomoci, je podle Šturce mezi sousty vždy položit příbor na stůl). Člověk tak začne lépe cítit, kolik potravy – a jakou – jeho tělo vlastně potřebuje.

A v dalších krocích pak může začít do života dostávat nové zvyky. Podle Šturce se vyplatí navázat je nějak na stávající životní rutinu a začít vždy jen jednou, nepříliš náročnou novinkou. Například po každém vyčištění zubů hned u umyvadla udělat pět dřepů. „Je to málo, ale v tuhle chvíli nejde o posilování,“vysvětluje poradce, „důležité je, že si budujete návyk, zapisujete ho do mozku.“

Pět dřepů jako předsevzetí vypadá trochu komicky, ono „zapisování“má ale solidní oporu v moderních vědeckých poznatcích. Jak to ve vědě občas bývá, asi největší službu pro pochopení neurologie zvyků udělal badatelům pacient, jehož mozek nefungoval správně. V tomto případě Američan Eugene Pauly, jehož příběh detailně popisuje novinář Charles Duhigg ve svém globálním bestselleru Síla zvyku.

Pauly počátkem devadesátých let minulého století, kdy mu bylo sedmdesát let, onemocněl těžkou virovou encefalitidou. Přežil jen se štěstím, viry mu ale doslova vypálily v mozku díru a nenávratně poškodily centra paměti. Pauly si poté vybavoval jen dávnější minulost, žádné nové vzpomínky se v jeho mozku neukládaly, takže bych schopný si například pětkrát za sebou udělat a sníst vajíčka k snídani, protože zapomněl, že už jedl.

Jeho pečující manželka a lékaři si však po čase povšimli jedné pozoruhodné věci – Eugene Pauly si dokázal osvojovat nové zvyky. Žena ho pravidelně vodila na procházku kolem domu, kam se po jeho nemoci přestěhovali. Nikdy si samozřejmě nic nepamatoval, ale jednoho dne vyrazil sám a bez zaváhání obešel obvyklou trasu. Paulyho ženě ani lékařům to nedávalo smysl – měl by přece cestu zapomenout jako zmíněnou snídani. Starý muž jim nedokázal vysvětlit, jak se orientuje, ostatně ani si už nevzpomínal, že byl venku. Ale příště vyrazil znovu a opět se v pořádku vrátil domů.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.