Britští senioři se přestávají stěhovat na kontinent

Ekonomické škobrtání doma i v zahraničí zpomalilo trend stěhování se britských penzistů na kontinent. a brexit by mu mohl zařadit zpátečku.

Respekt - - Obsah - tHe economISt

ciudad Quesada je město vybudované především k odpočinku. V pátek odpoledne, ve tři hodiny, se žije na terasách hospod podél hlavního tahu. Členové bowlingového klubu na kopci oddychují po utkání s místními rivaly o vedení v tabulce. Jeden z nich, přívětivý Tony Goddard, bývalý stavbyvedoucí, se napil whisky a ukázal ke slunci: „Kvůli tomu jsme tady!“

Modrá obloha, levný život a dobré jídlo po desítky let lákaly britské penzisty na kontinent. Určit jejich přesný počet je obtížné, britské ministerstvo práce však uvádí, že v Evropské unii žije asi 340 tisíc lidí, kteří pobírají britskou penzi (kromě Irska, kde se usadilo dalších 135 tisíc). Mnozí pobývají v komunitách důchodců, rozesetých podél pobřeží Středozemního moře, například v Quesadě, která leží na španělském Costa Blanca. Zdejší architekturu – představte si římské sloupy a bíle natřené portiky – kdysi popsal britský romanopisec J. G. Ballard jako „na pohled importovanou z Las Vegas po likvidačním výprodeji hotelu“. Jeden místní vzpomíná na nabídku z konce osmdesátých let, kdy se stěhoval: „Za pár tisíc liber si koupíte ve Španělsku zámek.“

Nabídka však už není tak lákavá. Přestože populace stárne, britských penzistů, kteří odcházejí do Evropy, je stále méně. V roce 2005 vzrostl počet penzí, vyplácených ve čtyřech hlavních destinacích na kontinentu (Francie, Itálie, Španělsko a Německo) o osm procent. V roce 2010 nárůst klesl na 4,8 procenta a vloni to bylo už jenom 0,9 procenta (viz graf). Nedávný

pokles potvrzují také jiná měření. Pokud bude tento trend trvat, v roce 2018 se začne počet britských penzistů na kontinentu snižovat.

Hlavní příčinou zpomalení jsou ekonomické faktory. V letech konjunktury, od poloviny devadesátých let do roku 2007, silná britská ekonomika a sílící průmysl, jenž pomáhal seniorům při stěhování do ciziny, umožňovaly lidem, aby „žili tak, jako dříve mohl jen Mick Jagger na ostrově Mustique“, vzpomíná Andy Bridge, ředitel vydavatelské a produkční firmy A Place in the Sun, která se podílí na stejnojmenném televizním pořadu.

Ekonomiky celého Středomoří se však potom zadrhly a nastal rozvrat místních trhů s realitami. Od roku 2008 poklesla průměrná cena domu ve Španělsku o třetinu. Jižní pobřeží země je poseto betonovými kostrami, pomníky projektů, které byly při propadu opuštěny. Kapitál mnohých britských expatů se dostal do minusových hodnot a nemohli utéct zpátky domů; pro ty, kteří o stěhování uvažovali, to byla negativní reklama. Slabé evropské ekonomiky navíc jen sotva mohly přilákat ty, kdo chtěli ještě trochu pracovat. Mnozí britští penzisté na Costa Blanca si našli práci, někteří neoficiálně; zjistili totiž, že nemají naspořeno tolik, jak očekávali, říká Andy Ormiston, místní usedlík ze Skotska.

Vliv měly i změny v britské ekonomice. Stoupající ceny nemovitostí znemožnily mladým opustit rodinné hnízdo. Podle Státního statistického úřadu žije doma 26 procent lidí ve věku 20–34 let, o 21 procent víc než v roce 1996. Jejich rodiče proto museli své plány na stěhování zrušit.

Britové, uvažující o stěhování, začali být v letech po finanční krizi pochopitelně opatrnější. „Dnes jsou kupci mnohem informovanější, lépe vědí, co chtějí, co si mohou dovolit a proč se stěhují za hranice,“říká Bridge. Počty Britů ve Francii stoupají rychleji než ve Španělsku, možná proto, že průměrný nový expat je na tom lépe než dřív. V průzkumu agentury YouGov pro oddělení expatů banky HSBC dvě třetiny britských penzistů žijících ve Španělsku uvedly jako důvod stěhování nižší životní náklady; ve Francii jich takto odpověděla jen pětina, více je zajímala kultura a životní styl.

Brexit zatím na migrační chování penzistů neměl výraznější vliv. Některé od stěhování do ciziny odradilo znehodnocení libry; ve srovnání s rokem 2016, před referendem, klesla její hodnota k euru o 14 procent. Jiní naopak emigrovat chtějí, aby se jich nedotkl jakýkoli systém, který vznikne po brexitu, říká Roger Boaden z kampaně registrované ve Francii, zabývající se občanskými právy v EU.

Dlouhodobý dopad by mohl být významnější. Závisí to na výstupním jednání Británie s EU. Podle prozatímní dohody z 15. prosince budou práva britských občanů žijících v cizině zachována. Penzisté, kteří měli zatím jen málo důvodů, aby si vedli aktuální dokumentaci, by přesto mohli mít potíže při prokazování historie svého pobytu. Zpráva Institutu pro migrační politiku v Evropě, think tanku se sídlem v Bruselu, tvrdí, že „bez ohledu na výsledek jednání o občanských právech lze očekávat mohutný nárůst počtu britských občanů, kteří se ocitnou v právní nejistotě“. Mnozí mohou zjistit, že nejsou úředně registrovaní, čímž se omezí jejich přístup ke službám, nebo se začnou houfně vracet do Británie, předpokládá autorka zprávy Meghan Benton.

Španěly žijící na Costa Blanca možné snížení počtu přicházejících Britů nezneklidňuje. Věří, že je nahradí jiní Evropané (nedávno se například zvýšil počet Rusů). Nálada v bowlingovém klubu v Quesadě je podobně optimistická: „To si nemůžou dovolit, aby nás vyhodili.“Snad. Obavy z omezení práv přistěhovalců přesto jen sotva oslabí touhu po penzi v záři slunce. To, co tam penzisty nejvíc láká, je přese všechno život bez domácích stresů a napětí. © 2017 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt. Článek v angličtině najdete na www.economist.com. www.ReSPekt.cZ/audIo

(Britové v lisabonu)

Modrá obloha, levný život, dobré jídlo.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.