Sobi a pomeranče

Respekt - - Anketa - jItka Pánek juRková Autorka je ředitelka Českého centra v Bruselu.

Jen co vyjdu z terminálu Ben Gurionova letiště v Tel Avivu, musím se začít smát. Nejen že je i přes prosincové datum dvacet nad nulou a hned zakopnu o toulavou kočku, ale vzápětí jsem v obležení snědých pořízků, kteří už mě halekáním „Yalla, yalla“ženou do sdíleného taxi, „šerutu“. Přesně jak si pamatuji Izrael – dlouhými řečmi se tu čas neztrácí. Během pár minut je auto díky obratnosti naháněčů plné a v příští chvíli už se stovkou prořítíme kolem cedule „SLOW“směrem na Haifu. Celou hodinku a půl hraje na plné pecky rádio, které řidič buď podporuje zpěvem z plných plic, nebo stejně z plných plic překřikuje do telefonu. Unavená ruská rodinka vedle mě i tak spokojeně spí, já mžourám na palmy pomalu se nořící do soumraku. Po zdvořilém a deštivém Bruselu je to skok do jiné dimenze.

Vystoupím před hotelem úplně nahoře na vrchu Karmel, výhled mám na celý záliv a tají se mi z toho dech. Pár dalších divů světa, jako je třeba izraelská snídaně (rybu k snídani do každé rodiny!), už jako zkušený cestovatel po těchto končinách přejdu celkem klidně, na co jsem ale připravená nebyla, je extravagantní vánoční výzdoba v centru města, v takzvané německé kolonii.

Historie toho místa, kde jsou ještě stále na kamenných veřejích vytesané nápisy ve švabachu, je pozoruhodná – přístavní vísku založili němečtí templáři v druhé polovině 19. století, aby zde, ve Svaté zemi, očekávali druhý příchod Krista. Dočkali se však Hitlera, kterému vyjadřovali sympatie členstvím v NSDAP i vyvěšováním svastik, což po vypuknutí druhé světové války Britové odměnili jejich deportací. Nejprve do Betléma a poté do Austrálie.

Templářská kolonie byla prvním příkladem urbanistického plánování v tehdejší Palestině a její hlavní ulice je dnes – už pod názvem Ben Gurionova třída – tepnou Haify. Tedy, zní to celkem honosně, v podstatě jde o pár desítek metrů dlouhou ulici lemovanou jednoposchoďovými stavbami, nejedná se o žádný bulvár. Přesto je zde – v porovnání s napjatou situací nejen v Jeruzalémě – rušno a veselo. Třída je vyzdobená vánočními motivy v takové míře, jakou jinde v Izraeli nenajdete. Mezi dozrávajícími pomeranči visí červené koule, po pískovcových zdech se šplhají do oken Santové a na každém druhém parapetu září neonový sob. Haifa je totiž metropolí arabské mládeže často křesťanského vyznání, a liší se tak od druhé izraelské meky mladých, převážně židovského Tel Avivu. I v Haifě je většina obyvatel židovského původu, ale pořád jde o jedno z nejsmíšenějších měst a arabsko-křesťanský prvek je tu velmi viditelný, ať už na reprezentativních kostelech v centru nebo právě na v Izraeli jinak málo populárních oslavách Vánoc.

S kamarádkou se usazujeme do jedné z restaurací podél Ben Gurionovy třídy. Vprostřed místnosti se tyčí zlatý jelen s červenou mašlí kolem krku, ze stropu visí stovky skleněných koulí a větviček umělé cesmíny. Když mi na stůl pokrytý ubrusem s vánočními motivy položí talíř s nápisem Merry Christmas, konečně mě dostihne vánoční nálada, kterou jsem v Evropě tak těžko vstřebávala. Zatímco objednáváme izraelské speciality, z rádia hrají Rolničky v arabštině.

Přesně jak si pamatuji Izrael – dlouhými řečmi se tu čas neztrácí.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.