Írán zachvátil chaos

írán zachvátil chaos. obrovské protesty ukazují všeobecný odpor k režimu.

Respekt - - Obsah - the economIst

Ne vysokým cenám!“„Pryč s defraudanty!“„Lidé jsou žebráci a mulláhové si žijí jako bozi!“Má takové skandování z ciziny placených buřičů vyvolat v Íránu anarchii, nejistotu a pletichy? Klerikální režim chce, abyste tomu věřili, takové tvrzení však přehlíží ekonomické křivdy, proti nimž protestují tisíce Íránců, kteří nedávno zaplnili ulice více než sedmdesáti měst.

Je však téměř neuvěřitelné, že nepokoje nejspíš zahájili stoupenci tvrdé náboženské linie, kteří se snažili uškodit reformistickému prezidentovi Hasanu Rúhánímu. Klerikové v Mašhadu, druhém největším íránském městě, podněcovali ve svých stoupencích nespokojenost s rostoucími cenami vajec a vybízeli je, aby 28. prosince protestovali. Mnozí pak volali po prezidentově rezignaci a nových volbách, přestože Rúhání byl podruhé zvolen teprve v loňském roce.

Nejspíš ani nevěděli, co tím vyvolali. Protesty se rychle rozšířily do dalších měst a změnil se i jejich tón. Noví demonstranti nepo- žadovali jen odchod Rúháního, ale také vládnoucích kleriků a jejich ozbrojených ochránců.„Ne konzervativcům i reformátorům,“skandovali. Na rozdíl od tvrzení režimu se nezdálo, že by demonstrace někdo řídil; někde při nich došlo k násilí, většinou však ne.

Frustrace se hromadila od Rúháního vítězství v květnu. Jako kandidát sliboval inkluzivní, otevřený a reformovaný Írán. V jeho novém kabinetu však nejsou ženy ani sunnité a sedí v něm jen pár příslušníků neperských menšin. Rúhání získal hlasy žen, přesto zachoval většinu omezení, včetně zákazu jejich přítomnosti na stadionech.

Objevují se dohady, že ho vystrašilo krátké zatčení jeho bratra stoupenci tvrdé linie. Návrh rozpočtu, předložený parlamentu v prosinci, naplní pokladny ajatolláhů a Revolučních gard, naopak sníží subvence chudým. Hashtag #pašimanam (litujeme [naší volby]) se stal virálem. Rúháního příznivci tvrdí, že zveřejněním nezvyklého množství podrobností o utrácení chtěl zostudit kleriky.

Podstatou protestů jsou především dlouho potlačované ekonomické křivdy, nikoli politika. Ještě před nedávnými demonstracemi stávkovali tovární dělníci kvůli nevyplácení mezd a penzisté demonstrovali kvůli nízkým důchodům. Ti, kdo vyšli do ulic, se nahlas divili, jak je možné, že tak velká část bohatství země odchází na podporu násilných skupin v Jemenu, Libanonu a Gaze – i syrskému diktátorovi –, a převážně venkovské provincie v zemi jsou zanedbávány. Nezaměstnanost přesahuje dvanáct procent a nejméně jeden ze čtyř mladých lidí, kteří tvořili velkou část protestujících, je bez práce.

Režim říká, že „pobuřování“skončilo, ale mnozí Íránci stále překypují zlostí. Rozsáhlejší vzpoura však není na obzoru. Desetitisíce lidí reagovaly na volání kleriků po protidemonstraci 3. ledna. V Teheránu, hlavním městě a epicentru nedávného pozdvižení, panoval spíše klid, jelikož policie zatýkala potenciální rebelanty a hlídala v ulicích. Ven vyšly stovky studentů, ale střední třída, a dokonce i reformisté zůstali zatím stranou. Někteří mají strach z brutálního zákroku, jaký ukončil zelenou revoluci, která vyjádřila odpor vůči pochybné prezidentské volbě v roce 2009. Jiní se obávají, že neorganizované protesty se mohou vymknout kontrole. V několika městech se to stalo a policie tam střílela. Bylo zabito více než dvacet lidí.

Gardy znovu prokázaly, že jsou oporou režimu. Úřady vypnuly komunikační aplikace, například Telegram (v Íránu jej má čtyřicet milionů předplatitelů a demonstrantům sloužil jako hlavní komunikační prostředek), a také virtuální privátní sítě, jež poskytovaly zadní vrátka do internetu. Gardy chtěly nespokojenost s Rúháním využít k politickým ziskům. Životní úroveň, připomínaly Íráncům, za tohoto prezidenta poklesla, naopak za vlády jejich člověka, Mahmúda Ahmadínežáda, se zlepšila (v období vysokých cen ropy). Až osmasedmdesátiletý nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí zemře, nejspíš budou rozhodovat o tom, kdo přijde po něm.

Rúhání byl naopak oslaben. Protesty mu pokazily image a pošramotily jeho naději, že nahradí Chameneího. Ekonomické problémy Íránu jako kdyby ho vyvedly z míry, a návrat do přízně veřejnosti se možná pokusí koupit zvýšením výdajů. Jeho největší úspěch, jaderná dohoda z roku 2015, umožnil na ropě postavený růst, zlepšení však není tak rozsáhlé, jak sliboval. Írán se v dohodě zavázal, že omezí svůj jaderný program výměnou za to, že USA a další mocnosti zruší většinu ekonomických sankcí. Amerika ale některé sankce zachovala (mnohé se týkají íránského raketového programu), což odrazuje zahraniční banky a investory. A nepomohl ani neklid. Francie se možná chtěla v Íránu angažovat, teď je však opatrnější. Prezident Emmanuel Macron, který plánoval návštěvu, zrušil cestu svého ministra zahraničí.

V minulých dvou letech se k volebním urnám vrátili voliči, kteří od voleb v roce 2009 nehlasovali, a vybrali si rádoby reformátory. Jejich vítězství zdánlivě učinila z Íránu (kromě Izraele) nejživější demokracii na Blízkém východě. Avšak Rúháního neschopnost zemi zlepšit znovu vyvolala v mnohých lidech deziluzi. Stále hledají cestu, jak se ozvat, aby přitom nemuseli čelit hněvu gard.

© 2018 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt.

Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Litujeme, odejděte. (demonstrace v teheránu, 30. prosinec 2017)

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.