Proč vysoké iQ (někdy) bolí

A proč to může být nakonec výhoda

Respekt - - V Hlavě - PETR TŘEŠŇÁK

Počátek roku je časem, kdy člověk přebírá oschlé cukroví z loňska a hledá kousky, které ještě neztratily chuť. Než vědecké laboratoře vychrlí záplavu čerstvých novinek, zvolili jsme stejný postup i v případě psychologického sloupku. Prošli jsme nejzajímavější studie z uplynulých měsíců a hledali mezi nimi vanilkové rohlíčky, které ještě neztratily tvar a přitažlivost. V pomyslné soutěži nakonec zvítězil výzkum americké psycholožky Ruth Karpinski: vyplývá z něj, že vysoce inteligentní lidé mívají častěji duševní problémy než běžní smrtelníci.

Jako zelenina

Vědkyně z Pitzer College v Kalifornii se souvislostmi vysoké inteligence a zdraví zabývá dlouhodobě. Ve výzkumu publikovaném loni na podzim oslovila téměř čtyři tisíce členů společnosti Mensa sdružující lidi, jejichž IQ převyšuje hranici 130 bodů (což jsou zhruba dvě procenta populace). Zajímala se o několik ukazatelů jejich duševní pohody a stavu imunitního systému – například zda trpí úzkostmi a poruchami nálady či pozornosti, hyperaktivitou, autismem nebo nemocemi imunity, jako jsou alergie či astma.

Dodejme, že vysoká inteligence bývá spojována spíše s lepším než horším zdravím. V minulosti vědci třeba zjistili, že inteligentní lidé méně trpí nemocemi srdce a cév, rakovinou dýchacího systému či demencí. Vypadalo to, že schopnost řešit matematické rovnice plní spíše preventivní funkci podobně jako pohyb nebo čerstvá zelenina.

Ruth Karpinski ovšem vyšlo, že v případě duševního zdraví může být logika opačná. Prakticky ve všech sledovaných diagnózách hlásili členové Mensy problémy výrazně častěji než průměrná populace. Například úzkostnou poruchou podle zjištění trpí 20 procent z nich – běžně to bývá jen deset procent.

kdo dřív hasí

Studie pracovala s docela velkým objemem respondentů, ale výsledky podle kritiků nemusí být úplně přesné, protože spočívají na údajích, které o sobě géniové sdělili sami – nikoli na přesné diagnostice. Nicméně vyšší tendenci k úzkosti u velmi chytrých lidí zachytily i jiné studie. Třeba pár let starý výzkum stovky studentů z kanadského Ontaria ukázal, že ti, kdo v dotazníkovém šetření uváděli, že si „často dělají starosti“, měli zároveň nejlepší výsledky v testu verbální inteligence.

Psychologové to někdy vysvětlují nadměrnou vzrušivostí nervové soustavy u nadaných géniů. Člověk s nadprůměrnými kognitivními schopnostmi dokáže zachytit a zpracovat mnohem více smyslových vstupů z okolí. Tím pádem i snadno detekuje možná rizika, která mohou nastat, a domýšlí je až k černým scénářům. Přidáme-li fakt, že vysoká inteligence se často pojí s rozvinutou emocionalitou, je na úzkostné obavy zaděláno.

„Drobná poznámka na adresu oblečení nebo nenápadný zvuk mohou spustit stresovou reakci, která aktivuje přemrštěnou odezvu těla,“vysvětluje Nicole Tetreault, spolupracovnice Ruth Karpinski, jak to v organismu vysoce inteligentních lidí chodí. „A když tenhle sympatický nervový systém zůstává chronicky aktivovaný, přináší to změny v imunitě i na úrovni chování nebo nálady.“Právě propojenost s imunitním systémem je podle ní důvodem, proč členové Mensy vykázali častěji nejen úzkostnou poruchu, ale třeba také alergii.

Prožitek úzkosti samozřejmě není nic příjemného, na uklidnění všech chytrých čtenářů tohoto sloupku ovšem dodejme, že podle názorů psychologů může být tendence k obavám nejen přítěží, ale i evoluční výhodou. Různé pokusy ukázaly, že úzkostní lidé například dříve rozpoznají kouř (tedy začnou dřív hledat oheň a hasit) nebo mají lepší vytrvalost při řešení problému, který považují za ohrožující. V evoluční optice zkrátka zdravé obavy znamenají vyšší šance na přežití.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.