Dotyky nejsou příjemné

populární hudba nachází nové způsoby, jak zobrazovat sexualitu v časech #metoo

Respekt - - Kultura Hudba - paveL tuRek

Máloco zrcadlí vztah západní společnosti k sexu tak jako populární hudba. Už od dob raného rokenrolu dávala průchod touhám, pokoušela hranice tabuizovaných témat, stavěla se proti předsudkům a hledala nové způsoby, jak překlenout rozpory mezi pokušením a bolestí, jež vyplývají z naší tělesnosti. Ponoukala k tanci, který mohl být svůdný nebo jen divoký k vybití nahromaděné frustrace.

Sex je v DNA populární hudby zapsán natolik hluboce, že odkazy na něj posluchač může lehce přeslechnout, nebo se naopak manifestují tak silně, že přichází pohoršení nad obscénností. Jedno takové období si pop prožil na prahu třetího tisíciletí, kdy digitalizace hudby – a také pornografie – vynesla do hitparád hypersexualizované hity v podání poživačných rapperů, zpěváků i ženských hvězd. V posledních pěti letech jsme naopak svědky opačného pohybu. Pod vlivem feministických proudů, politiky identity, kampaně #MeToo i zkušeností s on-line komunikací nabízí aktuální produkce mnohem komplikovanější pohled na sexualitu.

Není to dávno, co Robin Thicke v jednom z největších hitů roku 2013 Blurred Lines dokola sebejistě opakoval: „Vím, že to chceš.“Podobná rétorika se dnes jeví jako nepřijatelná a trapná pro obě zúčastněné strany. Loňská nejúspěšnější skladba Shape of You od Eda Sheerana už je jakékoli podobné macho figury prostá. Nejen v tom se pop dramaticky změnil, byť stále vypráví příběhy rozkoše i utrpení těla.

Každý před svým monitorem

„Tělo a duše jsou neoddělitelné – a domnívám se, že hudba je pojící tkáň, která nám připomíná, že všechny naše zkušenosti, dokonce i ty transcendentální, se vytvářejí v našich tělech,“píše přední americká popkulturní autorka Ann Powers ve své loňské pronikavé knize Good Booty (Dobrej zadek), která je věnovaná střetům sexu a intimity i vlivům černé a bílé rasy v americké hudbě posledních sta let.

K napsání ji vedlo osobní zjištění, že zážitky spjaté s populární hudbou nejsou nikdy pouze duchovní nebo intelektuální – a stojí za to je reflektovat. „Byla jsem na tisícovkách koncertů,“konstatuje Powers. „A ze všeho nejvíc si pamatuji to, jak fyzické to bylo. Vybavuji si žár v kotli na koncertu Metallicy, něhu slz sdílených při společném zpěvu s Tori Amos a také to, jak naprostý cizinec tiskl moji ruku na vystoupení gospelového sboru Kirka Franklina.“

Vývoj populární hudby je tak podle Ann Powers i odrazem dějin otroctví a obecně střetů těl – privilegovaných (bělošských) i druhořadých (afroamerických) s konvencemi, s mocí i dobovým výkladem světa. „Americká populární hudba, naše první původní umělecká forma, je tvořená těmi nejlepšími úmysly směrem ke svobodě, komunitě a seberealizaci, ale také tím nejhorším dědictvím rasového útlaku a pokrytectvím stran sexu,“konstatuje autorka. A vedena touto optikou nabízí nečekaný a v mnohém převratný pohled na evoluci populární hudby, kterou pojednává jako příběh bezmála erotické touhy pohánějící koncertní vystoupení i nahrávky a spojující fanouškovské komunity.

Bylo tomu tak už od exploze rokenrolu, která v padesátých letech šla ruku v ruce se sexuálním sebepoznáváním teenagerů. Nová hudba tvořená černými i bílými muzikanty vše nejen zrcadlila, ale také mladou generaci v textech plných erotických jinotajů a náznaků prováděla neznámým terénem. Populární

hudba se stala místem vyjádření velmi intimních pocitů – a nepřestala jím být dodnes. Rodiče to pozorovali s obavami i pohoršením nad dravým zvukem a uvolněnými mravy. To je dnes už běžný výklad dějin 20. století. Méně zřejmé a popsané je, že podobnou morální paniku – a naprosto jiné zvyky, pokud jde o sexuální chování i poslech hudby – s sebou přinesl nástup internetu. Lidská zkušenost se pomalu začala přesouvat do on-line prostoru a sexualita se nečekaným způsobem odpoutávala od těla.

Nejšťastnější jsem on-line

Není náhoda, že největší zděšení zákonodárců z uvolněných stavidel globální sítě vyvolaly dvě věci: hudební pirátství a snadno dostupná pornografie. Na její záplavu a snadnou dostupnost okamžitě reagovala i hudební videa, a tak se nultá léta dají pokládat za dekádu, kdy klipy dosáhly maxima toho, kam lze v zobrazení zajít. Za vhodný příklad může posloužit třeba Call On Me od švédského producenta Erica Prydze, kde se divák ocitá na hodině aerobiku a dívky si tu sólo užívají kopulační pohyby. Vše je velmi lascivní, ale nikdo není v páru, každá ze cvičících se hýbe sama za sebe – ostatně tak jako každý bývá sám před svým monitorem.

Podobně jako se hudba oddělila od fyzických nosičů a staly se z ní mp3 soubory, sexualita přestala být vázaná na tělo a zdrojem vzrušení náhle mohlo být nejen sledování, ale výměna videí, obrázků nebo erotický chat. Sex se stal – přeneseně vzato – zobrazením sexu. To vše doprovází i jiný typ rizik, místo pohlavně přenosných nemocí či znásilnění tu hrozí zneužití digitální stopy nebo kyberšikana; v tom všem se nová generace musela naučit orientovat stejně jako na úsvitu rokenrolu. I tentokrát jí v tom hudba vydatně pomáhala.

První hvězdou digitálního věku, která bodovala symbolicky ve stejném roce jako filmový hit Matrix, se stala Britney Spears. Napůl obyčejná dívka z obchodního centra, napůl nadlidsky perfektní stvoření z jiné planety, jak ji popisovala kritika. V klipu k debutovému singlu ...Baby One More Time vystupuje Britney jako vyzývavá školačka, spojení nevinnosti se su-

(Halsey, pochod žen, new york, leden 2018)

Dokud jsme naživu, nejsme v bezpečí.

(miley cyrus)

Místo šoku rozpaky.

začíná to nákupním seznamem. zpěvačce kali uchis nejprve poradí animovaný bootsy collins z obalu snídaňových křupek, načež se vydá do obchodu, kde pořídí semínka. z nich vyraší ideální partner – napůl muž, napůl rostlina – rapper tyler, the creator. pohádkový klip ke skladbě After the Storm režírovala fotografka a filmařka nadia Lee cohen a plně v něm dala průchod svojí zálibě v barevné estetice sedmdesátých let. tuR

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.