Pozadí únosu Čechů v Libanonu

Končí Jindřich vobořil, jeden ze strůjců cesty k lepšímu soužití čechů s nelegálními drogami

Respekt - - Obsah - BaRBoRa cHaLouPková / kResBa PaveL ReIsenaueR www.ResPekt.cz/audIo Autorka je spolupracovnicí redakce.

Jaroslav spurný, ondřej kundra

Pokud bychom hledali obor, v němž patří Česká republika mezi evropské premianty, je to nepochybně protidrogová politika. Posledních osm let ji definoval v pozici národního koordinátora bývalý terapeut Jindřich Vobořil. Ve funkci vydržel nejdéle v historii úřadu. Teď ale oznamuje, že ke konci července skončí. Protidrogová politika tradičně nepatří k vládním prioritám a už teď si můžeme vsadit na to, že jeho nástupce bude v sobě muset najít hodně energie. A nejde jen o peníze: udržení v Evropě oceňovaného tuzemského trendu totiž rozhodně nepatří k automatickým předpokladům.

Abstinence, nebo substituce?

V soužití s nelegálními drogami dosahuje Česko dlouhodobě výborných výsledků. Ať již vezmeme v úvahu nízké počty úmrtí z důvodu předávkování (v roce 2016 to bylo 32 osob) nebo dlouhodobě nízká čísla přenosů HIV či žloutenky u injekčních uživatelů drog. Policie se soustřeďuje spíše na rozkrývání distribučního řetězce než na drobné uživatele a celková strategie míří především ke snižování zdravotních a společenských rizik drogových závislostí. Větším tématem než nelegální drogy se tak stává nadužívání drog legálních, jako jsou alkohol či tabák. Zde Česká republika řeší zásadní problém v podobě všeobecného bagatelizování prokazatelných rizik, k nimž patří nízké ceny, snadný přístup k těmto látkám a tolerance jejich užívání mladistvými.

A právě tohle je oblast, v níž hrál Jindřich Vobořil velmi aktivní roli. A nezdálo se, že by mu jeho partneři vždy rozuměli. O jeho konci ve funkci národního protidrogového koordinátora se letos již jednou mluvilo, a sice v lednu, když vláda Andreje Babiše chtěla jeho odbor vyčlenit z gesce Úřadu vlády a přesunout jej pod ministerstvo zdravotnictví. Po kritice řady politiků i expertů poukazujících na to, že problematika závislostí má mnohem širší dimenze, nakonec premiér v demisi od plánu ustoupil. „Přes všechno handrkování jsme se ve finále dohodli. Dokonce nám v rozpočtu přistálo o 30 milionů navíc,“vrací se Vobořil k lednovému sporu.

Když minulý týden Vobořil oznámil, že ke konci července ve funkci národního protidrogového koordinátora skončí, bylo okamžitě ve hře podezření, zda za jeho rozhodnutím neleží hluboké neshody s premiérem, který je jeho přímým nadřízeným. Končící koordinátor tohle vidění odmítá. Důvod, který veřejně uvádí, je čistě osobní: Vobořil má rodinu v Brně a kvůli takřka dennímu dojíždění nemá čas na své dvě dcery.

Při bližším pohledu je ale jasné, že rodinné důvody nebyly jediné, co leželo na misce vah. Svoji snahu rozpohybovat státní byrokracii popisuje Vobořil jako boj s větrnými mlýny. „Je to v DNA státní správy, nebýt kreativní,“říká s nezastíranou frustrací v hlase. Jako koordinátor nemůže přímo úkolovat jednotlivá ministerstva a přimět je dostat protidrogovou politiku přímo do jejich agendy. Přesto má jeden z jeho hlavních úspěchů za osm let působení na první pohled byrokratický charakter. V roce 2014 se mu podařilo do vládní strategie přidat vedle nelegálních drog jak boj proti hazardu, tak proti výše zmíněným legálním drogám – alkoholu či tabáku. „Tím, že tohle prosadil do protidrogové politiky, ji významně integroval. Celkově to vše působí dnes mnohem konzistentněji,“chválí koordinátora přední český adiktolog Tomáš Zábranský. A dodává: „Uměl se opřít o vědecké poznatky a byl schopen je v případě nutnosti zjednodušit pro veřejnost i politiky.“

Už hodně dlouho

Kromě solidního přístupu má Jindřich Vobořil do scény i osobní vhled. V mládí sám s drogami intenzivně experimentoval, nevyhýbal se alkoholu – a propadl tabakismu. „Neopil jsem se už hodně dlouho,“vrací se ke své zkušenosti. „Když dnes někde koluje joint, jsem jediný, kdo si nepotáhne.“Nikdo v jeho okolí to prý neřeší a v této poznámce se skrývá jeden z důkazů, že česká společnost je dnes k lehčím drogám tolerantnější. „Chtít společnost bez drog je nereálný sen. Já chci minimalizovat rizika,“shrnuje Vobořil svůj přístup. Klopotné hledání střední cesty ale nevyhovuje příznivcům jednostrannějších řešení na obou stranách. Vyznavači liberálního přístupu k návykovým látkám Vobořilovi vytýkají například jeho požadavky na vyšší zdanění alkoholu či tabáku. Příznivci tvrdšího postupu pak odmítají jeho ochotu dekriminalizovat držení pro vlastní potřebu či zpřístupnit méně rizikové látky, které by mohly sloužit jako substituce k těm nejproblematičtějším drogám – tedy praktiky, které sice stojí mimo zákon, nicméně reálně situaci závislých lidí zlepšují, protože jim umožňují pohybovat se mimo čistě kriminální zónu drogového trhu. „Někteří lidé důležitost substituce vůbec nechápu a dokola opakují, že nejdůležitější je přeci abstinence,“kroutí hlavou Vobořil. „Jak je možné, že se mi po těch letech nepodařilo jim vysvětlit, že spousta lidí prostě abstinovat nebude?“

Po svém odchodu se chce Jindřich Vobořil vrátit zpět do praxe, nevylučuje ale ani politickou kariéru. Nabídek prý dostává spoustu, jako nejpravděpodobnější vidí svoji účast v parlamentních volbách za čtyři roky. Bude se také podílet na výběru svého nástupce, který by měl protidrogovou politiku držet mezi ministry minimálně na stejné úrovni důležitosti jako dnes. Ideální by byla postava schopná vyjednávat nejenom s politiky, ale i s úředníky. „Tohle se mi moc nedařilo,“uzavírá svou současnou misi Jindřich Vobořil.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.