Volnější disciplína

Respekt - - Téma - FotogaLeRII k čLánku naJdete na www.ResPekt.cz/FotogaLeRIe www.ResPekt.cz/audIo

že nemá hodnoty. My na ně nemáme patent. Když se mi někdo představí a hned řekne, že je skaut, jsem opatrný,“říká Farský. „Ale líbilo se mi, jak na to skautské hnutí zareagovalo. Řekli, že jsou rádi, že se pan Okamura hlásí ke skautům, byli by ale raději, kdyby se hlásil také k jejich hodnotám. Chladně, věcně, korektně.“

Současný rozmach skautingu, kdy za posledních 12 let stoupl počet členů ze 40 na 60 tisíc, je podle Farského skvělé znamení, že je ve společnosti o jejich hodnoty zájem, je ale podle něho potřeba se soustředit, aby se v oddílech nesnížila úroveň. Zrovna středisko, které vede Farský, se za posledních osm let rozrostlo z 87 na 215 skautů. Zájem je tak velký, že v některých věkových kategoriích existují pořadníky na vstup, klubovna v Semilech praská ve švech a chybějí noví vedoucí. Jednou z příčin tohoto rozvoje je oddíl skautů z nedaleké Lomnice nad Popelkou. Skupina zdejších spolužáků z venkovské školy spolu několik posledních let trávila spoustu víkendů a dělali si i tábory. Říkali o sobě, že „skautují“, pod žádnou organizaci ale nepatřili, nenosili kroje ani neskládali sliby. Jednoho léta uspořádali přepad sousedního tábořiště, kde stanovali opravdoví skauti ze Semil. Když se jich semilští skauti ptali, co jsou za sdružení, odpověděli, že žádné. „Tak jsme se k nim přidali,“vzpomíná Jan Pekárek zvaný Pegi na okamžik před třemi lety. Spolu s kamarády ze školy rozvěsili plakáty, napsali výzvu na Facebook, do nového skautského oddílu lákal také lomnický pouliční rozhlas. Oddíl se brzy rozrostl z původních pěti na třicet dětí.

Dnes devatenáctiletý gymnazista má příští týden maturovat. Místo učení ale tráví víkend před zkouškou tím, že se svým oddílem prořezává městské křoviny v Lomnici a poté s dětmi peče pizzu v klubovně. Další den pak svůj oddíl vede na výpravu do lesů v okolí hradu Kost. Jeho svěřenci působí na první pohled trochu jinak než výše popisovaní skauti z Malé Strany – většina lomnických skautů nemá šátky, mobily jsou tu povolené a disciplína je o poznání slabší. Většina dětí ještě nikdy nespala venku a také tábor trvá jen devět dní, aby se dětem tolik nestýskalo.„Jsme noví.Teprve se to skautování učíme,“připouští Pegi. „Existujeme teprve tři roky a nikdo z nás předtím ve skautu nebyl. A nechceme mít klasický skaut ve vojenském stylu,“usmívá se vedoucí. „V závodech světlušek a vlčat si ale vedeme dobře, naše parta postoupila do krajského kola,“říká hrdě Pegi.

Hrozen lomnických dětí právě dorazil na louku uprostřed lesa – je čas k obědu, který se bude vařit ve velkém kotli. K jídlu bude oblíbený pokrm: směs gulášových polévek a klobás. Děti se rozprchnou po lese a nosí klacky a chrastí na hranici. „Kdo má březovou kůru?“ptá se Pegi. Kdosi vytáhne kápézetku se svitkem kůry, malá dívka už má v ruce sirky. „Tak škrtej.“

Skauti z Lomnice během výpravy narazili na třešně.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.