Společně tančíme, společně bojujeme

Respekt - - Anketa - Autorka je novinářka na volné noze, pracuje s mládeží.

LELA BERNÁTOVÁ

Tenhle den nezačíná probuzením. Začne asi někdy okolo třetí hodiny ráno, právě když se chystáme vyrazit z baru do největšího tbiliského klubu Bassiani. Dnes se tam vypravují skoro všichni moji známí. Vystupují tu umělci z německého elektronického labelu Giegling, kteří jsou mezi mladými v gruzínském hlavním městě nesmírně populární.Tbilisi se vyšvihlo v posledních pár letech na vrchol světové scény elektronické hudby. Některé weby o Bassiani dokonce píšou jako o Berghainu východní Evropy. Všemi lidmi v baru ale v jednu chvíli jako by proběhl proud a i my za okamžik zjišťujeme, že námi tak očekávaná událost se nekoná. V Bassiani a v dalším populárním tanečním klubu Café Gallery proběhly policejní razie. Další dva, Khidi a Mtkvari, byly uzavřeny. Dovnitř vtrhli maskovaní policisté, nechali rozsvítit všechna světla, na tanečníky mířili samopaly a přinutili je postavit se s rukama za hlavou čelem ke zdi. Poté všechny vyvedli.

Proč? Podle ministra vnitra, který okamžitě zásah komentoval, chtěli zadržet dealery drog. V posledních pár týdnech se v Tbilisi objevila neznámá látka, po jejímž požití zemřelo pět mladých lidí. Ministr tvrdí, že si ji koupili právě během víkendové party v klubech. To ale většině lidí okolo mě nepřipadá jako uspokojivé vysvětlení drsného zásahu, při němž navíc bylo zatčeno několik manažerů klubu.Ti jsou současně lídry hnutí White Noise bojujícího za dekriminalizaci drog. V Gruzii je každý třetí vězeň vězněn kvůli drogám a uživatelům místo léčby hrozí osm až dvacet let za držení jakéhokoli množství návykových látek.

Nespokojení mladí lidé se začínají scházet před Bassiani. Potkávám své přátele, kteří už byli během zásahu uvnitř klubu. Jsou v šoku, vystrašení, ale také rozzlobení. „Nejsme zločinci! Chtějí nás zastrašit, protože se bojí našich odlišných názorů a hodnot!“říká mi můj kamarád Irakli. Pocit nespravedlnosti ve zvětšujícím se davu později ještě vzroste, když veřejná ochránkyně práv prohlásí, že osm dealerů, proti nimž byl zásah údajně namířen, bylo zatčeno už několik hodin předtím, v jiných částech města. A pak to přijde. Policie se rozhodla vyklidit prostory v okolí klubu a spontánní, ale poklidný protest rozehnat. Zničehonic nás vlna těl hrne pryč. Dívka před námi se začala bránit a policisté ji srazili k zemi. Co se s ní dál stalo, jsem už neviděla, protože jsem byla policisty vytlačena o několik desítek metrů dál. Je mi jasné, že se dnes v noci stalo něco, co bude mít dlouhodobé následky.

Jen po pár hodinách spánku se vypravujeme před parlament. Pomalu se tu schází dav, který během odpoledne dosáhne několika tisíc. Demonstrace je organizovaná hnutím White Noise, ale u mikrofonu se střídají mluvčí z různých organizací, mezi nimi ty bojující za rovnoprávnost žen nebo LGBT komunity. Všichni vyzývají další mladé, kterým záleží na svobodě a obraně liberálních hodnot, aby se připojili. Uklidňují konflikty, když se do davu vetřou ti, kteří s ním nesouhlasí a snaží se provokovat urážkami i postrkováním.

Vrchol přichází okolo šesté večer, kdy na scénu přivážejí reproduktory a před demonstranty se postaví DJové, kteří měli předchozí noci vystoupit. Napětí se rozptyluje a všichni najednou tančí. Objevují se bannery se sloganem „We dance together, we fight together“– Společně tančíme, společně bojujeme. Davem každou chvíli projede vlna vzrušení, když se tempo hudby změní nebo DJ zahraje známou skladbu.Taneční protest trvá až do noci. Přerušují ho proslovy. Beka Tsikarišvili, zakladatel White Noise, vznáší požadavky protestujících – rezignaci premiéra, ministra vnitra, omluvu, vysvětlení brutálního zásahu a také obnovení debaty o zákoně o dekriminalizaci uživatelů drog.

V Tbilisi žiji už skoro čtyři roky, aktivity hnutí White Noise sleduji spíše zpovzdálí, i když několik mých přátel taneční drogy v tbiliském Bassiani vyzkoušelo. Znám dokonce i pár z těch, kteří byli přistiženi s několika pilulkami extáze policií, zažili bití a výhrůžky, jimiž se je snažili obránci zákona přinutit, aby jim vydali další známé, kteří amfetaminy příležitostně užívají.

Dnes ale nešlo jen o drogy. Kvůli razii mladým lidem došla trpělivost. Trpělivost s démonizací jejich nočního života konzervativní částí společnosti i s tím, že je církev pravidelně označuje za vyvrhele a populističtí politici názory mladých ignorují. Vláda zítra přistoupí jen na menší část požadavků protestu. Čeká nás další den plný stresu i strachu z ultrakonzervativních, hajlujících, agresivních mužů, kteří se svolávají na protiakci a všechny nás označují za feťáky, gaye a lesby, kteří chtějí zničit gruzínský národ. Já ale tuším, že po tomto víkendu přijde změna a mnohem více mladých lidí teď najde kuráž přihlásit se o slovo a říct, v jaké společnosti chtějí žít.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.