Bezmocnost jako síla

Respekt - - Civilizace -

Na setkání s marketingovými experty jsme nedávno probírali, jak významně se proměňuje role značek v dnešním světě. Dříve sloužily jako důležité orientační body, které dokázaly nasměrovat zákazníka, usnadňovaly mu rozhodování a v nejlepším případě sloužily jako garance kvality či spokojenosti.

Někteří odborníci přesvědčivě tvrdí, že s příchodem technologií význam značek upadá. Do cesty se zákazníkům postavily vyhledávače, cenové srovnávače, uživatelské platformy, agregátory nabídek, takže díky nim teď s orientací ve složitém světě nekonečné nabídky pomáhají koeficienty kvality.

Když hledám hotel v cizím městě, neberu nic, co na Booking.com nemá koeficient nad 8,0. Kdo chce jít do kina, nejspíš na ČSFD.cz vybere „červený“film, tedy s hodnocením nad 70 procent; podobné je to u jakéhokoli zboží na Heuréce, popřípadě na první straně vyhledávání Googlu. Musíte se na tom správném místě dostat mezi první v pořadí, až pak možná někdo začne přemýšlet nad vaší značkou. Báječně to zjednodušuje život, ohromný balík parametrů se zkondenzuje do jediného zázračného čísla – vždyť něco se známkou 9,2 musí být jednoznačně lepší než 7,3, ne? A když to říká většina...

Výběrem pračky nebo dovolené to však nekončí. Jak ukazuje jedna z epizod seriálu Černé zrcadlo, můžeme čekat, že se navzájem budou známkovat i lidé a výsledný koeficient bude primárním ukazatelem jejich společenské hodnoty. Ostatně už dnes sociální sítě některým uživatelům dávají v zobrazení přednost – těm, kdo dostávají nejvíc lajků, díky nim totiž ostatní zůstanou na síti déle.

Čína takové povinné hodnocení pro lidi zavádí od roku 2020, bude vyjádřením parametrů občanské spořádanosti. Skvělá služba – o svém protějšku budete mít jasno, ještě než promluví, vše za něj řekne jeho číslo. Jen ještě není známo, kudy povede čára, pod níž už budou jen lidé s nedostatečným koeficientem, a jestli bude rovnou zakázané být s nimi v kontaktu, nebo to jen nebude společensky vhodné. A co všechno budeme ochotni udělat pro to, abychom byli mezi těmi, kteří jsou ještě hodni pozornosti? cha; mozek taktéž sídlí na předním konci těla, přijímá vjemy smyslových orgánů a řídí několik druhů pohybu.“

Svého času bylo tvrzení, že citlivá špička kořenu rostliny je srovnatelná s hlavou nižšího živočicha, v botanické obci naprosto skandální. Dnes nicméně výzkum prokazuje, že buňky v konečcích kořenů skutečně fungují obdobně jako neurony v mozku a že informace putuje podobně jako třeba v lidském těle: elektrické signály ze smyslových orgánů člověka vede nervová soustava do mozku, který pak vyšle povel například k pohybu ruky. Ačkoli u rostlin o mozku nemluvíme, 62 i u nich fungují elektrické signální dráhy, vysílající povely.

Podle Františka Balušky se tak organismus adaptuje na vzniklé situace, což mu umožňuje přežít. Prostředí je nevyzpytatelné, rychle se mění, a pokud organismus reaguje nepřesně, většinou vyhyne. Rostliny jsou přitom v neustálém stresu, protože jsou kořeny v zemi, své okolí nedokážou změnit a nemohou se ani ukrýt. Musí navíc fungovat ve dvou prostředích – podzemním, kořenovém, a nadzemním.

Mohlo by se zdát, že život v permanentním stresu je jim podobně jako člověku spíše na škodu, ale jak říká František Baluška, určitý stres neškodí: organismus se tím trénuje, udržuje v jistém pohotovostním módu a na vzniklé situace se pak dokáže lépe adaptovat. Ukazuje se také, že rostliny si dovedou syntetizovat látky, které stres tlumí, podobně jako lze u živočichů chemicky utlumit bolest. Rostliny si zároveň umějí „léky proti stresu“samy ordinovat, dávkovat. Rostliny jsou nezbytné pro naše přežití, udržují vyváženost celého ekosystému kolem nás. Posun ve vnímání rostlinné říše je proto klíčem k budoucnosti. A to nejen v otázce, kterou si klade Suzanne Simard – jakým způsobem můžeme posilovat lesy a pomoci jim vyrovnat se se změnou klimatu; receptem je tu nevysazovat stromy v monokulturách, chránit jejich stanoviště před ničením či vyhnout se praktikám, jako jsou genetické manipulace.

Lépe rozumět rostlinné říši je důležité i z dalších ryze praktických hledisek; třeba proto, že řada léků od aspirinu po různé opiáty pochází ze sloučenin produkovaných rostlinami. Jak už bylo řečeno, rostliny rovněž dokážou vylučováním těkavých chemikálií odradit své nepřátele stejně jako přilákat zvěř či hmyz a přimět je, aby jim poskytovaly různé služby; například kofein produkovaný určitými rostlinami má funkci nejen obrannou, ale v některých případech působí v jejich nektaru i jako psychoaktivní droga, která láká včely – díky droze si rostlinu pamatují a vracejí se k ní. Této schopnosti lze využít například ve vývoji senzorů, jež dokážou detekovat znečišťující látky ve vodě či vzduchu. Jak říká italský vědec Stefano Mancuso, spolu s Františkem Baluškou další ze zakladatelů rostlinné neurobiologie: rostliny jsou jedním ze symbolů modernity a jejich zdánlivá bezmocnost se v budoucnu ukáže jako jejich silná stránka. Jejím studiem se lidé mohou mnohé naučit. Je to možná nejcennější zdroj inspirace, který nám rostliny nabízejí.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.