kdo je finančník Patrik Tkáč

Ondřej Kundra

Respekt - - Obsah - ONDŘEJ KUNDRA www.RESPEKT.CZ/audIo

když před několika lety představitelé česko-slovenské finanční skupiny J&T nechali na břehu Dunaje v Bratislavě nainstalovat dílo sochaře Jaroslava Róny s názvem Mytická loď, musela si veřejnost počkat, než jej spatří. J&T ji ihned zahalila bílou plentou s odůvodněním, že ji strhne, až bude dobudováno vše kolem ní. Jde o luxusní adresu v Bratislavě, kde má byt třeba současný premiér Peter Pellegrini. Bratislavané se nakonec sochařské perly dočkali – a dnes si ji každý může prohlédnout při procházce kolem řeky. Vidět do podnikání skupiny, která ji koupila, však stále moc nejde.

Zároveň je jasné, že finančníci z J&T na sebe umějí strhnout pozornost. Předminulý týden jejich hlava Patrik Tkáč bleskově převzala společnost zastupující vlajkovou loď čínských investic v Česku CEFC, tedy firmu okatě tlačenou vzhůru českým prezidentem. Když jde o peníze, dovede si Tkáč jít rozhodně za svým. Prokázal to i tentokrát a i nyní jako vždy raději zůstává v pozadí. „Moc kecám a pak jsou z toho problémy,“shrnuje své vysvětlení jedné zásadní otázky: k čemu vlastně mezi ním a Číňany došlo?

Nekonečný zisk

Tkáč se svými desítkami miliard řadí v Česku i na Slovensku mezi nejbohatší byznysmeny. Vidina peněz z Číny ho měla posunout ještě výš, a to i v rámci Evropy. Plán vypadal takto – Číňané vstoupí do Tkáčovy banky, více ji ovládnou a česko-slovenská skupina tak získá přístup k jejich nekonečným miliardám. Kdyby vše klaplo, mohl se Tkáč začít z byznysu vyvazovat, protože by měl splněno vše, co kdy chtěl. Jak říkají někteří jeho známí, hodlal se pak začít více soustředit na sebe a rodinu.

Jenže obchod se zkomplikoval. CEFC se po letošním zadržení svého šéfa Jie Ťien-minga v Číně dostala do problémů, začala být nesolventní a to se přímo dotklo i partnera J&T. Nejdřív Česká národní banka odmítla vstup čínské firmy do Tkáčova finančního ústavu, protože dostatečně neprokázala průhlednost svých financí. Poté se CEFC začala propadat a nebyla J&T schopna splatit přes deset miliard, které jí banka v rámci vzájemného sbližování půjčila.

Tkáč zavelel do protiútoku. Dlužné peníze byly ručené předchozími nákupy CEFC v Česku včetně nemovitostí, a byznysmen po nich sáhl. A to i přesto, že právě v ten samý den měly podle představitelů CEFC do Česka miliardy přitéct. Zástupci Tkáčova impéria to podávali tak, že Číňany navržený model převedení financí byl právně riskantní. Protistrana zase mluvila o tom, že ji chtěl Tkáč obrat, protože obstavený majetek má mít ve skutečnosti větší cenu. Obě skupiny se před víkendem dohodly, Tkáč peníze dostal. Byznys s Čínou je před ním tedy dál otevřený, a to s nástupcem CEFC, který dluh uhradil.

Nebylo to poprvé, kdy Tkáč provedl překvapivý tah. Mezi první ligu boháčů se dostal ke konci devadesátých let nákupem akcií energetické skupiny ČEZ ve chvíli, kdy tehdejší Zemanova vláda odpískala její privatizaci. Akcie byly za osmdesát korun, Tkáč je nechal nakupovat s tím, že jednou budou představovat zlatý důl. Ostatní investoři do toho nešli, neměli jistotu, co s ČEZ bude.

Finančník zariskoval a shromáždil solidní akciový balík. Akcie později výrazně poskočily nahoru a z Tkáče se stal boháč. To ale rozhodně neznamená, že bychom měli tu čest se selfmademanem, který by se vypracoval jen na základě svých schopností nebo prozíravosti. Zkraje devadesátých let těžil z konexí svého otce, který měl v branži zkušenosti. Nasbíral je jako komunistický bankéř a jak Tkáč junior přiznává, příjmení mu otevíralo dveře.

Byla to otcem řízená banka, která mu už po revoluci půjčila startovní peníze. Oproti většině podnikatelů, již zkoušeli prorazit sami, tak měl mladý byznysmen výhodu. V divokém prostředí devadesátých let se pohyboval dravě, netrpěl etickými zábranami. Postupný růst ke Tkáčovi přitahoval větší zájem politiků, což bylo vidět v době po získání v Česku krachující Podnikatelské banky, kterou Tkáč proměnil na J&T.

Otevřel v ní dveře zámožnější klientele a vlivným lidem s penězi. Po celosvětové bankovní krizi, kdy se velké nadnárodní značky držely při zemi, nabízel větší výnosy a velkorysý servis pro movité klienty.Tkáč zároveň pečlivě budoval své vztahy s politiky. Jeho lidé zvali důležité postavy na opulentní víkendy do Tater, kde si v hotelích podávali dveře pobočníci premiérů. A J&T díky tomu měla přístup k lukrativním obchodům. Vydělala například na přechodu ze slovenské koruny na euro, zafixovaný kurz věděl málokdo, spekulovalo se, že J&T ano, protože její manažer v té době hostil slovenského ministra financí na jachtě. „Můžete s nimi prostě nedělat, ale potom nemůžete být velcí,“komentoval svůj vztah s politiky Tkáč.

Tkáč ve své firmě nechal vyrůst několik výrazných kolegů, nejznámějším je současný šéf Energetického a průmyslového holdingu Daniel Křetínský. Do vlaku nastoupil jako řadový právník, když ale začal přicházet s neotřelými byznysovými nápady, Tkáč mu dal větší prostor a teď se mu to vrací. Křetínský se osamostatnil a dělají společně obchody.

Ve firmě má Tkáč pověst bodrého muže. V poslední době dává najevo, že mu vadí zašedlé ulice Bratislavy, a prezentuje se jako muž, který ji pozvedne. Rónova socha u Dunaje by však zároveň neměla zakrýt fakt, že ve slovenské metropoli Tkáč investuje do banálních developerských projektů a jeho veřejná stopa zatím příliš nepřekročila stín finančníka, který má zálibu v kvalitním víně a životě na vysoké noze.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.