Česká cesta na jih

Martin Uhlíř

Respekt - - Obsah - MARTIN UHLÍŘ www.RESPEKT.CZ/audIo

Sucho se v Česku stává málem běžným stavem, zažíváme ho již čtvrtý rok po sobě. Farmáři si pamatují i extrémní rok 2012, kdy jim po absenci jarních dešťů a květnových mrazech pomřela většina úrody. Letošní sucho je zatím horší než tehdy – v řekách teklo začátkem května tak málo vody, že to nemá obdoby za celou dobu měření průtoků. Pokud nenastanou trvalejší deště, čekají zemědělce – a nejen je – těžké měsíce.

Místo Labe tůně

Z historického pohledu to není tak neobvyklé. V 19. století prý v některých letech udeřilo takové sucho, že Labe přestalo téci a změnilo se v soustavu izolovaných tůní. K tomu v nejbližší době snad nedojde a jistě může nastat pár deštivých let, která farmářům možné ztráty kompenzují. Třeba se i zpomalí umírání smrkových lesů. Dlouhodobá prognóza ale příznivá není. Klimatické modely v souhrnu vypovídají o tom, že do roku 2100 se v Česku oteplí zhruba o tři, možná však také o čtyři stupně Celsia, zatímco srážek moc nepřibude.

Minulý týden vzbudil pozornost výzkum České zemědělské univerzity, podle kterého Evropané paradoxně již 90 let žijí v nejvlhčím období za poslední tisíciletí. Autoři netvrdí, že až toto nezvykle dlouhé vlhké období skončí (není úplně jisté, jestli se tak už nestalo), nastane katastrofa. Upozorňují ale, že se změní rozložení srážek během roku – pršet bude více v zimě, méně na konci léta a na podzim. Letní sucha tak mohou být běžnější než dnes.

Výzkumy a modely zkrátka ukazují, že v Česku to může koncem století v lepším případě vypadat jako v dnešním Středomoří. Způsob, jakým hospodaříme s vodou a jak o ní přemýšlíme, se proto bude muset úplně změnit. Veřejnost je utěšována tím, že se to už děje, v podstatě je to ale iluze. Programy, jako je populární Dešťovka nebo plány ministerstev propojovat vodovodní sítě mezi okresy a více zpoplatnit čerpání podzemní vody, představují jen minimální start, za který nám naši potomci moc vděční nebudou.

Co na to Agrofert?

Skutečné řešení spočívá v nakládání se zdejší krajinou. Ta, jak upozorňuje v rozhovoru na str. 44–48 ekolog David Pithart, ztratila schopnost zadržet vodu. Pomohly by především revitalizace, návrat potoků a řek ke stavu blízkému přírodě, zavádění kdysi tak zarputile vysoušených mokřadů a další podobná opatření, která váznou na neochotě velkých zemědělských podniků hospodařit na půdě, jíž občas hrozí zaplavení.

V Česku schází silný orgán, který by takové změny prosazoval a nemusel se ohlížet na něčí okamžité zájmy. Ministerstvo zemědělství to z principu být nemůže, ministerstvo životního prostředí na to nemá dost pravomocí a navíc jej ovládá strana úzce propojená se zájmy zemědělského Agrofertu. Státní správa by měla být schopna například odejmout farmářům dotace na ekologické hospodaření, pokud nedovolí na pozemcích zadržovat vodu a chránit půdu. A existují i další nepříliš populární opatření, díky nimž by se krajina mohla změnit v „houbu“, která za dešťů nasákne vodou a přečká pak i delší období sucha.

Pokud je nezavedeme, vystavíme naše potomky velmi vážným problémům. Nastane-li šňůra extrémně suchých let, vodovod propojený se sousedním okresem ani nádrž na dešťovou vodu pod okapem už nepomohou.

ČESKO MŮŽE VYPADAT JAKO STŘEDOMOŘÍ.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.