Regionální hipster

Jak chlapíci s plnovousem došli z New Yorku do Šumperku

Respekt - - Průvodce Stylovými Místy -

Říká vaše teta z maloměsta hopster, protože nikdy neviděla hipstera? Nebudeme jí to vyčítat, tenhle lidský typ se mimo hlavní město (pardon, a Brno) donedávna příliš nevyskytoval. Ale to se změnilo. I v regionech daleko od center, dokonce i na vesnicích najdeme místa, která bychom označili jako hip-

sterská. Kavárny, obchody s designem, bistra, místa na stylovou svatbu. Ve Zlíně, Žatci, Šumperku. Stojí za to je navštívit – a samozřejmě tetu vzít s sebou.

Nejdřív bude ovšem dobré ujasnit si, co je hipster – kvůli tetě i tak nějak celkově. Některé příznaky jsou viditelné hned: je to mladý člověk ve věku zhruba 25 až 35 let. Má plnovous (hlavně muži), pánskou košili místo šatů (dívky), dále má čepici, o číslo větší kabát a plátěnou nákupní tašku na všechno, co si dnes koupí. Málo toho nebude a šetřit na tom nehodlá. Kromě stylu oblékání spojuje totiž hipstery také neméně vytříbený styl ostatní spotřeby. V ní je hipster umělcem.

Do ulic měst přinesli hipsteři prodejny a kavárny, jaké tu dřív nebyly. S propracovanou estetikou i nabídkou: speciální kávy, domácí chléb, trhy s biopotravinami, lokálně vyráběnou módu, nezávislé designové značky. Hipster je ovšem rovněž filozof spotřeby: snaží se při svých nákupech postupovat eticky, proto záliba v organických a lokálních produktech, proto domácí výroba všeho od marmelády po futon z palet, proto podpora firem, které mají i vyšší cíl než jen prodat. Mimochodem, i ty najdeme v regionech, jako třeba Modest Apparel ze Zlína, což je módní značka, která slibuje, že za každý prodaný kus oblečení zasadí strom.

Kreativita hipstera se pak projevuje nejen v životním stylu, ale také při jeho zaznamenávání. Jeho médiem je fotografie, jíž dokáže popsat svůj spotřebitelský vesmír a podělit se o něj přes sociální sítě. Odtud oblíbený vtip: „Kolik váží hipster?“„Jeden Instagram.“

Tohle všechno do sebe poněkud zahleděné úsilí ovšem vyneslo hipsterům také spoustu ironických poznámek předcházející generace X, která na ně reaguje chronicky mrzutě. Je to pochopitelné. Hipsteři jsou definovaní jako subkultura a bývalo zvykem, že subkultura má svou revoluci či víru či vizi, nebo podle učebnicových definic subkultury „sdílené hodnoty a normy“. Jenže jaké jsou vlastně hipsterské hodnoty kromě kváskového cupcaku s fair trade avokádovým dipem?

„Odjakživa nebo přinejmenším od dob, kdy Spojenci bombardovali fašisty, měla civilizace řadu kontrakulturních hnutí, která energicky zpochybňovala status quo,“napsal novinář Douglas Hadow v článku Hipster: slepý konec západní civilizace v časopisech Adbuster. Nyní však kontrakultura „zmutovala v egocentrické estetické vakuum“– tedy hipstery. „Západní mládež si dnes to, co je cool, kupuje, místo aby to produkovala,“píše dále Hadow.

A je tu další výtka, která s tím souvisí, hipster je předvojem gentrifikace. Kdekoliv začnou růst designové obchody a kavárničky podle jeho vkusu, ceny letí vzhůru, a nastartuje se tak proces, který končí příchodem bohatých obyvatel a vytlačením těch původních.

Kritika hipsterství je nicméně stará jako hipster sám. Když pomineme proto-hipstery poválečné Ameriky, rozvoj obojího nastal naplno kolem roku 2010. Hipster zaplavil čtvrť Williamsburg v New Yorku, kde je jeho původní hnízdo, osídlil části amerických velkoměst, zabydlel se v metropolích Evropy, dorazil i do velkých českých měst a nakonec pronikl i do městeček a vsí. Viděno odtud vypadá ovšem leccos jinak.

Tak třeba hipsterský interiér, který má svá pravidla. Vyskytují se tu oblíbené odstíny jako mileniální růžová či peprmintová zeleň. Přírodní dřevo. Retro prvky a věci rukodělné a po domácku vyrobené. Vše pak stvrzují kabely světel plazící se po stropě místo pod omítkou a dekorativní žárovky. To, co se ve velkoměstě objeví třikrát v jedné ulici a zploštilo se v klišé, přináší však do malého města jinou kvalitu. Je jiné narazit na stou trendy kavárnu v Londýně a jiné je to v boční uličce chátrajícího centra Žatce, kde působí jako posel z lepšího světa.

Totéž platí pro procesy ve městě. V Ostravě bylo v roce 2012 otevřeno nákupní centrum Nová Karolína (přezdívané Fukušima) a přineslo spoustu nových lákadel včetně první mimopražské kavárny Starbucks. To všechno najednou lákalo lidi víc než ulice kolem hlavního náměstí, pro něž Fukušima znamenala pohromu. Tamní obchody se vyprázdnily, zavíraly, řada z nich zůstala prázdná. A tady nastupuje hipster-zachránce: v prázdných provozovnách s nízkým nájmem začaly vznikat nové trendy podniky.

„Najednou tu byla spousta možností pro kreativní lidi, kteří chtěli udělat něco svého,“popisuje Karolína Skórková, kreativní ředitelka festivalu designu Meat Design Ostrava, což je každoroční výstava nezávislého designu z Česka, Polska, Maďarska, určená právě hipsterské scéně. Ta jinak vyráží do oblasti mezi řekou Ostravicí a Masarykovým náměstím, které se začalo říkat Malá Kodaň. Otevřela tu hranolkárna, kavárna i absintárna – přesně to, co má hipster, ten náročný a rafinovaný spotřebitel, rád. Takže můžeme vyrazit. Pojď, teto, a neber strejdovi tu košili.

Jaké jsou vlastně hipsterské hodnoty kromě kváskového cupcaku s fair trade dipem?

FAENCY FRIES

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.