Nepříznivé časy Fareed Zakaria

Levice marně hledá, čím by čelila pesimismu, který přepadá voliče

Respekt - - Obsah - FaREEd ZaKaRIa www.RESPEKT.CZ/audIo Autor je americký politolog a publicista. © 2018, Washington Post Writers Group

Demokraté zaznamenali minulý týden úspěch v primárkách v Kalifornii a své šance v podzimních volbách do Kongresu vidí stále optimističtěji. Neměli by ale zapomínat, jak to dnes celkově vypadá se středolevou politikou. Levý střed se během posledního desetiletí na Západě podařilo téměř zničit. Pokud se demokraté této realitě nepostaví a nepřijdou se strategií, jež vlnu porážek zastaví, mohou být v listopadu znovu překvapení.

Když sečtete zastoupení demokratů v Kongresu, v kongresech jednotlivých států a na úrovni guvernérů, nachází se na téměř nejnižším bodě za posledních sto let. Nejsou v tom ale sami. V Británii si David Miliband v roce 2011 všiml, že o rok dříve zaznamenala tamní Labour Party druhý nejhorší výsledek za téměř sto let. V témže roce se ve Švédsku sociální demokracii dařilo nejhůře od roku 1911. V Německu zaznamenali v roce 2009 nejhorší výsledek od chvíle, kdy byla Spolková republika roku 1949 založena. Ve Francii byly výsledky posledních voleb pro levici patřící k establishmentu nejhorší od roku 1969. Od té doby se ledacos změnilo, většinou ale k horšímu.

Situace je ještě záhadnější, vezmeme-li v úvahu její kontext. Deset let od vypuknutí nejhorší ekonomické recese od velké hospodářské krize – vlastně globální finanční krize způsobené především nezodpovědností soukromého sektoru – nesou následky především strany na levici a plody sklízí většinou pravice. Proč?

když se daří

Ve snaze zodpovědět tuto otázku vydala skupina expertů vloni na podzim excelentní knihu s názvem Why the Left Loses: The Decline of the Centre-Left in Comparative Perspective (Proč levice prohrává: Úpadek levého středu ve srovnávací perspektivě). V jejím úvodu profesorka Sheri Berman tvrdí, že odpovědi se točí okolo tří základních faktorů.

Prvním jsou političtí lídři. V politice na osobnostech záleží. Podívejme se na rozdíl mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clinton v jejich schopnosti inspirovat příznivce a dobře komunikovat. Tony Blair mě nedávno upozornil, že jediným středolevým lídrem významné západní země je v tuto chvíli v Kanadě Justin Trudeau. Není vůbec náhoda, že Trudeau je charismatický a dokázal voliče strhnout svým „prosluněným“optimismem. Podobné nadání projevuje také francouzský prezident Emmanuel Macron, jehož je možné také považovat za levicového centristu. A podívejme se na kontrast s dnešními britskými labouristy vedenými již po dva volební cykly muži, kteří na běžné středové voliče působí dost nevábně.

Leadership ale nemůže nabídnout hlavní vysvětlení, na to je fenomén porážky umírněné levice příliš rozšířený. Není možné, že se najednou všude v čele stran ocitli špatní politici. Druhým faktorem je podle Sheri Berman povaha ekonomických systémů v poválečné éře s jejich silnými odbory, průmyslovými odvětvími, regulovanými ekonomikami a záchrannými sociálními sítěmi. Sociálně-tržní ekonomiku, která převažuje dokonce i ve Spojených státech, stvořila především levice. (Pravice ji následovala s programy jako americký systém důchodového zabezpečení nebo zdravotní péče pro seniory, ale pouze neochotně a teprve když levice otevřela cestu.) Když se pak celý systém ocitl v ohrožení ze strany globalizace, informačních technologií a posléze se začal hroutit pod tíhou finanční krize, měla právě levice větší problém najít způsob, jak politicky reagovat. (V Americe mohla pravice poněkud nelogicky a neupřímně tvrdit, že kdyby fungoval volný trh, ke krizi by nikdy nedošlo.) Levice si podle mého názoru navíc ublížila tím, že začala bojovat sama mezi sebou a někteří její představitelé začali tvrdit, že nikdy neměla tržní logiku vůbec přijmout. Za pozornost stojí, že takzvaní neoliberálové – stoupenci volného trhu jako Bill Clinton, Tony Blair nebo Gerhard Schröder – ve skutečnosti vyhrávali jedny volby za druhými, zatímco jejich levicoví následovníci nepřestávají prohrávat.

Třetí faktor je podle Sheri Berman více ideologický. A v tomto bodě také podle mě čelí levice největší výzvě. Politika se na celém světě posunula od základních ekonomických otázek k otázkám identity. Možná je to způsobeno nástupem široké střední třídy, možná tím, že levice a pravice dnes nemají dramaticky rozdílné programy, rozhodně tedy aspoň ve srovnání s érou před padesáti lety, kdy mnozí na levici chtěli znárodňovat průmysl a mnozí na pravici nechtěli vůbec žádnou sociální síť. Dnes ale obyvatelstvo z nějakého důvodu vzrušují především otázky rasy, náboženství, etnicity, genderu a identity. V těchto tématech však levice čelí dilematu. Nemůže s nadšením oslavovat identitu a rozmanitost a zároveň si neznepřátelit starší bílou populaci.

Sheri Berman v rozhovoru se mnou celý problém shrnula: „Levice byla vždy o optimistické vizi budoucnosti, v níž se daří všem.“Když má ale velká část veřejnosti strach a je pesimistická – a také nostalgická po době, která minula –, stává se naděje těžko prodejným zbožím.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.