Lekce Chemnitz

německý mainstream nedokáže bránit pokračujícímu roztržení společnosti

Respekt - - Obsah - TomአLIndnER WWW.RESPEKT.Cz/aUdIo

Tomáš Lindner

Příběh, který se poslední dva týdny odehrává šedesát kilometrů od českých hranic, je z každodenního zpravodajství dobře znám. V Chemnitzu o víkendové noci před čtrnácti dny Iráčan a Syřan, kteří přišli do Německa žádat o azyl, nožem zavraždili mladého Němce. Následující večery pak pochodovali městem fotbaloví chuligáni, bývalí a současní neonacisté doplnění slušným počtem běžných občanů a volali: „Naše město, naše pravidla“, „My jsme lid“, někteří hajlovali. Lidé s viditelně neněmeckými kořeny raději nevycházeli do ulic. Proti těmto demonstracím pořádala protidemonstrace mládež a nejrůznější antifašistické spolky pochodující ulicemi s heslem: „Nás je víc.“Dramatické dva týdny odhalily několik nepříjemných stránek současného Německa.

Alternativa pro extremisty

Skoro každý den je v Německu spáchána vražda, obvykle ale nenásledují demonstrace, které by vinu za zločin z konkrétního pachatele kolektivně přenášely na všechny příslušníky jeho sociální skupiny či národního původu. Nedělo se to ani v naprosté většině mediálně sledovaných vražd spáchaných žadateli o azyl. V Chemnitzu se to však stalo a není to náhoda.

V Sasku se po sjednocení Německa sice podařilo opravit náměstí a silnice, ale emocionálně a politickými hodnotami je to od německého mainstreamu pořád vzdálená země. Jinak nelze tamní tak rozšířené naštvání na elity, nenávist vůči kancléřce a fakt, že pětadvacet procent Sasů by volilo krajně pravicovou, protievropskou Alternativu pro Německo (AfD), vysvětlit.

Nicméně i když je problém v Sasku zvláště výrazný, preference AfD rostou po celé Spolkové republice, a to navzdory všem porušením tabu například ve vztahu k německé válečné vině (šéf AfD označil nacismus za detail v tisíciletých vznešených německých dějinách). Podle průzkumů je nyní druhou nejsilnější stranou v Německu. Přičemž v posledních dvou týdnech politici AfD v rétorice i na společných demonstracích viditelně překračovali hranici, která je dosud dělila od extremistů.

Šéf strany Alexander Gauland v rozhovoru s deníkem FAZ řekl, že chce „mírovou revolucí“odstranit současný politický systém. Prý to neznamená, že hodlá ohrozit demokratický řád, dodal, ale to klame. Německá politika je demokratická, strany jsou základem ústavní demokracie, a kdo chce tohle „svrhnout“, míří k nesvobodě.

Chybí lék proti polarizaci

V této situaci je znepokojivé, že německý mainstream nedokáže přitažlivosti AfD a šíření její rétoriky účinně čelit.

Vláda Angely Merkel si zatím neumí poradit s kriminální menšinou mezi uprchlíky. Vrah z Chemnitzu opakovaně porušoval zákony a státní složky nebyly schopné ho internovat ani vyhostit. Není to první takový případ, což v očích běžných voličů AfD představuje selhání státu více než demonstrace neonacistů v Sasku.

Druhou slabinou je chaos v dialogu elit, který se projevil opět koncem minulého týdne. Kancléřka, ministr vnitra, saský premiér a šéf tajných služeb se veřejně hádali, jakými slovy definovat dění v ulicích Chemnitzu, zda mluvit o „honu na cizince“, nebo nikoli. Nešlo o podstatu, ale o zvolená slova. Podobné nesrozumitelné hádky, kterých v německé stranické politice poslední dva roky přibývá, oslabují důvěru v politickou elitu.

Německo zůstává stabilní, zvláště ve srovnání se zbytkem západního světa. Z událostí v Chemnitzu není možné vyvozovat dalekosáhlé závěry o kondici celé země a o tom, zda zvládá integrovat uprchlíky. Na dobový trend nárůstu populismu, nedůvěry v elity a polarizaci společnosti však zatím recept také nemá.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.