Zemanův pokus o odstřelení ruských sankcí

Zeman zkouší odstřelit protiruské sankce

Respekt - - Obsah - ONDŘEJ KUNDRA / FOTO MILAN JAROŠ

ondřej Kundra

Uprostřed tohoto týdne zkusí Miloš Zeman přesně to, co mu jeho kritici tak často vyčítají: pootočit kormidlem zahraniční politiky České republiky. Svolal k sobě nejvyšší ústavní činitele a důležitým bodem jednání má být podle informací Respektu pokus přimět je, aby se na evropské půdě postavili po bok zemí zpochybňujících sankce uvalené na Rusko za útok na Ukrajinu. Česko až dosud sankce hájilo. Prezident teď má ale šanci využít mocenského vakua způsobeného faktem, že česká diplomacie – kvůli jeho a premiérovým obstrukcím – nemá už desátý měsíc plnohodnotného ministra zahraničí.

Dva hlasy

Nejde o první setkání ústavních činitelů nad zahraničněpolitickou agendou. V minulosti k podobným akcím již několikrát došlo. Jejich cílem – jak tvrdily Hrad i vláda – mělo být vždy sladění zahraniční politiky, aby nejvyšší představitelé státu nemluvili před partnery v cizině dvojím hlasem. To se za předchozí vlády nepodařilo, Zeman se s expremiérem Bohuslavem Sobotkou rozcházel v řadě témat, jedním z nich bylo právě Rusko.

Zatímco prezident od začátku zlehčoval invazi na Krymu, vláda vyjádřila podporu Ukrajině. Nedlouho poté, co premiér podpořil v rámci EU zavedení protiruských sankcí jako nevojenského nástroje, jak dát Moskvě najevo, že její válečné jednání bylo nepřijatelné, začal Miloš Zeman v různých prohlášeních vyzývat k jejich odstranění.

Evropská unie sankce zaváděla od roku 2014 postupně: vybraným ruským činitelům zakázala cestovat na své území, vedle toho byl zmražen jejich majetek na Západě. Následně byly uvaleny tzv. sektorové ekonomické sankce, mířící na finanční zdroje režimu Vladimira Putina. Především vojensko-průmyslový komplex, energetické firmy, velké banky a s nimi nějak spojené firmy.

Bohuslav Sobotka nikdy nepatřil k zapáleným obhájcům sankcí, nenavrhoval například na rozdíl od některých svých evropských protějšků jejich rozšíření, nechtěl jít ale ani proti evropské jednotě a zkoušet je ukončit. V podobné politice pokračoval i kabinet Andreje Babiše: když se prodloužení sankcí letos v červnu potvrzovalo (v Unii se tak děje opakovaně po určité době), Česko bylo pro.

Prezident až dosud vystupoval proti sankcím především na veřejnosti, teď si ale kvůli tomu svolal k uzavřenému jednání premiéra, předsedy obou komor parlamentu, ministra obrany a zastupujícího ministra zahraničí. Na seznamu sedmi bodů, které chce hlava státu probírat, mají sankce číslo dva. Předchází jim domluva na koordinaci cest do zahraničí, po sankcích hodlá Zeman mluvit například ještě o dopadech brexitu na Česko nebo o budoucím předsednictví visegrádské skupině.

Přesvědčený o svém

Prezident tvrdí, že sankce poškozují české firmy, které vyvážejí do Ruska. Oficiální statistiky ale nic takového neukazují. Z propočtů Evropské komise, které zasílá členským státům EU včetně Česka, vyplývá, že v roce 2017 byl vliv všech dopadů spojených se sankcemi a ruskými protisankcemi na ekonomiku EU neutrální.

Česko v tomhle směru netvoří výraznou výjimku. Databáze zahraničního obchodu Českého statistického úřadu ukazuje, že od roku 2013 (doba před uvalením sankcí) do roku 2017 (po jejich uvalení) se sice snížil zdejší export do Ruska o 30 procent, neplatí ale, že by na tom vždy tratily místní firmy. Polovinu z úbytku tvoří kupříkladu vývoz automobilů, způsobený tím, že firma Škoda Auto změnila politiku a přesunula výrobu pro ruský trh přímo na místo. A podobně je na tom řada dalších firem.

V některých sektorech, jako třeba v zemědělství, došlo oproti průměru EU k nárůstu exportu o šest procent, i když

DATA NEUKAZUJÍ, ŽE BY PODNIKATELÉ NA SANKCÍCH TRATILI.

je na řadu výrobků uvaleno embargo. „Od podnikatelů nezaznamenávám nějaké velké stížnosti,“doplňuje data viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar. O co prezident opírá svoje slova o ekonomické nevýhodnosti sankcí, tak není úplně zřejmé. Hrad ovšem jasno má. „Je zcela logické, že pokud existují sankce, nemůže se rozvíjet volný obchod výhodný pro ČR,“říká jeho mluvčí Jiří Ovčáček.

Hrad navíc argumentuje, že podnikatelé se sankcím vyhýbají právě zmiňovaným přesunutím sídel a výroby do Ruska nebo výrobky prodávají přes dceřiné firmy v jiných zemích mimo EU. „Stát přichází o peníze z daně z přidané hodnoty a lidé o pracovní místa,“říká Ovčáček. Konkrétní data, z nichž by to šlo vyčíst, Hrad nicméně k dispozici nedal.

Vzhledem k tomu, že důležitost Ruska není pro český export nijak zásadní (dnes tvoří dvě procenta HDP a po částečném zotavení ruské ekonomiky opět začal růst na předsankční úroveň 3,7 procenta), experti odhadují, že ani u pracovních sil nepůjde o dramatická čísla. Mluví se maximálně o desítkách lidí. Vliv na export měla především hospodářská recese v Rusku způsobená pádem cen ropy a poklesem rublu, export začal klesat ještě před sankcemi v roce 2012 kvůli stagnaci ruské ekonomiky, špatné vymahatelnosti práva a korupčnímu podnikatelskému prostředí.

Politici, kteří s prezidentem přicházejí do kontaktu, se shodují na tom, že i když má na stole konkrétní statistiky, je přesvědčen o svém. Podobně jako když nebyl ochoten ustoupit ze svého nepravdivého tvrzení, že novinář Ferdinand Peroutka napsal v době vzrůstající nacistické moci antisemitský článek.

Faktem je, že prezidentovo tažení proti sankcím zapadá do jeho letité proruské orientace. Ta se mimo jiné projevuje tím, že chce rozšíření Jaderné elektrárny Dukovany svěřit bez výběrového řízení Kremlem kontrolované společnosti Rosatom, nelíbilo se mu vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA a nebyl nadšen z vypovězení ruských špionů v reakci na otravu agenta Sergeje Skripala ve Velké Británii. Tým kolem něj je v téhle věci rozdělen. Část ho podporuje, část se ho naopak snaží posouvat prozápadním směrem.

Co udělá Babiš

Jak už bylo řečeno: situace, kdy prezident blokuje jmenování nominanta ČSSD Miroslava Pocheho do čela ministerstva zahraničí, mu aktuálně umožňuje hrát v zahraniční politice silnější roli. K sankcím prezident vystoupil i na nedávném setkání s českými velvyslanci. Právě zmínka o nich tvořila část jeho proslovu. Zeman ambasadorům vyjmenoval několik zemí, jako je Itálie, Rakousko, Slovensko nebo Maďarsko, které jsou pro jejich zrušení či s nimi mají problém, a vyzval, že by se o věci měla na Evropské radě otevřít debata (ta se přitom již v minulosti vedla). „Myslím si, že i zde by Česká republika měla být aktivní,“řekl prezident.

Pro úplné zrušení sankcí není v tuhle chvíli dostatek zemí, většina je stále podporuje. Česko by však mohlo přijít s tím, že by se mohla přehodnotit jejich část, která se týká vybraných sektorů nebo firem. To by do budoucna otevíralo dveře k jejich dalšímu rozmělňování a nakonec úplnému odstranění. Zeman může hrát delší partii s postupnými tahy. Rakousko a Slovensko sice sankce nepovažují za příliš potřebné, dosud ale tyto země nechtěly být první, kdo by proti nim vystoupil.

Nová italská vláda to nedávno na Evropské radě zkusila – a neuspěla. Podle evropských diplomatů se hraje o to, kolik dalších zemí se k ní v následujících měsících připojí a kdo bude k přehodnocení sankcí vyzývat první. Andrej Babiš sice sankce na vládě podobně jako prezident kritizoval už v roli ministra financí, žádné kroky proti nim však dosud nepodnikl. Při jednání s italským premiérem nedávno v Římě na to vůbec nepřišla řeč, pro Babiše to údajně nebylo téma.

Premiér momentálně evidentně nechce být v Evropě vnímán jako černá ovce. Výsledkem schůzky u prezidenta může být výzva, ať vláda svoji pozici částečně přehodnotí, stále to pak bude ale zálet především na Babišovi. Odhadovat vývoj je obtížné: odpovědět na otázku, jak se k prezidentově aktivitě staví a co to znamená pro kabinet, premiér před schůzkou se Zemanem odmítá.

A teď přijde druhý bod.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.